Spojené arabské emiráty IV.: Al Ain

Dříve totiž byly žokejové 5leté děti. Díky nízké váze umožňovaly velbloudům jezdit co nejrychleji. Tyto děti byly ale kradeny asijským rodinám specializovanými gangy. Ty je potom prodávaly šejkům pro závody. Naštěstí se proti tomu postavilo mnoho mezinárodních organizací. Teprve před 5 lety bylo úplně zakázáno využívat k závodům děti. Od té doby zájem o závody povážlivě klesl. Dnes na velbloudech sedí malí robotci na ovládání.

Míjím krásné duny se stopami aut, která se na nich vyřádila. To musím taky vyzkoušet! Cesta plyne pomalu, protože je tu povolená rychlost jen 80 Km/hod. Nejspíš kvůli velbloudům. A pak už vjíždím do Al Ain. Červené duny obklopují pouštní sídlo a blízkost pohoří Jebel Hafít a Ománské hory umocňují jeho kouzlo...   

Tady je úplně jiné klima než u pobřeží. Mají tu dostatek podzemní vody, kterou bylo místo obdařeno. Město je totiž v centru rozlehlé oblasti oáz Buraimi. Je tu chladněji, vítr je svěží a v dálce jsou v mlze vidět hory. Mlhy a opar jsou tu vždycky po ránu. Pro pouštní rostliny to bývá jediný zdroj vláhy.

Nejdříve jedu na začátek Al Ain na archeologické naleziště Hili. Nachází se tady originál hrobky pocházející z doby 3 000 př. n. l. Jsou tu pozůstatky 200 osob. Hrobka je kruhová a nemá dveře, pouze otvor ucpaný velkým kamenem. Po stranách jsou různé otvory, kudy se předávalo jídlo zemřelým. Z toho lze soudit, že zdejší obyvatelé věřili v posmrtný život. Nad otvorem do hrobky jsou dva petroglyfy. Jeden znázorňuje dvě postavy a přímorožce, druhý zase dva gepardy lovící gazelu. Hrobka je umístěna v rozlehlém zeleném parku plném květin. Jako bychom ani nebyli uprostřed pouště…

Pak přejíždím do muzea šejka Zayeda. Míjím ostnaté dráty, které oddělují část města patřící do Ománu zvanou Buraimi. Dříve tu žádné hranice nebyly, ale často se stávalo, že když byl někdo z Emirátů vyhoštěn, tak se přesunul do Ománu a klidně mohl pracovat v Emirátech nebo se tam volně pohybovat. Proto se pravidla zpřísnila.

A už jsem u Východní pevnosti, kterou r. 1910 postavila vládnoucí rodina Al Nahyan a narodil se tady šejk Zayed. Později zde působil jako guvernér. Nikdy na své město nezapomněl, a tak tu nechal r. 1977 postavit první univerzitu v Emirátech a je tady i mezinárodní letiště.

Šejk Zayed začal stavět také nemocnice, školy a sociální domy. Do té doby museli nemocní absolvovat několikadenní cestu do emirátu Šarja. Sociální domy stavěl jako satelitní městečka podle stejného plánu a věnoval je novomanželům jako svatební dar zároveň se 70 000 dirhamy do začátku. Těch domů stavěl tolik, že za ním chodili lidé, že už domy ani nepotřebují, že už je stavět nemusí. Ale on prohlásil, že rodiny dělníků z Indie potřebují peníze a práci a tak se bude stavět dál. Od obchodíků odkoupil systém kanálů Fadžas, aby mohla být voda pro všechny zdarma.

Celá pevnost je obehnaná zdí se čtyřmi strážními věžemi. Uvnitř jsou i obrazy šejkovy rodiny, tedy přesněji řečeno jeho synů. Ženy se nikomu neukazují, ani se o nich mezi Araby nemluví. Šejk Zayed je tu na velkém obraze za mlada se svým běloušem – arabským plnokrevníkem a sokolem.

Pokračování příště...

Text/foto: Sylvie Halouzková