www.infoglobe.cz » Vietnam: Da Lat – město pro líbánky jako dělané – VIDEO
Vietnam: Da Lat – město pro líbánky jako dělané – VIDEO
Publikováno: 3.5.2016
Na to, jak cesty autobusem nemám rád, bych si tu mezi Nha Trangem a Da Latem klidně hned zopakoval. Dvousettisícové město Da Lat – nejoblíbenější místo vietnamských líbánek – totiž leží ve výšce kolem 1 500 m n. m. v Centrální vysočině. Silnice z pobřeží tak nabízí nespočet nádherných výhledů. A ještě mnohem lepší než autobus je cesta na motorce…
Už při nočním letu ze Saigonu do Nha Trangu jsem si Da Latu nemohl nevšimnout. V celé oblasti se totiž pěstuje obrovské množství zeleniny a květin ve sklenících a fóliovnících, které v noci svítí, a z výšky deseti kilometrů tak tvoří zajímavé obrazce. Langbianská planina, v jejímž centru Da Lat leží, nabízí naprosto dokonalé podmínky pro zemědělství – úrodnou půdu, dostatek slunce a deště a celoročně relativně stálou teplotu mezi 20 a 30 stupni Celsia. I v lednu tu koupíte čerstvé jahody a spoustu zeleniny. Krom toho se tu pěstuje i velké množství kávy.
Da Lat stále nese velký vliv francouzských kolonialistů a je na něm na první pohled poznat, že jde o jedno z nejbohatších měst Vietnamu. Krásné vily ze začátku 20. století, umělé jezero, spousta stromů a květin a honosné hotely. Mnozí mladí Vietnamci, hlavně ti ze Saigonu, sem jezdí na líbánky. Často se tu koná i samotná svatební slavnost, takže není nic neobvyklého, že v ulicích i v okolí města potkáte krásně oblečené svatebčany s fotografem a rodinou.
Ubytovávám se v místním penzionu s krásným výhledem na členité město. Okolo je klid, platím jen něco málo přes 200 korun na noc za pokoj a mám to jen 5 minut pěšky k hlavní tržnici v centru. Protože Vietnamci krom jiného naprosto extrémně ujíždějí na dobrém jídle, snažím se zkoušet co nejvíc z jejich vynikající kuchyně. Křepelčí vajíčka v sladkokyselé omáčce s jarní cibulkou a grilované ústřice asi jen tak něco nepřekoná.
Druhý den začínám dalším gurmánským zážitkem – kokosovou kávou – a vyrážím na obhlídku místního jezera. Trochu si připadám jako ve Švýcarsku... Dokonce potkávám i několik pánů s kloboukem a vycházkovou hůlkou, to se v Asii jen tak nevidí. Neplánovaně přicházím až k Dalatským zahradám a byl by hřích se do nich nepodívat. Vstupné je 30 tisíc dongů, tedy jen něco málo přes 30 korun. Ne nadarmo se Da Latu říká „město věčného jara”, spousta květin tu kvete i v půlce ledna. Jen škoda, že zahrada není o něco větší, na prohlídku stačí necelá hodinka.
Odpoledne si pronajímám jednoho z průvodců „easy riders“, kteří vás na motorce odvezou, kam si řeknete. Pro ty, co se bojí sami řídit motorku, je to naprosto ideální varianta. Vyrážíme z kopce dolů směrem na jih, naším cílem je slavný Elephant waterfall. Po cestě se zastavujeme na jedné z všudypřítomných kávových farem, a já mám tak konečně možnost ochutnat čerstvou kávovou třešeň. Věděli jste, že kávová zrnka jsou vlastně pecky ovoce? V každé třešni jsou dvě zrna a zralá třešeň přitom chutná podobně jako kvalitní filtrovaná káva. Nabízí tady i slavnou Kopi Luwak – cibetkovou kávu.
Po cestě od vodopádu se krom velkého buddhistického chrámu zastavujeme i v manufaktuře, kde se vyrábí hedvábí. Pro návštěvníky tu mají připravenou ukázku celého procesu – od larev bource morušového přes jeho kukly až po způsob, jak se kukly rozmotávají, čímž vzniká hedvábí. Pokud se někdy do Da Latu dostanete, rozhodně doporučuji manufakturu navštívit, budete zase o něco moudřejší – není totiž nad názornou ukázku.
Výlet na motorce zakončuji v Crazy House – záhadné budově se spoustou podivných betonových tvarů, tajných průchodů, ještě podivnějších pokojů, kde můžete přespat, a hlavně s krásným výhledem na Da Lat. Moc nechápu, co to má celé znamenat, ale očividně to lidi přitahuje, a tak dům pořád rozšiřují.
Věřím, že se do Da Latu ještě někdy vrátím a budu mít čas si na motorce projet i větší část okolí. Žije tu několik zajímavých etnických skupin a borovicemi porostlá krajina s malými políčky a skleníky má rozhodně své kouzlo.
Navečer přilétáme na letiště v Ho Či Minově Městě (dříve známé jako Saigon). Už se stíháme pouze ubytovat, zavítat na rychlou večeři v rušných ulicích tohoto největšího vietnamského města a spát. Následujícího dne nás totiž čeká velmi zajímavý výlet s válečnou tematikou – jedeme se podívat do Cu Chi tunelů.
Po náročné cestě nočním vlakem přijíždíme brzy ráno do města Da Nang, kde se však moc nezdržujeme. Nejdříve míříme do snad nejkrásnějšího vietnamského města – do lampionového Hoi An, ze kterého vyrážíme na výlet do zdejších Mramorových hor (The Marble Mountains, vietnamsky pak Ngũ Hành Sơn).
Největší vietnamský ostrov se jmenuje Phu Quoc. Leží ve vodách Thajského zálivu, jen pár kilometrů od Kambodži. Thajský záliv nabízí překrásné ostrovy a tenhle není výjimkou. Ostrov je dlouhý (od severu k jihu) necelých 50 km, na severu je široký a směrem k jihu se zužuje do špičky. Většina plochy je stále porostlá zelení, ale v budoucnu tomu tak nebude. Ostrov se pyšní opravdu nádhernými písčitými plážemi s palmami, které má rád snad každý z nás.
Už v minulém roce jsme vám přinesli video z horského „svatebního” městečka Da Lat ve Vietnamu. Náš redaktor se do něj ale vrátil znovu, aby projel jednu z nejlepších silnic na vietnamské motovýlety a mohl se s vámi podělit o zážitek.
Neustálé troubení, babičky tlačící kola s květinami, Vietnamci na maličkých židličkách, jídlo, motorky, propletená změť drátů, motorky, francouzské kavárny, motorky s jídlem, motorky se židličkami, motorka vezoucí kus motorky... Vítejte v Hanoji! Neuvěřitelně bláznivém městě, které si buď zamilujete, nebo ho budete navždy nenávidět.
Da Nang (město téměř přesně uprostřed Vietnamu) bohužel skoro nikdo nezná. Běžný turista jím maximálně projede taxíkem z letiště do oblíbeného Hoi Anu... Strávil jsem v Da Nangu tři týdny a zařadil se k mým nejoblíbenějším místům v JV Asii (hned po Chiang Mai). A starou silnici ve směru na Hue označil dokonce i Jeremy Clarkson v pořadu Top Gear za „opuštěný střípek dokonalosti”. Nelze než s ním souhlasit.
Zatímco v Číně jsme se s B. bez problémů domluvili oba a ve Vietnamu se role průvodce ujal on, když jsme se rozhodli vypravit ještě do Kambodži, zjistili jsme, že pro nás bude nejexotičtější navštívenou zemí – zkrátka proto, že neumíme kambodžštinu.
Cat Ba je panenský ostrov na severovýchodě Vietnamu. Cesta sem byla ještě nedávno poměrně složitá, ale od září tohoto roku otevřeli novou silnici s mostem a dopravu na ostrov to výrazně zjednodušilo. Cat Ba je oblíbeným cílem turistů, proto je možné si v hotelech v Hanoji či Ninh Binhu zakoupit lístek přímo do města Cat Ba. Cesta z Ninh Binhu trvá 4 hodiny a z Hanoje 3 hodiny.
Vietnam určitě není destinace, kam by se jezdilo vyloženě za lezením, ale pokud už ve Vietnamu budete, určitě lezecké oblasti vyhledejte. My jsme se vypravili na ostrov Cat Ba a mohu ho lezcům jedině doporučit.
Při návštěvě jižního Vietnamu určitě podnikněte výlet k deltě mohutné řeky Mekong. Řeka pramení v Číně a teče skrz pět států, právě zde však ústí do moře. Tato oblast láká turisty především na plavby lodí, plovoucí market, ale také na svérázný život na březích řeky. Její hnědá voda nevypadá úplně vábně, ale místní ji i tak využívají k běžným činnostem – k mytí, praní atd. V řece nejsou nebezpečná zvířata, proto se v ní dá i koupat.
Přemýšlíte, která destinace je pro vás tou pravou? Kde vás čeká něco zajímavého a nevšedního? Kde je krásná krajina, výborná kuchyně, příjemní obyvatelé? Pro mě je volba jasná. Mým favoritem je Vietnam a já se pokusím v několika následujících článcích vás přesvědčit, že i pro vás je to správná volba.
Návštěvu jezera jsme si představovali jako takový relax po docela náročném dni. Skutečnost byla vážně odlišná a ten první zážitek si pamatuji dodnes. S dcerou a synem jsme prokličkovali místní dopravou a nebylo to vážně snadné. Řeka motorek nebyla k zastavení. Naivně jsme si mysleli, že třeba někdo přibrzdí, zastaví... Nečekejte, prostě dojděte na konec chodníku a statečně vyrazte tou nejkratší cestou na druhou stranu.
Jednodenní výlet do národního parku Bach Ma vzdáleného přibližně 40 kilometrů od Hue byl jeden z našich nejlepších dní strávených ve Vietnamu. Park byl založen roku 1991 a jeho jméno znamená bílý kůň. Rozkládá se na ploše 220 kilometrů čtverečních.
Nha Trang je prakticky nejznámějším turistickým střediskem ve Vietnamu, ne ani tak kvůli nějakým pamětihodnostem, toto pobřežní město provincie Khanh Hoa proslulo především díky své sedm kilometrů dlouhé písečné pláži s přilehlými ostrůvky. Město má přibližně 392 tisíc obyvatel a tento počet neustále roste.
Dnes nás čeká náš poslední úžasný výlet ve Vietnamu, původně jsme zamýšleli návštěvu národního parku Ba Vi, ale z časových důvodů jsme museli náš program změnit, protože na tento park je potřeba si vyhradit alespoň dva dny. Nechali jsme si tedy poradit v hotelu a naplánovali výlet na místo, které ani nebylo uvedeno v našem knižním průvodci, ač je turisticky (i pro místní) velmi populární. Dnes tedy vyrážíme navštívit největší vietnamskou pagodu Bai Dinh a poté si pramicí projet nádherný komplex Trang An.
Blížil se konec mého pobytu ve Vietnamu a zbývalo ještě jedno místo, které jsem zkrátka musela navštívit – kaodaistický chrám. Kaodaismus (vietnamsky Đạo Cao Đài) je poměrně mladé synkretické náboženství, které založil jihovietnamský úředník ve 20. letech 20. století.
Do Hanoje (vietnamsky Hà Nội) jsme se dostali opět vlakem. Na nádraží už nás čekali kamarádi a se vší pohostinností nás odvezli na motorkách k sobě. Hanoj byla založena na začátku 11. století pod jménem Thăng Long čili Město vzlétajícího draka. Podle legendy zde totiž prý tehdejší císař spatřil vzlétat draka a rozhodl se na tom místě založit město.
Někdo ho miluje, někdo se zaříká, že se už nikdy nevrátí. Nic mezi tím neexistuje. Já rozhodně patřím do první skupiny – už od prvního dne, co jsem přiletěl do hektického Saigonu a odbočil do jedné z postranních uliček. V následujících několika týdnech nás proto čeká seriál, kde si představíme jednotlivá zajímavá místa. Na začátek si ale pojďme trochu přiblížit důležitá fakta o zemi.
Po téměř hodinovém čekání na vízum konečně vyrážím z letiště vstříc hlavnímu městu země, na kterou jsem se opravdu hodně těšil. Sice se rovnou nechávám trapně taxikářem obrat o tři stovky, ale co už, to se prostě občas stane. Ruku na srdce, v Praze to dělají také. Už z letadla jsem viděl, jak ulicemi proudí doslova miliony motorek. Tady „dole” mi doprava přijde naprosto šílená. Ale ve srovnání se zhruba stejně velkým Bangkokem tu jsou minimální zácpy, a to zatím nemají ani metro, ani nadzemku. Politika extrémních daní pro auta očividně funguje.
Vždycky jsem se chtěl podívat na pořádnou poušť s písečnými dunami, jenže ani v Evropě, ani v JV Asii, kde trávím většinu času, žádnou nemáme. Takže když jsem poprvé viděl fotky z vietnamského Mui Ne, okamžitě mi bylo jasné, že tam musím vyrazit. Dobře, není to sice úplně poušť, ale písečné duny jsou tam pořádné.
V oblasti Sa Pa v severozápadním Vietnamu je zdaleka nejpohodlnějším dopravním prostředkem motorka. Nemusíte se strachovat, že vám ujede autobus, že nepřijede taxík nebo že vás doveze řidič, který jezdí načerno, úplně někam jinam. A tak jsme si i my půjčili v Sa Pě motorku za pár korun na den a naplánovali výlet.
Řekne-li se v Praze „Sapa“, snad každý si představí známou tržnici na Praze 4. Pokud jste ovšem už pátrali, jak Sapa ke svému jménu přišla, jistě jste zjistili, že oblast jménem Sa Pa je tajuplným místem na severozápadě Vietnamu (při hranicích s Čínou).
V Hue, malebném císařském městě, nám zbýval poslední den. Hned časně zrána jsme vyrazili do ulic a jen tak se městem procházeli. Nemohli jsme tedy minout jednu z dominant, most Trường Tiền přes Voňavou řeku.
Ačkoliv by nadpis článku mohl znít urážlivě, ani v nejmenším jsme neměli v plánu císařské hrobky v okolí města Hue zneuctít jako v nějakém akčním filmu. Půjčená motorka ovšem velmi jednoduše vyřešila náš problém. Hrobky jsou totiž v okolí Hue roztroušeny v poměrně velkém okruhu a než se spoléhat na jakoukoli místní veřejnou i neveřejnou dopravu, je lepší zaplatit pár korun a motorku si zkrátka vypůjčit.
Druhý den jsme se do Hoi Anu (Hội An) vydali nejen za světla, ale především za sucha. Sluníčko nás po ránu příjemně hřálo. Pěšky jsme došli až do historického centra a chystali se konečně na pořádnou prohlídku (ačkoliv i ta noční v dešti měla přece jenom něco do sebe).
Pokaždé, když začínám mít pocit, že už o tamtom či onom konečně trochu vím, stane se něco, co mě přesvědčí, že se mám ještě co učit. Strávila jsem rok v Číně studiem a cestováním. Trochu namyšleně jsem začínala mít pocit, že už mě Asie nemůže nějak zásadně překvapit. Ještě štěstí, že jsem nenasedla na letadlo zpátky do Čech, ale na letadlo do Vietnamu.
Saigon (Ho Či Minovo Město) je často nazýván ekonomickým srdcem Vietnamu, ale tímto tvrzením bychom mu mohli nevědomky ukřivdit. Jeho historie samozřejmě není zdaleka tak bohatá jako historie dnešního hlavního města – Hanoje (Hà Nội), ale rozhodně má své neodolatelné kouzlo.
Po prvotním seznámení se s Hanojí jsme měli v plánu řadu dalších míst, která zkrátka nelze v hlavním městě Vietnamu minout. Hned prvním z nich bylo Ho Či Minovo mauzoleum (Lăng Chủ tịch Hồ Chí Minh).
Klub slovenských turistů, Fakulta informatiky РEVŠ a OZ Karpaty Vás zvou na 38. ročník mezinárodního setkání expedičních turistů a netradičních cestovatelů EXPEDICE 2024.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
