Polsko, solný důl Wieliczka IV – kapličky pod zemí

Důlní práce představovala a stále představuje velké nebezpečí. Horníci sestupující do hlubin země nikdy nevědí, jestli ještě uvidí slunce a své rodiny, jejich životy jsou ohroženy každou minutu práce v dole. Proto mají své svaté patrony, ke kterým se modlí. Pěkným zvykem byla výstavba různých kaplí a oltářů. A to nejen na zemi, ale i přímo v dolech. V solném dole Wieliczka můžeme obdivovat několik takových kapliček, kam chodili horníci denně na mši svatou.

Dnes si můžete z několika nabízených prohlídek dolů vybrat i poutní cestu Zdař Bůh! Je určena pro objednané skupiny a trvá přibližně 2,5 hodiny. Kopíruje turistický okruh, ale je obohacena o náboženské aspekty dolu. Kromě průvodce provází i kněz, který může na konci návštěvy sloužit mši přímo v podzemní kapličce.

První kaple na cestě podzemními chodbami solného dolu je zasvěcena svatému Antonínovi Paduánskému, který je považován i za patrona horníků. Kaplička sv. Antonína (1690–1710) postavená v barokním stylu je nejstarší zachovalou podzemní svatyní a první mše svatá se v ní konala v roce 1698. Oltář, kazatelna a celý prostor je zdoben plastikami vytvořenými ze soli. Na hlavním oltáři se vyjímá socha ukřižovaného Krista, Madony s děťátkem a sv. Antonína. V bočních výklencích kaple je sv. Stanislav ze Szczepanówa, který byl biskupem v Krakově, a je tak nejen patronem Krakova, ale i celého Polska. Druhá socha představuje dalšího patrona horníků, papeže sv. Klementa. Další zobrazené scény či boční oltáře jsou i kvůli postupnému rozpouštění soli těžko identifikovatelné. Předsíň kaple, která byla shromaždištěm věřících, je zdobena sochami sv. Františka, sv. Dominika, sv. Pavla a sv. Petra. Všechna umělecká díla jsou vytvořena ze soli šedých odstínů. Sůl postupně taje a sakrální skvosty ztrácejí své detaily a původní tvary, a tak i navzdory snaze konzervátorů tato nepopsatelná krása pomalu mizí.

Kaplička sv. Kříže je druhou z kaplí na trase prohlídky. Veřejnosti byla zpřístupněna v 19. století a na rozdíl od předchozí je již sůl kombinovaná s dřevěnými prvky. Dřevěný oltář je umístěn pod obloukem, je podpírán solnými sloupy a vyztuženým dřevem. Dominuje mu dřevěná socha ukřižovaného Krista. Dvě těžce identifikovatelné postavy mnichů ze soli klečí v prostoru před oltářním stolem – Menzies. Naproti se nachází polychromovaná dřevěná socha Panny Marie Vítězné ze 17. století. Světlo do této kaple přináší i lustr vytvořený kombinací dřeva a křišťálů soli.

Vrcholem poutě solným podzemím je nejkrásnější a nejokázalejší kaple ukrytá pod zemí. Kaplička sv. Kingy vznikla v prostoru po vytěžení obrovského bloku zelené soli v roce 1896. Její rozměry jsou úctyhodné a vyrovnají se i menšímu kostelu. Dlouhá je 54 m, široká až 18 m a její výška dosahuje do 12 m. Kaple propojuje druhé výšší patro s druhým nižším v hloubce 110 m.

Horníci sv. Kingu (nazývaná i Kunigunda) považovali za svou osobitou patronku, která jim nejednou zázračně pomohla při pracích v dole. Avšak uctíval ji i prostý lid, který si ji pro její zásluhy během života přisvojil jako matku chudých a ztrápených.

Na výzdobě kapličky, z níž zmíním jen zlomek, se podíleli horničtí sochaři. Vedoucím byl Jozef Markowski, který vytvořil i hlavní oltář a kazatelnu. Původně byla na oltáři umístěna olejomalba zobrazující legendu o objevení soli ve Wieliczce, ale v roce 1914 obraz nahradila solná plastika kněžny Kingy. Stěna za ní je tvořena z křišťálů kamenné soli – halitu. Po bocích jsou vytesány solné sochy patrona tesařů sv. Josefa a patrona horníků a wieliczké fary sv. Klementa. Na jižní stěně je kaple Vzkříšení a boční oltář Srdce Panny Marie, naproti kterému je oltář Srdce Ježíše Krista.

Ve výzdobě kaple pokračoval jeho mladší bratr Tomáš Markowski (1920–1927). Jeho nejvýznamnějšími reliéfy jsou Herodesův rozsudek a Vraždění neviňátek.

Výzdobu dokončil Antoni Wyrodek (1927–1963). Jako samouk vytvořil reliéfy Útěk do Egypta, Dvanáctiletý Ježíš káže v chrámu, Cesta do Betléma a Svatba v Káni galilejské. Jako profesionální umělec pokračoval díly Nevěřící Tomáš a Poslední večeře, pro kterou mu byla inspirací nástěnná malba Leonarda da Vinciho.

Pomník papeže Jana Pavla II. (Stanislav Aniol, 1999) vznikl jako poděkování za kanonizaci patronky těchto dolů během jeho návštěvy Polska (1999). Oltářní stůl je místem, kde jsou uloženy relikvie sv. Kingy, které byly převezeny v roce 1994 z kláštera ve Starém Saczu. Vedle je umístěn papežský kříž z různých druhů soli, který symbolizuje všechny polské solné doly (Wieliczka, Bochina, Klodawa a Sieroszowice). Jan Pavel II. důl osobně navštívil, ale ne jako papež, ale ještě během svých studentských dob či biskupského působení v Krakově.

Dojem monumentálnosti náležící chrámu vytvářejí honosné lustry zdobené křišťály soli. Práce na výzdobě stále probíhají a jejich cílem je, aby celá výzdoba kaple byla jen ze soli. Kaple, která pojme až 500 osob, je i místem pro koncerty a náboženské aktivity. Stále se zde konají mše, zejména v den svátku patronů horníků – sv. Kingy (24. 7.) a sv. Barbory ​​(4. 12.).

Součástí poutnické cesty je i chodba zvaná Golgota wieliczkých horníků. Vznikla v roce 2010 a tvoří ji dřevěné reliéfy představující 14 zastavení křížové cesty. Nachází se na nejhlubším třetím patře a je součástí turistické trasy. V hloubce 135 m je umístěna kaplička sv. Jana. Ta sem byla přenesena z prvního patra, kde jí hrozilo zničení vlivem prostředí. Tvoří ji půlkruhová dřevěná klenba s malbou Svaté Trojice, která je zapuštěna v solné stěně. Na oltáři je krucifix v pozadí s malbou znázorňující Jeruzalém. Před vznikem kaple sv. Kingy byla nejdůležitější svatyní v dole.

GPS: 49°58'59.0"N 20°03'19.4"E

Text a foto: Mgr. Anna Nociarová

Textová úprava: redakcia

Překlad: Stanislava Waniová