Rusko: Novgorod - zvony a chrámy
Nikomu, kdo tráví dovolenou v Rusku, by nemělo uniknout staroslavné město Novgorod, které se nalézá na řece Volchov asi 160 kilometrů jihovýchodně od Petrohradu. Historické prameny se o Novgorodu zmiňují již v 9. století v souvislosti s legendárním vikinským náčelníkem Rurikem, který zde údajně vládl a byl později považován za zakladatele ruského státu. Během 10.-11. století byl Novgorod druhým nejvýznamnějším městem Kyjevské Rusi.
Po odtržení Novgorodu od Kyjevské Rusi ve dvanáctém století zde vznikla „bojarská republika“, jejíž bohatství se zakládalo na obchodu v rámci hanzovního spolku. Starý Novgorod bývá v dějinách popisován jako ruská verze středověké demokracie na způsob italských obchodních republik. Této dějinné demokratické variantě Ruska však odzvonilo, když byl Novgorod v druhé polovině 15. století nucen se sklonit před rostoucí mocí Moskevského knížectví, k němuž byl připojen roku 1478.
Úpadek Novgorodu završil moskevský vládce Ivan Hrozný v roce 1570. Během šestitýdenních masakrů, které měly být odvetou za ochotu novgorodských přidat se k Polsko-litevské unii, bylo pobito na 60 000 obyvatel. Carovi vojáci mimo jiné naházeli novgorodské měšťany do řeky Volchov, jejíž hladinu následně brázdili v loďkách a utloukali plovoucí nebožáky kůly a sekerami. Demokratické ruské cestě tak definitivně odzvonilo. Od té doby už zde vládla jen nechvalně proslulá tradice ruské despocie „samoděržaví“, která v různých podobách zatápěla jak vlastnímu lidu, tak okolnímu světu.
Zvony a chrámy
Termín, že Novgorodu něco odzvonilo, je velmi přiléhavý, protože při procházce rozlehlým novgorodským kremlem zcela jistě návštěvníka zaujme kolekce obřích zvonů. Kromě toho jsou zde ovšem i chrámy, kostely a kostelíky, a to doslova na téměř každém kroku. Přehršel pravoslavných svatostánků budí dojem maniakální stavitelské posedlosti Novgoroďanů, a vzbuzuje úvahy o jakési formě konkurence v nabídce náboženských požitků. Staří Novgoroďané, obklopeni při procházce svým městem nesčetnými kostely a kostelíky, možná byli v náboženské sféře vystaveni podobným svodům, které dnes zakouší návštěvník obchodního domu, lákaný na všech stranách rozmanitým komerčním zbožím. V obou případech jde koneckonců o nabídku cesty do ráje, byť rozdílně chápaného.
Pozoruhodný je chrám svaté Sofie s proslulou zdejší ikonou Matky Boží, zvanou „Znamenije“. Legenda praví, že se Matka Boží zjevila jednomu z místních světců, jejichž pozůstatky se údajně nalézají taktéž v chrámu svaté Sofie. Bylo to v době, kdy na Novgorod útočilo vojsko města Suzdal. Bohorodička poradila, aby její ikona byla vynesena na hradby, načež suzdalští vojáci oslepli či co, zkrátka byli paralyzováni nadpřirozeným vlivem. Předtím však ještě jejich šípy zasáhly ikonu, která začala ronit slzy.
Krušný ruský sever
Údajné stopy po suzdalských šípech na ikoně, zarámované a umístěné v jakési monstranci, mi ukazovala místní hlídací bábuška. Původně jsem se jí chtěl zeptat na název ikony, jejíž relativně vkusnou repliky si lze v chrámu koupit. Kromě toho, že mě bábuška ještě nesmlouvavě přiměla, abych si napsal v azbuce všechny údaje o svatém obraze a okolnostech své návštěvy, ještě sdílně vyprávěla o krušném životě v současném Novgorodu.
Bábuška se narodila v Irkutsku a žila pak v Moldávii, a jak tam, tak i onde bylo prý lépe než v Novgorodu. Mzdy jsou tu malé - sama prý má asi 2500 rublů na měsíc, přičemž ceny v rublech jsou tu zhruba stejné, jako u nás v korunách. Léto tady trvá jen dva měsíce a v srpnu už začíná mrznout, z tohoto důvodu tu nejde nic moc pěstovat. Je fakt, že my jsme ve zdejším kraji neviděli růst na zaplevelených zahradách téměř nic jiného než brambory a kopr. Dokonce i na Sibiři, v jejím rodném Irkutsku, prý léto trvá čtyři měsíce.
A ještě genderově nekorektní dodatek…
Novgorod má však i jiná lákadla, než ikony a starobylou architekturu – ovšem spíše z pohledu mužského návštěvníka. Na pěším mostě, který vede z kremlu přes modrou řeku Volchov, se za slunných dní krátkého severského léta promenádují svůdně oděné místní krásky. Podle toho, co jsem o tomto druhu sociálního chování zaslechl, je cílem novgorodských krasavic prezentovat sama sebe jako zboží té nejlepší kvality za účelem „zakoupení“ dobře situovaným „zájemcem“. A kdo na to nemá, aspoň se rád podívá, případně pořídí nějakou tu fotečku na památku.
Na můj vkus jsou zdejší Rusky velmi půvabné a ve srovnání s Češkami v průměru také znatelně útlejší. Škarohlíd by řekl, že to je tím, že ruské krasavice nemají co do úst, a také se tvrdí, že investují mnohem raději do oblečení než do potravy, ale potvrzení této hypotézy by pochopitelně vyžadovalo serioznější výzkum. Pohled na zdejší dívky může návštěvníka ze Západu snadno přivést k myšlence, že by nebylo od věci strávit v této zemi delší čas; koneckonců i ten kopr skoro ve všech jídlech není zase až tak špatný, když si člověk zvykne. Shrnuto: máte-li rádi zvony, kostely a případně i hezké ženy, nevynechejte návštěvu Novgorodu.
Text: Václav Kozina, píše pro cestovní kancelář Mundo
Foto: cestovní kancelář Mundo
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek