Cestovatelský průvodce

Tádž Mahal - mramorový memoár velké lásky
Když Šahdžahán Arjumand viděl, zamiloval se do ni na první pohled. Po pěti letech známosti si ji jako devatenáctiletou vzal. Mumtaz Mahal se stala jeho nedílnou součástí a zemřela roku 1631 při porodu jejich čtrnáctého dítěte.
Výstavba Tádž Mahalu začala ve stejný rok, jako Mumtaz Mahal zemřela, a trvala dvaadvacet let. Do prací se zapojilo 22 tisíc dělníků a tisíc slonů a celý projekt stál 32 milionů rupií. Na stavbě se údajně podílel i jeden Francouz a jeden Benátčan, bohužel jejich jména nejsou nikde výslovně zaznamenána,
jelikož má být spojován pouze se jménem své jediné obyvatelky. Osud Šáhdžahána byl zpečetěn, když se jeho syn Aurangzéb prohlásil za vládce a svého otce uvěznil v domácím vězení v pevnosti Uhra. Po devíti letech Šáhdžahan zemřel a byl v Tádž Mahalu pohřben.
Tento dech beroucí památník lásky stojí na jih od města Agra, ovšem materiál na něj byl dovážen z celé Indie a střední Asie. Mramor pocházel z Rajastánu, jaspis z Punjabu a krystal z Číny. Dělníci byli rekrutováni z různých končin Asie. Sochaři z Bukhary, kaligrafové ze Sýrie a Persie, mozaikáři z Indie a kameníci z Balučistánu. To vše
podtrhává monumentálnost této stavby. Podivuhodným uměleckým dílem jsou provrtané mramorové desky,vrhajících při svitu slunce složitě prokreslené stíny. Kdysi zde rovněž byla stříbrná dvířka, za kterými bylo zlaté mřížování s výšivkou perel, položenou na pamětním náhrobku, jenž je přímo nad skutečným hrobem zemřelé královny. Jak to naneštěstí bývá, drahocenné věci byly ukradeny zloději a mnozí další zpupní návštěvníci vylámali část vsazených drahokamů. To ale není nic ve srovnání s nápadem vrchního guvernéra Bengálska, lorda Williama Benticka. Ve 30. letech 19. století prosazoval rozebrání Tádž Mahalu, ten byl zanedbaný a zarostlý stromy, a odvezení mramoru z něj do Londýna, kde mohl být výhodně prodán. Naštěstí bylo od této
myšlenky upuštěno. Naštěstí byl v roce 1900 jmenován místokrálem Indie lord Curzon, který nechal Tádž Mahal rekonstruovat.
Text: Maxim Kucer
Foto: Google-Earth
| Diskuze u článku |



















