Srí Lanka IV.: Midigama a Ahangama - oáza klidu a pohody - VIDEO
Na pobřeží jižně od města Galle sice nenajdete moc hotelů s bazény a výřivkami, barů, diskoték ani drahých restaurací, za to na vás ale čekají nádherné pláže, vynikající vlny pro méně pokročilé surfaře, výborné místní jídlo, a hlavně úžasný klid a velmi přátelští lidé. I s 500 korunami na den se tu budete cítit jako boháči.
Každý den vstávám před šestou, abych se mohl dívat na východ slunce nad mořem, a pak si ještě před snídaní chvíli zaplavat. K snídani dostávám kokosové placky rotti, mléčnou rýži nebo palačinky ve tvaru misky - takzvané hoppers, a k tomu pálivou směs chilli a kokosu, zvanou sambul, směs smažené cibulky, curry listů opět chilli, a samozřejmě trs čerstvých banánů, nebo mango.
Ráno většinou několik hodin pracuji, a pak se vydávám na krátký výlet po okolí. Směrem do vnitrozemí se rozkládá velká laguna, kde poletuje nespočet exotických ptáků, plavou krokodýli a na břehu se vyhřívají nebezpečně vypadající varani. Okolo se pak střídají kokosové háje a malé vesničky, přičemž každá z nich má svůj buddhistický chrám. Právě malé vesnické chrámy a kláštery mi přijdou nejzajímavější, protože mají skutečně "lidskou" atmosféru, a můžete zde zapříst hovor s místním mnichem a vidět, jak skutečně kláštery fungují. Ty velké jsou totiž spíše turistické atrakce a s duchovnem už dnes nemají moc společného.
Asi pět kilometrů směrem na sever najdete o něco větší vesnici Ahangama, která je slavná hlavně díky tradičním rybářům na tyčích. Jak se později dozvídám od místního kamaráda, tento způsob rybolovu se na Srí Lance stále používá, avšak pouze na jaře a v létě. Teď sice právě v Ahangamě na tyčích stále několik rybářů sedí, fungují ale jen jako turistická atrakce a já musím zaplatit za to, abych si je mohl vyfotit.
Na rozdíl od Midigamy najdete v Ahangamě i několik restaurací, bankomat, větší obchody i nádraží, kde zastavuje většina vlaků (v Midigamě jsou to jen 3 denně v každém směru). Zdejší pláž patří k těm nejkrásnějším, kde jsem kdy v životě byl, přitom je také téměř bez lidí. Zastavuji se v malé místní jídelně na oběd, který mě v přepočtu stojí asi dvacet korun. Jídlo je přitom mnohem lepší než v turistické restauraci, kterou jsem zkoušel před několika dni v Mirisse, a zaplatil za něj téměř desetinásobek.
Vracím se zpět do svého penzionku v Midigamě, kde opět dostávám kokos gratis s krásným úsměvem navrch, a po krátkém odpočinku v houpací síti se jdu potápět k místnímu korálovému útesu. Je na něm sice stále dost vidět, že byl před deseti lety téměř úplně zničen tsunami, postupně se ale probouzí k životu a už je u něj opět vidět spoustu pestrobarevných ryb, mořské sasanky, a někde se podaří zpozorovat i živý korál. Věřím, že až se na Srí Lanku vrátím příště, bude opět výrazně živější a barevnější.
Další den vyrážím hned ráno na výlet do bývalého holandského koloniálního města Galle, o kterém se dočtete v dalším díle. Odpoledne mi pak ještě zbývá čas, a tak vlakem popojíždím až do městečka Hikkaduwa, které již patří k nejvíce turistické oblasti na západním pobřeží. Pláž je zde sice opět krásná, ale i mimo sezonu je zde spousta turistů a lidé zdaleka nejsou tak přátelští jako na jihu. Kupuji na místním tržišti banány, malý vodní meloun a avokádo k pozdnímu obědu a díky jednomu z místních (naštěstí i zde se ještě najdou milí lidé) dostávám slevu na tuktuk, který mě bere podél pobřeží do želví záchranné stanice a k muzeu tsunami.
Po návratu do Midigamy si připadám ještě více jako v ráji a nejraději bych zde už zůstal až do konce svého pobytu. Chci však ještě před odletem navštívit kamaráda v Kandy a podívat se do úplně neturistické oblasti mezi Kandy a Colombem, takže po pěti krásných dnech opouštím penzion a odjíždím vlakem do Colomba. Pokud máte rádi poklidné dovolené u moře a nepotřebujete utrácet nekřesťanské peníze v drahých restauracích a luxusních hotelích, pak je pro vás oblast mezi Welligamou a Galle naprosto ideální. Nabízí dostatek možností aktivního odpočinku, poznáte zde místní kulturu a jsem si jistý, že se vám nebude chtít odjíždět domů...
Text/foto/video: Matouš Vinš
Hudba: Coldnoise
Diskuze u článku (0) |