SR, Vysoké Tatry – Chata u Zeleného plesa I.

V úvodu bychom si měli říct jak se k chatě, které věnujeme tento článek, dostaneme. V období od 15. června do 31. října si můžete vybrat z několika přístupových cest, zatímco v období mimo tohoto termínu je zpřístupněna cesta k chatě jen jedna.

Po červeně značené stezce od Skalnatého plesa, přes sedlo pod Svišťovkou až k chatě, je vedena trasa vhodná pro zdatnější turisty. Na Skalnaté pleso se lze vyvézt buď lanovkou z osady Tatranská Lomnica nebo lidově řečeno "po svých", jak se na správné turisty patří. Značená cesta vede i z východní strany od Belianských Tater, a to také červenou trasou od Velkého Bílého plesa. Zatímco první jmenovaná trasa trvá přibližně 2 hodiny, druhá vám potrvá půl hodiny, ale nezapomínejte, že k plesu je třeba absolvovat také ,ne zrovna krátkou, procházku. Nyní v zimním období je přístupná pouze žlutě značená trasa. Ta vede od autobusové zastávky Bílá voda, která je přibližně 3 kilometry vzdálená od Tatranské Lomnice. Tuto nenáročnou, ale časově zdlouhavější trasu zvládnou i rodiny s dětmi.

Předchůdkyně: Egidova chata
Ideální polohu místa, kde současná chata stojí, znali již naši předkové, kteří zde první útulky postavili již koncem 19. století. Některé záznamy však uvádějí dokonce 17. století. Od roku 1894 zde byla postavena předchůdkyně nynější chaty. Zajímavostí je, že jen pár let předtím, přesně v roce 1879, zde byl zpřístupněn první turistický chodník z lokality Bílá Voda k Zelenému plesu.

Ale než si povíme o předchůdkyni současné chaty, nesmíme vynechat Egidovou chatu. Ta měla stát na břehu Zeleného plesa (1 551 m n. m.) a sloužit jako úkryt pro pastýře a kolemjdoucí před nepřízní počasí. Tehdejší Uherský karpatský spolek (dále jen UKS) vyčlenil na stavbu 200 zlatek, což však na stavbu ani zdaleka nestačilo. Proto začali s výstavbou později na dostupnější Rakouské polaně, kde byl střet starých hospodářských cest z Kežmarku do Spišské Belé. Srub stavěli dva týdny. Po dokončení ho pojmenovali po velkolomnickém statkáři, zakladateli a v té době předsedovi UKS Egidu Berzeviczymovi.

Členové spolku mohli chatku využívat bez omezení a za nocleh neplatili. Zanedlouho se stala oblíbenou zastávkou pro stále více turistů, a to se nelíbilo zdejším pastýřům. Ti ji často poškozovali, protože chatku nikdo neobhospodařoval. Když se už situace stala neúnosná, turistický spolek se rozhodl s přispěním města Kežmarok chatku rozebrat a přemístit na severní břeh Zeleného plesa. Ale ani přenesení chatu nezachránilo. O její pronájem totiž neměl nikdo zájem. V roce 1882 chatku vážně poškodila podzimní vichřice, která z ní strhla střechu. Rok na to vyhořela. V roce 1884 UKS pověřil tesaře ze Ždiaru obnovením Egidovy chaty. Nový, dvoupokojový útulek s předsíní byl po špatných zkušenostech s mikroklimatem severního břehu postaven jižněji od jezera. Dostavěn byl v roce 1887. Avšak prokletí chaty pokračovalo. O tři roky později shořela střecha, kterou sice hned opravili, ale na podzim téhož roku už svému osudu podlehla. Zničil ji požár, po kterém zůstaly z chaty jen oharky.

  
Chata u Zeleného plesa
V oblasti Zeleného plesa byla turistická chata nutná. To si uvědomovalo i předsednictvo UKS. Neméně, důležitý byl i materiál, ze kterého by měla být chata postavena, protože osud předešlých chat byl dostatečným ponaučením. Proto bylo ještě před samotnou realizací výstavby dohodnuto, že chata musí být kamenná a alespoň v letních měsících obsazena hospodářem. Celé zadání bylo zveřejněno v místním týdeníku. Ze dvou vybraných projektů se rozhodlo předsednictvo UKS pro ten skromnější. Přesto byl projekt odkázán i na finanční podporu od veřejnosti. V roce 1895 kežmarský stavitel Schwarz postavil jednoduchou chatku pro dělníky a položil základy nové, v pořadí již třetí chaty u Zeleného plesa. Za dva roky později byla chata již pod střechou. Vyrostla opět na severním břehu plesa pod štítem Jestřábí věž. Byla to zděná stavba s rozměry 11x10 metrů, se žulovými stěnami silnými 63 centimetrů. Mělká střecha byla zhotovena z dřevocementu. Chata měla 3 metry širokou verandu, ze které byl výhled na pleso. Po špatných zkušenostech z minulosti vybavili chatu kovovými okenicemi. Vnitřek tvořily čtyři dvoulůžkové pokoje, kuchyň a jídelna. K výbavě patřily i železná topidla a sklep. Na základě písemností z první pamětní knihy se dozvídáme, že první turisté začali pravidelně navštěvovat chatu v červenci 1897.

Chatě u Zeleného plesa se budeme věnovat i v článku příští týden. Řekneme si jak pokračoval její příběh od slavnostního otevření, přes další rekonstrukci, až po její současnost.

Text a foto: Oskar Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová