SR: Liptov - Když v „ráji“ pršelo II.

Nelze při této příležitosti nevzpomenout, že v letošním roce uplynulo 300 let od smrti Jánošíka, a proto patřila i jedna z akcí jeho památce.

Co se týče uspokojení mé ženské, tak trochu kreativní  dušičky, tak i v tomto směru mne muzeum nezklamalo. Galerie paličkované krajky byla zajímavá a krásná, ale musím přiznat, že paličkovat neumím a asi už se nenaučím.

Zato expozice Modrotlač v Liptove, bylo něco, co bych stručně popsala heslem “pusť babu do muzea  a vyjde z ní odborník na modrotisk“. Tyto textilie jsem vždy obdivovala a v různých prodejnách Krásné jizby a uměleckých řemesel i představovala jejich využití v domácnosti. Neměla jsem ale nikdy tak stylové zařízení, aby se tam tyto textilie hodily.

Takže jedinými výrobky byly v mládí modrotiskové šaty a kuchyňská chňapka. Ta mi vydržela mnoho let, už i proto, že byla spíš ozdobou a funkční využití jsem dlouho oddalovala, protože jsem se bála poničení.

Zde jsem se dozvěděla, že v této oblasti se tomuto barvířskému řemeslu věnovalo mnoho řemeslníků, vytvářeli se profesní cechy jištěné smlouvami, jejichž obsah vzdáleněji připomínal i nynější tak trochu pracovní smlouvy. Barvířské řemeslo se dědilo v rodinách a přesný postup byl vždy tajemství, protože vznikal těžko a za dlouhého pochodu formou pokus omyl. Základem dílny byly veliké kádě a mandly a mnoho různých tiskátek tzv. vzorových forem.

Popis výroby by se dal stručně a laicky popsat jako vosková batika nebo jako barvení velikonočních vajíček pomocí vosku, kdy místa pokrytá voskem zůstávají bílá a zbytek je obarven na požadovanou barvu.

Samozřejmě trošku specializovaný výklad už používá slovo indigo = přírodní barvivo rostlinného původu, jehož barva vůbec není modrá, ale modrou se stává teprve jednoduchou chemickou reakcí, okysličováním. Termín rezerva značí soubor chemikálií zejména na bázi kaolinu a arabské gumy, a je to ta část, co brání obarvení látky a co se nanáší formou na vypranou naškrobenou a perfektně vyžehlenou látku. Staré původní formy jsou především dřevěné s vyřezávaným vzorem, kdy jemnější tvary jsou vytvořeny i pomocí kovových součástí. V některých případech se rezerva nanáší i houbou nebo štětcem přes šablony.

Vzestup modrotisku byl zaznamenán po vynálezu syntetického indiga, koncem 19. století. Takto barvené látky měly a mají mnohostranné využití na oděvy - sukně, zástěry, šátky, blůzky, ale i na ubrusy, polštáře, ložní prádlo i závěsy a jiné domácí dekorační tkaniny.

Závěrem lze jen konstatovat, že tak malé městečko jako je Liptovský Hrádek, s necelými 8 000 obyvateli, může místním i návštěvníkům a turistům tak mnoho nabídnout. A to jsem se ještě nestačila ani zmínit o blízkém hradu a zámku, o známém arboretu a o kostelech...

Text/foto: Miroslava Kapalová