Surinam - opomíjený kout Jižní Ameriky III.

Vláda a politika

Po získání nezávislosti v roce 1975 byla přijata ústava, dle které Surinam byl prohlášen parlamentní republikou. V roce 1980 byla v důsledku vojenského převratu ústava zrušena. Nová ústava, schválená celonárodním referendem v roce 1987, ustanovuje všenárodní volby, kdy je voleno 51 poslanců do zákonodárného orgánu - Národního shromáždění, které volí prezidenta (hlavu státu) a vice-prezidenta, jež je v čele vlády, jmenované prezidentem. Prezident sestavuje Státní radu z 15 osob – zástupců politických uskupení, odborů, obchodních a vojenských kruhů. Státní rada radí vládě a má právo vetovat zákony, vzešlé z Národního shromáždění. V praxi podplukovník Dési Bouterse, který v roce 1980 uskutečnil státní převrat, v úřadu státního rady měl téměř neomezenou moc, i když jeho moc po odvolání z úřadu vrchního velitele armády v dubnu 1993 byla trochu omezena.

Soudní systém zahrnuje Vrchní soud ve složení šesti soudců, jmenovaných prezidentem doživotně, a tří nižší soudní instance. Ve správním členění stát je rozdělen na 10 okresů, řízených administrativními zástupci prezidenta: Brokopondo, Commewijne, Coronie, Marowijne, Nickerie, Para, Paramaribo, Saramacca, Sipaliwini, Wanica.

Po druhé světové válce se v Surinamu zformovaly tři politické strany: Národní strana Surinamu (1946), hájící zájmy středních vrstev kreolského původu, Indonéská strana národní jednoty a solidarity (1947) a Jednotná hindustánská strana (1949), od roku 1969 se jmenuje Progresivní strana reforem, sjednocující Indy. Tyto prakticky etnické strany byly po státním převratu v roce 1980 zakázané. V roce 1985 vyšly z ilegality a po dvou letech zformovaly koaliční Frontu za demokracii a rozvoj v čele s Ronaldem Venetiaanem. Fronta ze začátku stala proti Národní demokratické straně, kterou založil Bouterse v roce 1987. Ve stejném roce vznikla Labouristická strana Surinamu, která v roce 1991 se připojila k Frontě, která v roce 1987 zvítězila ve volbách. Během vojenského převratu v roce 1990 Fronta na krátký čas ztratila moc, ale ve volbách 1991 zase zvítězila a přivedla do prezidentského úřadu Ronalda Venetiaana.  V roce 1996 Národní demokratická strana vstoupila do koalice s Indonéskou stranou a řadou malých stran a ve volbách zvítězil její kandidát. Novým prezidentem stal Jules Wijdenbosch.

Po masových demonstracích proti špatné ekonomické situaci v roce 1999 vláda byla vynucena vyhlásit nové volby. Volby, jež se konaly v květnu roku 2000, znamenaly návrat Ronalda Venetiaana a jeho koalice do prezidentského úřadu, a ve volbách roku 2005 Ronald Venetiaan byl opakovaně zvolen prezidentem.  

Text: Maxim Kucer

Foto:

zpět