Polsko, solný důl Wieliczka III – druhá polovina turistické trasy podzemím

Přes okouzlující a monumentální kapli sv. Kingy jsme se dostali do druhého patra Adama Mickiewicze v hloubce 110 m. Komora Erasma Baracza nás přivádí do dalšího podzemního světa, kde dominuje voda. Pojmenována je po řediteli dolů z let 1917–1918, který patřil mezi známé sběratele umění. Solný pilíř, který zde stojí, horníci po těžbě zanechali v prostoru spolu s vrstvou soli, aby nedošlo k zavalení. Sůl se v této části, které dominuje 9 m hluboké jezírko naplněné solankou, těžila v letech 1846–1866.

Až 35 m vysoký prostor tvoří komoru s působivými bílými dřevěnými výztuhami, které zajišťují komoru Michalowice. Mezi bílými pilíři se nachází schodiště, a dokonce i pódium pro hornický orchestr, který je součástí tohoto dolu. V podobném duchu je tvořena i další komora Drozdowice, kde lze vidět stopy po ručním otloukání vrstev soli. Nedá mi nezmínit jednu z mnoha pamětních tabulí v dole. Ta připomíná 500. výročí obnovení Jagellonské univerzity v Krakově, se kterou je důl propojen. Právě příjmy z výnosů těžby soli posloužily panovníkům na odměny pro profesory jmenované školy.

Komora Drozdowice je také místem, kde se pořádají příležitostné výstavy, koncerty či rauty. Vedlejší komora Drozdowice I. slouží pro účely konferencí a školení.

Další z významných osobností, která má v solném podzemní pomník, je německý básník Johann Wolfgang Goethe. Ten v roce 1790 doprovázel sasko-výmarského vévodu Karla Augusta během návštěvy dolu. Od pomníku přecházíme do útrob komory z 20. století, nesoucí jméno Weimar. Tvoří ji zelené jezírko solanky a my postupujeme dále po dřevěné vyhlídkové galerii umístěné po bocích komory.

Solný důl v roce 1919 navštívil i polský revolucionář, politik a maršál, zakladatel polské armády a obnovitel svobodného Polska, hlava polského státu – Józef Piłsudski. Nejenže zde má pomník, ale je po něm pojmenována i následující komora. Tou sestupujeme do mezipatra zvaného Kazanow do hloubky až 130 m. I zde se vyjímá zelená barva solanky v jezírku, u kterého je socha sv. Jana Nepomuckého, ochránce před utonutím. Umístění této sochy má nepochybně souvislost s tunelem, jehož otvor zde máme možnost vidět. Má délku 10 m a spojuje se s druhou komorou. V 19. století byl prostor začleněn do turistické trasy, návštěvy přepravovali tunelem na loďkách za zvuků báňského orchestru a světelných efektů ohňostroje. Právě tyto turisty měl světec ochraňovat.

Hudba zní v dole i dnes, jsou to skladby významného polského skladatele, který v doprovodu přátel důl navštívil. Byl jím Fryderyk Chopin, jehož podpis uchovávají v knize návštěv s datem 24. července 1829.

Lokomotiva na elektrický pohon, která kromě soli přepravovala i osoby, nás přivádí do modernějšího období dějin těžby soli. Modernizace solných dolů začala v 70 letech 19. století, kdy se přistoupilo k mechanické těžbě s použitím střelného prachu, to souviselo i se změnou v dopravě soli na povrch. Tyto exponáty byly do dolu přemístěny z pátého patra, které není veřejnosti přístupné.

Podle významného polského geologa Stanislava Staszica, který důl navštívil v roce 1790, je pojmenována nejvyšší komora na turistické trase dolem. Původně měřila 50 m, ale v důsledku zasypání dolní části dnes dosahuje výšky 36 m. Sůl se zde těžila od roku 1871 do první světové války. Tato část souvisí také s jinou historií, jako je těžba soli nebo turismus. Během druhé světové války zde nacisté vytvořili podzemní zbrojovku, v níž pracovali Poláci židovského původu.

Panoramatický výtah umožňuje výstup z hloubky 125 m na terasu v hloubce 100 m. Zde naše prohlídka s průvodcem skončila a nás už čekala jen cesta přes chodby na povrch. Během ní se nám zjevil ještě vládce podzemí v podobě pokladníka vytesaného ze soli v jednom z bočních výklenků. Horníci tuto postavu považovali za dobrého ducha varujícího před nebezpečím.

Na naší cestě jsem nezmínila ještě nádherné kaple, které jsou neopomenutelnou součástí turistické trasy. Avšak větší pozornost se jim věnuje během tematicky zaměřené poutnické cesty podzemím, takže se k nim vrátím v dalším příspěvku. Ten bude dýchat duchovnem wieliczkého podzemí.

GPS:49°58'59.0"N 20°03'19.4"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakce

Překlad: Stanislava Waniová