www.infoglobe.cz » Thajsko, Loy Krathong a Yi Peng – Nejlepší zážitek života – VIDEO
Thajsko, Loy Krathong a Yi Peng – Nejlepší zážitek života – VIDEO
Publikováno: 1.12.2015
Když se řekne Chiang Mai, většině lidem se jako první vybaví lampiony. Stovky lampionů plující po obloze směrem k úplňku. V tomto úžasném městě na severu Thajska trávím většinu letošní zimy, ale když jsem cestu plánoval, vůbec mě nenapadlo, že bych festival mohl stihnout. Nakonec se mi to povedlo a bez váhání mohu říct, že šlo zatím o nejlepší zážitek v životě.
Přijíždím do slavnostně vyzdobeného centra města a pomalu mířím na místo, kde to podle rozpisu má den před úplňkem celé vypuknout, k východní bráně. Na pódiu už se střídají různé umělecké soubory a okolní dav, ve kterém se mísí místní se stovkami návštěvníků, je plný očekávání. Nikdo neví, co se vlastně přesně bude dít. Najednou na pódium naráz přichází celý zástup lidí – představitelé města, nádherně oblečené Thajky, duchovní představení. Pár slov, úklona, potlesk, ohňostroj. Začínáme...
Loy Krathong znamená v thajštině něco jako „poslat košíček po vodě” a přesně to se také v průběhu festivalu za 12. úplňku v roce děje. Lidé po vodě posílají květinami zdobený plovoucí košíček se zapálenou svíčkou a vonnými tyčinkami spolu s přáním, které se jim má splnit. Symbolika slouží hlavně jako odehnání smůly, ale mnoho Thajců tím také uctí boha vody Phra Mae Kong Ka a památku Buddhy. V průběhu svátku se také zapalují lucerny a svíčky ve všech chrámech a většině domů.
Na severu Thajska (zvláště právě v Chiang Mai) se ve stejný den slaví ještě druhý svátek – Yi Peng – při kterém se do vzduchu pouštějí tisíce velkých lampionů. Symbolika je velmi podobná Loy Krathong. Lidé s lampionem nechávají odletět smůlu a zlé příhody, většinou přidávají i krátkou modlitbu nebo přání.
Lampiony ověšenou ulicí vyráží již nachystaný průvod a míří k řece, hlavnímu centru dění. Tam už lidé pomalu začínají pouštět své nazdobené „krathong”. Na každém kroku si tu můžete nějaký koupit a také si ho poslat. Velké, malé, květinové, ve tvaru želvy, z pečiva... Jak je libo. Nebýt tepla, bylo by to tu trochu jako u nás na silvestra. Lidé pouštějí rachejtle, házejí petardy, svítí prskavkami. Blázinec. Kolem řeky jsou navíc všechny ulice zabrané nočními trhy s nekonečným množstvím jídla a neprostupným davem, který stánky obklopuje.
Ochutnávám kde co – od místního sushi přes tradičně vynikající barbecue po čerstvý marakujový džus. Jídlo Thajci prostě umí. A také si ho sami značně užívají. Dav mě ale postupně úplně vyčerpává, takže se vracím ke svému báječnému růžovému kolu a mířím domů.
Další západ slunce, dnes to teprve bude veliké. Po cestě se zastavuji v několika menších chrámech, užívám si jejich poklidnou posvátnou atmosféru a pozoruji mnichy v oranžových hábitech, kteří všude zapalují svíčky a vyměňují ty již vyhořelé. Svou svíčku si přicházejí zapálit i někteří místní. U pomníku králů uprostřed centra už je trochu rušněji – všude tu visí lampiony a oheň v nich udržují přicházející Thajci i někteří návštěvníci festivalu. Při zapálení svíčky mohou vždy vyslovit nějaké přání a věří, že se jim splní.
Po chvíli pokračuji na kole dál k řece a v tom to vidím – nekonečný proud žlutých světel. Stoupají k nebi dělat společnost zářícímu úplňku. Mrazí mě v zádech a do očí mi bezděky vhrkají slzy. Tohle jsem opravdu nečekal. Přijíždím k řece, parkuji kolo a už po svých se blížím k mostu, odkud se většina lampionů pouští. Dnes sem nesmějí auta, takže i přestože je na ulici ještě mnohem více lidí, tak se tu dá pohodlně projít.
Obrovské papírové lampiony pomalu nabírají horký vzduch a pak rychle stoupají k nebi. Jeden po druhém. A pořád přibývají. Co na tom, že jich velkou část pouštějí turisté. V celé oblasti panuje posvátná atmosféra, lidé nadšeně mávají a mnoho z nich je (stejně jako já) dojato k slzám. Po řece pluje ještě mnohem víc svíček a díky všudypřítomným vonným tyčinkám celé město krásně voní. Nelze to popsat slovy, to člověk musí zažít.
V nejlepším se má přestat, a tak se vracím ke kolu a pomalu mířím zpět domů. Zastavuji ještě na vynikající nudlovou polévku u oblíbeného stánku a daří se mi to trochu (víc) přehnat s chilli, takže se opět nevyhnu slzám. Přijíždím do centra a nahlížím do několika chrámů, většina už je ale buď zavřená, nebo se tam nic neděje. Už to skoro vzdávám, když v tom se nečekaně vynořuji u dřevného chrámu, kde se mi před rokem podařilo vyfotit jednu z mých nejoblíbenějších fotek. Je celý ověšený lampiony a i na zemi tu všude svítí svíčky. Vcházím dovnitř a dýchá na mě ještě mnohem posvátnější atmosféra než u řeky. Celý prostor voní voskem a vonnými tyčinkami, hraje tu tichá meditační hudba a v malém jezírku, které je vedle chrámu, se celá ta nádhera odráží. A v povzdálí pořád stoupá nekonečný proud světel směrem k měsíci...
Asi 80 kilometrů na sever od Bangkoku leží Ayutthaya, jedno z bývalých hlavních měst říše Siam, dnešního Thajska. Díky mnoha historických chrámům a palácům patří k velmi oblíbeným výletním cílům a my se do něj dnes společně podíváme.
Sever Thajska tvoří z velké části krásné hory, které se zvedají do výšky přes 2 000 metrů nad mořem. Najdete tu vodopády, krasové jeskyně, etnické vesnice i odlehlé buddhistické chrámy. Pojďme se nyní společně vypravit do národního parku Chiang Dao a zároveň tak ke 3. nejvyšší hoře Thajska.
Pojďme společně objevovat další méně známá místa severního Thajska. Hory, jezera, džungli, zapadlé vesnice i výborné jídlo. Tentokrát se ve videu a článku vypravíme na jih od Chiang Mai k zajímavým pískovcovým útvarům a jezeru Doi Tao.
Starobylé město na severu Thajska, jehož historie sahá až do roku 1296, se proslavilo hlavně svými více než třemi stovkami buddhistických chrámů. Wat Chedi Luang v samém středu města patří k těm nejznámějším, nejstarším a nejnavštěvovanějším, pojďme se do něj tedy společně podívat.
Ani Thajsku se moderní čínský vliv nevyhýbá. Městečko Mae Salong v horách na severu země ale založili právě Číňané už v 60. letech minulého století. Ze začátku je živil hlavně obchod s opiem, dnes tu ale máte ideální příležitost podívat se na čajové plantáže a ochutnat skvělé jídlo z jihočínské provincie Yunnan.
Většina návštěvníků severního Thajska zavítá jen do města Chiang Mai a jeho okolí. Pár odvážlivců vyrazí i do Chiang Rai či Mae Hong Son, občas se někdo zastaví v Phayao. Jen velmi málo lidí ale podstoupí cestu do provincie Nan u hranice s Laosem, přitom i tady lze najít nespočet zajímavých míst.
V národním parku Phu Hin Rong Kla na vás čeká nespočet nádherných míst. Mimo jiné i unikátní kamenné formace Lan Hin Taek a Lan Hin Pum. Mnoho Thajců sem ale přijíždí jen kvůli nezapomenutelným západům a východům slunce z Phu Tubberk.
Zhruba 450 kilometrů na sever od Bangkoku najdete hned několik unikátních stolových hor, z nichž většinu chrání národní parky. Jedním z nejzajímavějších je Phu Hin Rong Kla, převážně v provincii Phitsanulok. Právě v něm najdete i unikátní kamenné formace Lan Hin Taek, ke kterým se teď společně vypravíme.
Zhruba 400 kilometrů na sever od Bangkoku najdete kdysi mocné a honosné, ale už dlouho opuštěné město Sukhothai. Ve 13. a 14. století sloužilo jako centrum první významné říše na území dnešního Thajska a Laosu. I když je už přes 200 let opuštěné, stále z něj dýchá dávná sláva a rozhodně je co obdivovat. Pojďme se do něj společně podívat.
Jak už jste si asi všimli v minulých dílech thajského seriálu, vypravil jsem se tentokrát do míst, kde na zahraniční turisty narazíte opravdu jen náhodou. Přitom jste už viděli, že celý region severního Thajska podél hranic s Laosem má hodně co nabídnout. Provinční město Phitsanulok slouží nejen jako výborná základna pro další výlety, ale zároveň patří k jedněm z nejstarších v zemi.
Pojďme aktuální sérii článků a videí z turisty zatím téměř neobjevených částí severního Thajska zakončit v regionu, který mě překvapil snad ze všech nejvíc. V okolí měst Loei a Phetchabun totiž najdete nádherné stolové hory, krásnou džungli, vodopády i úžasně milé lidi.
Kdokoliv se mě ptá, kam z thajského Chiang Mai vyrazit na výlet, jako první mu vždy doporučím národní park Doi Inthanon. A rád stejný výlet doporučím i vám.
Klima v horách na severu Thajska je oproti tropickému jihu velmi odlišné. Mnoho hor se tu zvedá do výšky přes 1 500 metrů a snadno se stane, že zde v zimě zažijete teploty pod 10 stupňů. I proto se tu pěstují například jahody. Podmínky v horách jsou ale ideální i pro kvalitní kávu odrůdy arabica. Na jednu takovou kávovou farmu – zhruba 50 kilometrů od města Chiang Mai – jsem se vypravil na exkurzi. Konečně jsem si tu naplno uvědomil, kolik práce stojí za jedním šálkem ranního espresa.
Ko Tao, překrásný ostrov v Thajském zálivu, je známé jako ráj pro potápěče. Když přijíždíte k ostrovu, první věci, které si jako lezec všimnete, jsou žulové balvany rozeseté kolem většiny ostrova, stejně tak i po ostrově, které doslova ostrov vytvářejí.
Nekonečné pláže s bílým korálovým pískem, podmořský život hýřící barvami, nespočet buddhistických chrámů, dechberoucí horské scenerie, nepřeberné druhy exotického jídla i rušný život hlavního města.
Ostrov Ko Lanta je ideální místo k poklidnému odpočinku a užívání si pohodové tropické atmosféry jižního Thajska. Okouzlí vás poloprázdné pláže, bungalovy a malé penzionky roztroušené po kokosových hájích, ospalé bary a restaurace, výborné možnosti pro potápění i rozsáhlý národní park v hornatém středu ostrova. Z letiště v Krabi sem přitom autobusem dojedete za pouhé tři hodiny.
Provincie Krabi na jihu Thajska je rok od roku populárnější a právě letovisko Ao Nang je spolu s Ko Phi Phi největším lákadlem. Nabízí úžasné scenerie okolních vápencových útesů, nespočet přátelských barů a restaurací, a hlavně snadný přístup k plážím Railay, Ko Poda a Ko Hong, které patří k nejkrásnějším v celém Thajsku.
Když jsem přijížděl do centra provincie Krabi, nečekal jsem vlastně vůbec nic. Průvodci se o něm téměř nezmiňují a pro většinu cestovatelů pravděpodobně slouží jen jako nutná zastávka po cestě na okolní ostrovy a do nedalekého letoviska Ao Nang.
Hlavní město Thajska patří se svými 8,3 miliony obyvatel k největším metropolím v celé jihovýchodní Asii. Díky levným letům z Evropy funguje jako přirozený výchozí bod pro cesty po celém regionu, a to i pro země jako Kambodža, Laos, Vietnam nebo Malajsie. Podle mě je však velká škoda, že v něm mnoho cestovatelů tráví pouze jeden nebo dva dny a hned se přesouvají dál.
Začíná se stmívat a ulice pomalu ožívají – jídlem. Když jsem sem přicházel, neměl jsem ani trochu hlad, jenže teď bych chtěl ochutnat nejlépe úplně všechno. Nudle a rýže na stovky způsobů, nespočet mořských potvor, výborné grilované maso a nekonečné množství ovoce a zeleniny. Čínská čtvrť v Bangkoku mě pohltila a nechce pustit.
Nespočet chrámů, desítky malých uliček s krásnými starými domy, luxusní hotely, muzea, všudypřítomná vůně jídla a bezkonkurenčně nejlepší káva v celém Thajsku. Chiang Mai si zamilujete na první pohled. A to nemluvím o zdejších velmi přátelských lidech, mezinárodní atmosféře a na asijské poměry až neuvěřitelné čistotě.
Na úplném severu Thajska najdete na řece Kok ospalé městečko Thaton. Řeka sem přitéká z Barmy, lehce se dotkne národního parku Doi Pha Hom Pok, aby mezi horami pokračovala do Chiang Rai a odtud až na hranici s Laosem, kde se vlévá do Mekongu. Pokud vás láká trocha dobrodružství, můžete se právě po řece z Chiang Rai snadno doplavit rychlou malou lodí do Thatonu. Už jen samotná cesta je velký zážitek, dobrodružství ale může pokračovat ve zmíněném národním parku Doi Pha Hom Pok.
Něco málo přes tři hodiny jízdy od Chiang Mai najdete v horách přímo u hranic s Barmou krásnou oblast Ang Khang. Jezdí sem tisíce thajských návštěvníků, za celý den jsem tu ale nepotkal jediného zahraničního turistu. Etnické vesničky, botanická zahrada, čajová plantáž a hlavně nezapomenutelné výhledy rozhodně za tu dalekou cestu stojí.
Pokud by jste si na chvíli chtěli odpočinout od každodenních povinností a chtěli by jste se podívat někam, kde je klima naprosto odlišné od toho našeho a chtěli by jste spojit dovolenou s nějakou sportovní aktivitou, včetně lezení, jednou z velmi příjemných možností je stát v jihovýchodní Asii - Thajsko.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
Takovýto dokumentární film zatím nemá žádná řeka na světě. Jenom náš Hron! Legendami opředený vrchol Královy hole, tam začíná příběh, který se bude rozprostírat na dlouhých několika sto kilometrech. V jejich útrobách se nachází horská voda, která si hledá cestu, aby mohla dávat život dolinám. Přesně těmito slovy vás uvítá nově vzniklý film světového charakteru.
