SR, Bacúch – pramen Boženy Němcové a zaniklý tajch
Vesnička Bacúch byla známá a mnohými navštěvovaná ještě za dob Uherska. Bylo to nejen z důvodu její malebnosti, ale i kvůli minerálnímu pramenu, který zde vyvěrá. Nachází se za obcí v Bacúšském údolí, přesněji za hájovnou u místnho Tajchu. Přístup k prameni vede z parkoviště na konci cesty, kde projdete jen kousek po lesní cestě.
Pramen byl objeven v roce 1813 báňským radou Berghrátem Heiderem. Tabulka u pramene charakterizuje vyvěrající vodu jako středně mineralizovanou přírodní vodu, tvrdou, slabě kyselou (pH 6,1), zemité chuti s vyšším obsahem železa. Voda z pramene je studená má 6–11,5 °C a místní ji nazývají Kyselá.
Vodu z pramene kdysi využívaly i lázně, protože její účinek se projevoval zejména harmonizací vnitřního prostředí lidského těla. K tomu ve velké míře přispívalo i místní prostředí a čerstvý lesní vzduch. V 19. století zde byly dokonce vybudovány malé lázně, které na odpočinek a léčení využívala například i slavná česká spisovatelka Božena Němcová. Z tohoto důvodu byl pramen 14. 10. 1962 u příležitosti 100. výročí jejího narození přejmenován na pramen Boženy Němcové.
Spisovatelka si svou bolavou duši léčila také ve společnosti obyčejných lidí, kteří ji inspirovali, a své zážitky z pobytu popsala v díle Chýše pod horami. Romantická dřevěná „hájenka“, v níž přespávala, dodnes stojí v blízkosti pramene. Veřejnost do ní bohužel nemá přístup, jelikož je v soukromém vlastnictví.
Spisovatelka o místní vodě řekla: ”Voda je velmi dobrá, studená jako led a tak silná, že se oči zalévají, jak ji pohárek vypije, a člověk je potom ve stavu hřebíky ztrávit .
Božena Němcová sem přijížděla v doprovodu lékaře a spisovatele Gustava Kazimíra Zechentera-Laskomerského, který bacúšskou minerální vodu také popsal ve svém díle Padesát let slovenského života. Autor zabývající se i geologií v knize uvažuje i o důsledcích vybudování blízkého tajchu na tuto minerální vodu.
Nyní už tu po lázních není ani památky, tedy kromě vody. Ta nikdy nezamrzá a nevysychá a místní obyvatelé nebo návštěvníci vesnice si ji chodí stále nabírat do lahví pro svou potřebu a osvěžení. V minulosti se minerální voda plnila a prodávala v uzavřených lahvích s etiketou. Chceme vás však upozornit, že pokud máte citlivější hrdlo, dejte si při jejím pití pozor, protože je opravdu ostrá.
Nedaleko pramene, jen několik kroků lesní pěšinkou, objevíte v lůně přírody časem poznamenané pozůstatky vodního díla. Bacúšský tajch sloužil na zvýšení průtoku řeky Hron při sjíždění dřeva. Okolní lesy poskytovaly množství dřeva pro rozvoj lesního hospodářství, na jeho manipulaci a přepravu však bylo potřeba dostatečné množství vody. Důlní komora v Rakousku proto předložila v roce 1858 žádost o vybudování přehrady na Bacúchu, která by sloužila na splavování dřeva. Tajch byl dokončen v roce 1896.
Bacúch byl první významnou vorařskou stanicí na horním Hronu. Přehrada se naplnila za 2 až 3 dny. Z dvanácti až šestnácti špalků zde pak zbyly dřevěné vory, které za 3 až 4 hodiny dopravily do Banské Bystrice dřevěný náklad.
Na vrcholu mohutné, téměř deset metrů vysoké hráze z lámaného kamene stála ještě v 90. letech minulého století společenská budova. Z její jedinečné atmosféry, kterou uprostřed magické přírody stavba vyzařovala, nezbylo nic. Vzpomínkou na tuto část historie jsou jen točité schody vedoucí do útrob hráze a vycházející dole u potoka. Najít zde můžete i desky, na kterých stávali voraři při sjíždění dřeva.
Přestože toto místo ztratilo část své slavné minulosti, vyplatí se ho navštívit nejen kvůli vodě, ale zejména kvůli čistému vzduchu z okolních lesů. Zde člověk opravdu nabude pocit, že nejkrásnější stromy i samotná příroda jsou na Horehroní.
GPS: 48°51'30.1"N 19°48'14.7"E
Text a foto: Mgr. Anna Nociarová
Textová úprava: redakce
Překlad: Stanislava Waniová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek