Spojené arabské emiráty VI.: z Al Ain do emirátu Ras al Khaimah
Následoval přejezd do beduínského kempu. Nejdříve nás tady povozili na velbloudech v takové jakoby karavaně. Potom jsme šli do kempu, kde nám nabídli datle a čaj s mlékem nebo kávu. A mohli jsme si zakouřit vodní dýmku nebo si nechat udělat tetování henou na ruku, jako se to dělávalo ženám na svatbách. A to nejlepší na nás čekalo nahoře na dunách nad kempem - čtyři prkna na snowboard, teda sandboard. Sice bylo urvané vázání, ale vyzkoušet jsem si to prostě musela. A byl to tedy zážitek...
Pak jsem se ještě vyfotila v abayi - v tom černém hábitu a se sokolem, který si mi sedl na ruku s rukavicí. Večer začal představením tanura, který se podobá dervišům a točí se dokola, ale s náboženskou tematikou už nemá nic společného. Pak jsme si pochutnali na šavarmě, tj. arabské podobě kebabu a na falafelu, který se podobá karbanátkům. Následovalo představení břišní tanečnice. A pak už jsem si jen užívala to pravé arabské hodování. Podával se právě vyrobený chleba, salát tabouleh z kuskusu namočeném v citronové šťávě, z máty, petržele, rajčat a cibule. Vynikající. Dále humus - moje nejoblíbenější (mletá cizrna s olejem a kořením), khuzi (jehně na kořeněné rýži) nebo mašbus (rizoto s kousky masa ochucené kořeněnou směsí baharat, kurkumou a šafránem). A jako zákusek jsme dostali opravdovou pochoutku umm ali, což je pečivo s rozinkami a ořechy polité kokosovým mlékem.
Na závěr jsme pozorovali tři osvětlené velbloudy s beduínem nahoře na duně nad kempem a k tomu hrála dramatická hudba. A tak končí celý krásný výlet. Nechám se zavézt až do dalšího emirátu Ras al Khaimah. Ras znamená hlava a Khaimah stan. Takže ve smyslu hlavní stan nebo stan obývaný šejkem a jeho rodinou. A po cestě přemýšlím nad krásným dnem v oáze plné květin a zeleně.
V koutku duše ale myslím na to, co se tu dělo až do 50. let minulého století! Byl tu totiž největší trh s otroky! V 19. století Britové úplně zakázali otrokářství, ale Arabové jej pouze přesunuli do oázy Buraimi, tedy dnešního města Al Ain.
Přijíždím do emirátu Ras al Khaimah a stejnojmenného města. Ubytuji se v jednom hotelu a vychutnávám si pohodlí naší hýčkající civilizace. Rozsvítím si světlo – nemusím být potmě, otočím kohoutkem – teče pitná voda a mám tu i vanu, nemusím se omýt pískem. Ach, jak jsem tou civilizací rozmazlená.
Z okna hotelu vidím krásné panorama Hajarských hor. Táhnou se 700 km až do Ománu a dosahují výše až 2 000 m n. m. Jsou mezi nimi krásná wádí, tedy údolí. Široké jsou 35 km. Musím se tam vydat! Na snídani potkávám cestovatelku Veroniku - dobrodružnou duši jako jsem já. Domluvily jsme se, že se do emirátu Fujairah vydáme přes ty hory spolu.
Ale dnes si ještě prohlédneme Ras al Khaimah. Vydáme se do centra k velké mešitě a do indické čtvrti. Zajdeme si na jídlo biryani, což je kupa výborné kořeněné rýže, ve které je schované kuře s hrozně pálivou omáčkou. Podává se k tomu jogurt s cibulí a hodně vody, abyste neshořeli. A pak se zavezeme na hotelovou pláž. Moře je krásně teplé, má 26 stupňů. Ale jedno odpoledne na pláži nám neklidným povahám úplně stačí.
Zjišťuji, že tady v Ras al Khaimah vládne panovník, který je nejdéle vládnoucím panovníkem na světě Saqr bin Mohammed Al Qasimi – 66 let. Je mu už hodně přes 90, ale nikdo neví, kolik přesně. Je to velmi konzervativní panovník a přísný muslim. 15. července 2003 bylo v tomto emirátu velmi rušno - vodní děla a demonstrace na ulicích. Týkalo se to zbavení práva na vládu pro prvorozeného syna Khalida. Údajně kritizoval dobré vztahy Emirátů s Američany. Ale podle kormoránů šeptajících si na střechách rybích souqů (tržišť) šlo o to, že korunnímu princi pohrozili, že pokud nevyžene svou manželku ze země, zbaví ho práva na vládu. A co vlastně udělala? Hájila ženská práva. A Khalid si vybral raději svou manželku. Takže teď je korunním princem jeho bratr Sauda.
Ras al Khaimah je údajně nejkrásnější z emirátů se zelenými rovinami, pohořím Hajar a vysokými dunami červeného písku. Žili zde zemědělci, beduíni z pouště, námořníci, rybáři i horské kmeny. Vedla tudy také obchodní cesta, takže se zemi odjakživa dobře dařilo. Nejúrodnější oblast Digdaga s rozlehlými farmami zásobuje ostatní emiráty ovocem, zeleninou, mlékem a drůbeží. Vody zde oplývají hejny tuňáků. V 19. století zde měli flotilu 60 velkých lodí, na každé z nich přes 330 námořníků, celkem tedy 20 000 námořníků. Britové však prohlásili, že jsou to lodě pirátské a r. 1819 vyslali z Bombaje vojenský konvoj, aby vypálili lodě a zničili město. Po několika letech byli vládci rodu Qawasimů donuceni k podepsání smlouvy o věčném míru na moři a museli se zříci pirátství a obchodu s otroky.
Text/foto: Sylvie Halouzková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek