Španělsko - Galicie

Když se řekne Španělsko, většina Středoevropanů si představí Madrid, Barcelonu, místní fotbalové velkokluby, býčí zápasy, „Costa del sol“ (tedy pobřeží obležené turisty na východě země u Středozemního moře), a pokud jde o člověka alespoň trochu vnímavého, spojí si ETU s Baskickým hnutím za nezávislost. Španělsko je však samozřejmě mnohem víc, ostatně jako každá jiná země, kterou máme možnost poznat  lépe než jen během několika dní z lehátka nějakého profláklého turistického letoviska, ve kterém na místní obyvatele až tak často nenarazíme. Mezi hlavní zajímavosti, které pravděpodobně každého vnímavého návštěvníka upoutají jsou dvě skutečnosti.

Zaprvé, pokud mluvíme o Španělsku, musíme si uvědomit, že mluvíme především o zemi která se skládá ze sedmnácti autonomních společenství (comunidades autónomas) a dvou autonomních měst (ciudades autónomas). Těmito městy  jsou Ceuta a neplila, dvě vojenské základny rozkládající se na území Maroka, tedy v Africe. Při počtu sedmnácti správních oblastí je hlavním odlišujícím prvkem vztah daných správních celků k centrální moci, k Madridu.

Z toho vychází jak relativní hospodářská síla daných oblastí, jako v případě Baskicka (País Vasko)a Katalánska (Cataluna), tak i potenciální možnost pro lepší soběstačnost a silnější pozici směrem k Madridu i naopak poměrná ekonomická závislost jako v případě Galicie (Galicia). Zároveň  jsme zde svědky národnostních problémů, které jsou poznamenány i složitými událostmi ve společné historii i doby nedávno minulé. Mezi hlavní oblasti usilující když ne přímo o nezávislost, tak alespoň o větší míru autonomie při své správě, patří již zmíněné tři oblasti: Baskicko (País Vasko), Katalánsko (Cataluna) a Galicie (Galicia). Všechny tři provincie staví svoje nároky na historické existenci vlastní národnosti. V praxi však kromě možnosti používání vlastního jazyka, tedy Baskičtiny, Katalánštiny a Galicijštiny v oficiálním styku a již zmíněné relativní autonomie mnoho jiných možností k podpoření své vlastní národnosti nemají. Mezi dotyčnými třemi oblasti však existují značné rozdíly závisejících na jejich ekonomické síle. Galicie je například oproti zbylým dvěma oblastí poměrně chudá. Naopak Katalánsko a Baskicko patří spolu s Madridem k oblastem s nejvyšší mírou hospodářské síly a rozvoje v rámci monarchie. I proto se společně s historickou zkušeností jednotlivých oblastí s centrální mocí liší  i formy, jež jednotlivé oblasti přijaly za svůj způsob, jak postupovat ve svých požadavcích směrem k centrální vládě. Zatímco silné a poměrně početné Katalánsko si vybralo cestu politického, tedy legálního boje, naopak Baskicko sympatizuje se separatistickou organizací ETA. Tato skupina však není příliš silná a většinová populace boj formou pumových útoků nepodporuje. Postoj Galicie je charakteristický určitou schizoidní situací. Zatímco jedna část obyvatelstva se zasazuje ve svých postojích takřka až o úplnou samostatnost, druhá se je vědoma ekonomické závislosti a preferuje neměnný stav.

Zadruhé, historická zkušenost činí Španělsko v Evropě ojedinělým státem. Díky svým post-koloniálním vazbám na Jižní a Střední Ameriku skrze zámořské kolonie jde o stát, který je přes svou bohatou evropskou historii minimálně stejně zaujat svými vztahy s bývalým koloniemi jako svou Evropskou rolí. Historie spolu se společným jazykem a mnohdy i velmi podobným kulturním prostředím tak vytváří velmi specifické prostředí. Praktickým dopadem je především častá migrace do Španělska jak za prací, tak i za vzděláním. V mnoha ohledech se vám po určitém čase zdá, že i obyvatelstvo se více zajímá o dění v podstatě na druhé straně světa, než o Evropskou realitu, čemuž napomáhají i osnovy na školách. Nicméně skutečnost určité plurality kulturního prostředí( k této pluralitě musíme připomenout i historickou zkušenost Pyrenejského poloostrova s arabskou kulturou patrnou především na jihu Španělska) a zároveň evropská relativní blízkost (přeci jen jde stále o Evropský stát) činí ze Španělska velmi pozoruhodné místo k návštěvě.

Text: Filip Štrobich

Foto: Ondřej Růžička