Řím VII. - Piazza di Spagna

A právě toto náměstí je s Trinita dei Monti spojeno dlouhým a širokým schodištěm, jež je pravděpodobně nejznámnějším v celém Římě. Patří mezi jeden z atributů tohoto města již od dob, kdy se po schodech procházel Gregory Pack s Audrey Hepburn ve slavném filmu Prázdniny v Římě, či později Jean Paul Belmondo v Bezva fintě plánoval další velkou loupež.

Samozřejmě nejsou to jen filmy, které přinesly tomuto poměrně malému římskému náměstí takový věhlas. Samotné místo vás osloví svou jedinečnou atmosférou a to především v létě, kdy slavné schody zdobí honosná záplava pestrobarevných květů. A právě v tomto období je schodiště, které je jinak velmi frekventovaným místem okupovaným převážně turisty, spíše místem oddechu. Jinými slovy, schody se s všudy přítomnou výzdobou v nepolevujícím římském vedru stávají vítaným prostranstvím, kde si návštěvník může alespoň na chvíli oddechnout. Krom všudy přítomných kaváren, jež obklopují náměstí ze všech stran, můžeme na náměstí vidět rovněž mnoho pouličních umělců. V noci se pak místo stává vyhlášenou atrakcí především pro studenty a mladé návštěvníky Říma, ti zde v podstatě španělské schody promění v jeden velký bar. Tento poměrně nelegální a tedy nepříliš vítaný obraz nočních hodin je doprovázen cinkoten vlastnoručně doneseného alkoholu a mnohojazyčnou komunikací. I přesto, nebo možná právě proto, je Piazza di Spagna oblíbeným místem, zaneseným v itineráři turistů všech věkových kategorii. Opravdu každý si zde může nalézt svůj vlastní způsob prožití „prázdnin v Římě“.

Nicméně, než opustíme toto místo, rád bych se ještě vrátil k několika významným pamětihodnostem na tomto náměstí. Začneme u již zmiňovaného kostela Trinita dei Monti, stojícím u samotného vrcholu Španělských schodů. Práce na samotném kostele byly pro Itálii z historického hlediska započaty za nepříliš příjemných událostí. V roce 1502, král Francie, Ludvík XII. započal práci na kostele v blízkosti přilehlého kláštera a to na počest úspěšné invaze do Neapole. Výstavba probíhala převážně ve francouzském stylu a ve znamení pozdní gotiky. Nicméně později stavba nabrala renesančního ducha domácí italské provenience, za níž stojí především Carlo Maderno. Stavba byla dokončena v roce 1585 v souladu s plánem přestavby Říma na popud papeže Sixtuse V. Zajímavostí je, že kostel i s přilehlým klášterem po celou dobu existence náležel Francouzské církvi. Pokud se zaměříme na samotný vzhled kostela, první věci, která nás upoutá je kupodivu obelisk, který jako takový není součástí kostela. Jde o obelisk Sallustiano, který byl vztyčen na konci 18.století na prostranství před kostelem. V kostele jsou tři hlavní kaple, které byly vyzdobeny pracemi několika předních italských renesančních umělců. Mezi ty nejznámější patří Giambattista Naldi, Paris Nogari a Cesare Nebbia či Daniele da Volterra.

Pod Piazza Trinita dei Monti se rozprostírá slavné španělské schodiště či v italštině Scalinata della Trinità dei Monti. Tento název však odkazuje spíše k samotnému kostelu, jež se rozkládá na jeho vrcholu, než ke Španělskému náměstí. Samotné schodiště, které patří mezi největší a nejstarší schodiště svého druhu v Evropě, bylo zbudováno v letech 1723-25 na podnět tehdejšího Francuozského diplomata v Římě, jež také přispěl na stavbu nemalou částkou. Hlavním architektem byl tehdy nepříliš znamý Francesco de Sancti, který vyhrál tehdejší, řekněme dnešními slovy “veřejnou soutěž” a vyřešil tak letitý problém, jakým způsobem spojit obě náměstí, jež vykresluje mnoho nezrealizovaných plánů. Konečná realizace byla ovlivněna i působením jak Francouzské církve tak i samotného papeže. Výsledkem je tak na svou dobu gigantický projekt, v němž se snoubí klasické prvky s terasovitými zahradami.

V poslední části se zaměříme na náměstí Piazza di Spagna, rozkládající se pod rozsáhlým schodištěm. Pokud pomineme samotné schody, hlavní dominantou tohoto náměstí je fontána v ranně barokním stylu, jejíž název je Fontana della Barcaccia, nebo-li fontána staré lodi. Ta zpodobňuje loď, do níž v podstatě zatéká. Jejím autorem je Pietro Bernini, který byl vrchním architektem papeže Urbana VIII. Podle legendy se samotný papež nechal inspirovat motivem lodi při záplavách v Římě, kdy řeka Tiber přinesla až na toto náměstí lodní vrak. Nicméně Piazza di Spagna není jen renesanční a barokní architektura. Například budova Ferrari di Valbona byla v roce 1936 přestavěna na návrh Marcella Piacentini, což byl hlavní architekt Benita Mussoliniho.

Procházka po náměstí i přilehlých schodech, spolu s prohlídkou kostela Trinita dei Monti, přináší svým návštěvníkům neopakovatelný zážitek. Díky své historické, umělecké, ale i kulturní hodnotě, která spočívá ve vyžití jež toto místo nabízí, se může v mnoha ohledech, hned vedle Colossea či náměstí Sv.Petra ve Vatikánu, zařadit k hlavním lákadlům města. Zároveň má toto místo přeci jen svým způsobem ojedinělý charakter, který kromě pulzujícího nočního města nabízí i kus historie.

Text: Filip Štrobich

Foto: Filip Štrobich, Jan Lidmaňský a Jan Tichovský