Španělsko, Barcelona: katalánská metropole III.

Sagrada Família

V překladu by název tohoto monumentálního křesťanského chrámu, k němuž se dostanete nejsnadněji ze stejnojmenné stanice metra, zněl jako Svatá rodina. Najdete ho dnes v již husté zástavbě, ačkoliv na začátku, při zahájení stavebních prací, se nacházel v širých polích kdesi za městem. To ostatně dokládají historické fotografie, které najdete v muzeu věnovanému kostelu, které se nalézá přímo pod chrámem. Dnes je Sagrada Família součástí městské čtvrti Eixample, pro níž je stejně jako pro ostatní centrální části Barcelony, typická velice hustá zástavba (cca 36000 obyvatel na km²). Chrám, jenž se začal stavět v roce 1882 na vás zapůsobí svojí jedinečnou monumentalitou. Ta je o to více umocněna, když podobně jako my, jej spatříte po vymotání se z čtvercové sítě ulic. Podobně jako u Casa Batlló je i pro Sagradu Famílii charakteristickým znakem dlouhá fronta turistů.

Ti, zakoupením vstupného, přispívají na dokončení stavby, které se odhaduje zhruba v příštích deseti letech. Jak tomu však u podobných projektů bývá, odhady dokončení a finálních nákladů jsou téměř nepředvídatelné a zpravidla čím delší horizont na dostavbu je potřeba, tím déle se prodlužuje a prodražuje. Každopádně počítejte s tím, že vstupem do svatostánku nebeské rodiny se dostanete hlavně na staveniště. Při pohledu nahoru si povšimněte zejména struktury pilířů, které mají připomínat les.

Za pozornost stojí také venkovní fasáda s nesčetnými výjevy z Bible. V muzeu pod chrámem můžete kromě již zmíněných historických fotografií vidět i miniatury toho, jak by měla stavba vypadat po dokončení a popisy a vysvětlení symboliky jednotlivých jejích architektonických prvků.

Park Güell

Jedna z mnoha položek města Barcelony na seznamu světového dědictví UNESCO, kterou najdete v severovýchodním cípu města. Asi nejblíže to budete mít do parku ze stanice Vallcarca. Jakmile se ocitnete za jeho branami, alespoň hodinu až dvě vás jeho kouzlo v sobě udrží. Oáza klidu rušného velkoměsta vám dá na chvíli vydechnout od ulic plných aut, lidí a dalšího ruchu. V parku se nachází několik zajímavých budov, u kterých by byla velká škoda, pokud by vám náhodou unikly. Jednou z nich je Casa Museu Gaudí, původně Gaudího rezidence v letech 1906 - 1925, u které se až nechce věřit, že v tak „nezajímavém“ stavení architekt bydlel.

Při dalším procházení parkem se zkuste dostat k jednomu z nejvyšších bodů města, jímž je velký křesťanský kříž, stojící na haldě kamení. Dostane se vám pohledu na Barcelonu, jako byste ji měli na dlani. Pobyt v parku vám určitě zpříjemní také všudypřítomní muzikanti a obecně uvolněná nálada.

Text/foto: Maxim Kucer