Uruguay, Cabo Polonio – pláže i kolonie lachtanů

Cabo Polonio si zachovává své přírodní bohatství a od roku 2009 spadá pod národní systém chráněných území. V oblasti stále převládají typické rysy atlantického pobřeží Uruguaye, které nebylo dotčeno městským turismem. Přírodní rozmanitost zde utvářejí písečné pláže, skalní útvary, duny, původní pobřežní les, malé mokřady, oceán a ostrovy. Nejvýznamnějším místem jsou pohybující se písečné duny, jejichž výška dosahuje až k 20 metrům. Jsou pozůstatkem písečného pásu, který se dříve táhnul podél pobřeží. Vyskytují se zde ohrožené druhy, např. žába nosatka Darwinova, je to významné místo pro migrační druhy – rybáky, velryby jižní a karety obrovské.

Navštívit toto místo jsme neměli v plánu, ale dostali jsme na něj tip od jednoho mladého Uruguayce, kterého jsme stopli. A tak jsme se vydali místo prozkoumat, lákala nás především možnost vidět kolonie lachtanů. Vjezd soukromých vozidel do místa není povolen a jediným dopravním prostředkem jsou nákladní vozy ve stylu safari. Jízda písečnou cestou trvá asi půl hodiny a je 7 km dlouhá. Pokud chce člověk ušetřit, může jít tuto cestu pěšky. V Cabo Polonio žije trvale pouze asi 100 obyvatel, kteří se o tuto oblast starají.

V domech jsou generátory, panely využívající sluneční energii nebo mlýny, které využívají větrné energie a přeměňují ji na proud. V noci mnozí používají svíčky. Pitnou vodu zde získávají ze studní nebo nádrží s dešťovou vodou. Možnosti ubytování jsou jednoduché a platí zde zákaz stanování.

Kromě spousty hostelů a hotelů jsou v centru restaurace a bary. Hlavní sezona pobřežních turistických destinací v Uruguayi je v létě, začíná koncem prosince a končí v březnu nebo v dubnu. My se sem dostáváme naštěstí před hlavní sezonou, takže tu není zatím přeplněno a není ani problém sehnat ubytování. Sice bychom zde čekali klid, i tak se ale lidé večer baví a našimi postelemi zase otřásá hlasitá hudba.

V Cabo Polonio jsou dvě pláže – La Calavera a pláž Sur. La Calavera je ohraničená z jedné strany písečnými dunami a z druhé strany skalisky. Na pláži jsou řemeslné rybářské čluny „La Nena“ a „La Juanita“ a na skalách jsou restaurace. Zajímavé je, že se můžete projít po pláži až ke skalám, ale jakmile je příliv, voda dosahuje až k restauracím a už zde neprojdete.

My pokračujeme po pláži až ke skalám a hlavní ikoně místa, majáku Cabo Polonio. Ten byl v roce 1976 prohlášen za historický monument. Maják postavený v roce 1881 a dosahující výšky 40 metrů byl v tomto místě v podstatě nutností, protože pro lodě bylo velice obtížné překonat v rozbouřeném oceánu skalnaté pobřeží bez újmy.

Co nás však nejvíc lákalo na tomto místě, bylo pozorování velké kolonie lachtanů v jejich přirozeném prostředí. Dokonce jsou zde dohromady kolonie dvou druhů – lachtana jihoamerického a lachtana hřivnatého. Zdržují se na skalách poblíž majáku, takže si stačí jen sednout na nějaký kámen a pozorovat, jak se líně povalují na kamenech nebo si hrají. A když fouká zrovna vítr od moře, kolonii rozhodně nemůžete minout už jen kvůli tomu zvířecímu pachu, který se od nich line.

Cabo Polonio je rozhodně místem, které stojí za návštěvu. Pokud máte rádi klid, jeďte sem mimo hlavní sezonu a užijte si klidnou krásu místního prostředí.

GPS: 34°24'15.1"S 53°46'41.7"W

Text a foto: Tomáš Novák