www.infoglobe.cz » Vietnam: Ho Či Minovo Město – hektická vstupní brána do země – VIDEO
Vietnam: Ho Či Minovo Město – hektická vstupní brána do země – VIDEO
Publikováno: 3.12.2021
Po téměř hodinovém čekání na vízum konečně vyrážím z letiště vstříc hlavnímu městu země, na kterou jsem se opravdu hodně těšil. Sice se rovnou nechávám trapně taxikářem obrat o tři stovky, ale co už, to se prostě občas stane. Ruku na srdce, v Praze to dělají také. Už z letadla jsem viděl, jak ulicemi proudí doslova miliony motorek. Tady „dole” mi doprava přijde naprosto šílená. Ale ve srovnání se zhruba stejně velkým Bangkokem tu jsou minimální zácpy, a to zatím nemají ani metro, ani nadzemku. Politika extrémních daní pro auta očividně funguje.
Ho Či Minovo Město – největší město Vietnamu – pořád většina Vietnamců nazývá původním názvem Saigon (Sài Gòn). Spousta lidí si přitom myslí, že jsou to dvě různá města. Nejsou. Princip je stejný jako kdysi u Gottwaldova. Komunisté si město v roce 1976 pojmenovali po svém vůdci, ale lidi to upřímně moc nezajímá.
Vyrážím na první průzkum města. Vím moc dobře, že celá oblast District 1 je pověstná různými pastmi na turisty, ale když už tu bydlím, byla by škoda si ji neprojít. A kde jinde začít než v kavárně Phuc Long. Díky perfektnímu návodu od kamaráda totiž moc dobře vím, kam na kávu chodí značně rozmlsaní místní. Nekecal, Ca Phe Sua Da – ledová silná káva s kondenzovaným mlékem – se s občasnými evropskými napodobeninami vietnamské kávy nedá srovnávat. Rozhodně vyzkoušejte! Káva je nedílnou součástí vietnamské kultury a důležitou společenskou událostí.
Zatím největším zážitkem je tu asi přecházení silnice. Žádné čekání až nic nepojede, to bych čekal do skonání světa. Prostě musím do silnice vlézt a pomalu ji přejít. Jediné štěstí, že už mám trénink z Thajska, jinak bych se odhodlával hodně dlouho.
V podstatě všechny „zásadní” památky jsem obešel za 2 hodiny a mám dost. V tomhle vedru ani o moc déle po ulicích chodit nejde, stejně každý po chvíli s vděčností zaleze do klimatizované kavárny.
Kam se tedy podívat? Začněte u koloniální budovy místní radnice, před kterou stojí socha „vůdce” Ho Či Mina v nadživotní velikosti. Odtud až k řece vede dlouhá široká třída Nguyen Hue, kterou obklopuje spousta moderních budov. Nedaleko radnice se můžete podívat i na malou budovu zdejší opery (také od Francouzů), ale raději vyrazte na druhou stranu k budově staré pošty a ke katedrále Notre-Dame. Název katedrála je opravdu zavádějící, ale i tak jde o celkem pěkný kostel. A šrumec na poště hned vedle prostě stojí za to vidět.
Každý průvodce vám doporučí návštěvu trhu Ben Thanh, ale já bych ho raději vynechal. Právě tady je největší pravděpodobnost, že vás někdo okrade nebo vám prodá zboží v hodnotě pár korun za stonásobek. Pokud chcete vidět pěkný lokální trh, raději počkejte na jiné místo ve Vietnamu. Můžete se místo toho zajít podívat do Paláce nezávislosti, kde najdete artefakty z vietnamské války, včetně amerického vrtulníku na střeše. Nebo rovnou zajděte do War Remnants Museum, kde na vás čeká opravdu drsná válečná expozice.
Baví mě, jak se tady mísí asijská a západní kultura. Město zdobí relativně hodně skleněných výškových budov, včetně 262 metrů vysoké Bitexco Financial Tower (po ulici pod nimi ale klidně volně pobíhají slepice). Vietnamské ulice obecně žijí spoustou stánků s polévkou Pho Bo, vynikajícími bagetami Bahn Mi, kávou nebo ovocem a Saigon rozhodně není výjimkou. Určitě se „street foodu” nebojte, často tak ochutnáte to nejlepší z asijské kuchyně.
Obzvlášt bagety Bahn Mi jsou naprosto dokonalý vynález, který bych zavedl i v Evropě. Naštěstí minimálně Vietnamci v Praze už pochopili, že jejich vlastní kuchyně je mnohem lepší než čínská, takže už i tam Bahn Mi seženete. Hurá, jen tak dál!
V Saigonu je překvapivě celkem hodně pěkných parků, kde se hlavně brzy ráno a v podvečer schází spousta místních, kteří cvičí nebo jen tak posedávají na lavičkách a klábosí. Alespoň do jednoho se běžte podívat, v tomto bychom si z Vietnamců mohli brát příklad.
A z parku už hurá do „pravé” Asie – takové, jak si ji asi většina z nás představuje. Úzké uličky, neuvěřitelná změť drátů, ulice plné jídla a lidí, pětičlenná rodina na jedné motorce, nasládlý pach (vlastně doteď nevím, jestli je to smrad, nebo vůně)… Stačilo jen přejít jednu velkou ulici a ocitnout se v District 3. Místní se najednou chovají úplně jinak – usmívají se, nikdo mi necpe žádné cetky a nikdo se mě nesnaží nekřesťansky natáhnout na ceně. Funguje to tu úplně stejně jako v Bangkoku – stačí se nebát opustit turistickou oblast a vyrazit objevovat.
Dnes nás čeká náš poslední úžasný výlet ve Vietnamu, původně jsme zamýšleli návštěvu národního parku Ba Vi, ale z časových důvodů jsme museli náš program změnit, protože na tento park je potřeba si vyhradit alespoň dva dny. Nechali jsme si tedy poradit v hotelu a naplánovali výlet na místo, které ani nebylo uvedeno v našem knižním průvodci, ač je turisticky (i pro místní) velmi populární. Dnes tedy vyrážíme navštívit největší vietnamskou pagodu Bai Dinh a poté si pramicí projet nádherný komplex Trang An.
Navečer přilétáme na letiště v Ho Či Minově Městě (dříve známé jako Saigon). Už se stíháme pouze ubytovat, zavítat na rychlou večeři v rušných ulicích tohoto největšího vietnamského města a spát. Následujícího dne nás totiž čeká velmi zajímavý výlet s válečnou tematikou – jedeme se podívat do Cu Chi tunelů.
Po náročné cestě nočním vlakem přijíždíme brzy ráno do města Da Nang, kde se však moc nezdržujeme. Nejdříve míříme do snad nejkrásnějšího vietnamského města – do lampionového Hoi An, ze kterého vyrážíme na výlet do zdejších Mramorových hor (The Marble Mountains, vietnamsky pak Ngũ Hành Sơn).
Největší vietnamský ostrov se jmenuje Phu Quoc. Leží ve vodách Thajského zálivu, jen pár kilometrů od Kambodži. Thajský záliv nabízí překrásné ostrovy a tenhle není výjimkou. Ostrov je dlouhý (od severu k jihu) necelých 50 km, na severu je široký a směrem k jihu se zužuje do špičky. Většina plochy je stále porostlá zelení, ale v budoucnu tomu tak nebude. Ostrov se pyšní opravdu nádhernými písčitými plážemi s palmami, které má rád snad každý z nás.
Už v minulém roce jsme vám přinesli video z horského „svatebního” městečka Da Lat ve Vietnamu. Náš redaktor se do něj ale vrátil znovu, aby projel jednu z nejlepších silnic na vietnamské motovýlety a mohl se s vámi podělit o zážitek.
Neustálé troubení, babičky tlačící kola s květinami, Vietnamci na maličkých židličkách, jídlo, motorky, propletená změť drátů, motorky, francouzské kavárny, motorky s jídlem, motorky se židličkami, motorka vezoucí kus motorky... Vítejte v Hanoji! Neuvěřitelně bláznivém městě, které si buď zamilujete, nebo ho budete navždy nenávidět.
Da Nang (město téměř přesně uprostřed Vietnamu) bohužel skoro nikdo nezná. Běžný turista jím maximálně projede taxíkem z letiště do oblíbeného Hoi Anu... Strávil jsem v Da Nangu tři týdny a zařadil se k mým nejoblíbenějším místům v JV Asii (hned po Chiang Mai). A starou silnici ve směru na Hue označil dokonce i Jeremy Clarkson v pořadu Top Gear za „opuštěný střípek dokonalosti”. Nelze než s ním souhlasit.
Na to, jak cesty autobusem nemám rád, bych si tu mezi Nha Trangem a Da Latem klidně hned zopakoval. Dvousettisícové město Da Lat – nejoblíbenější místo vietnamských líbánek – totiž leží ve výšce kolem 1 500 m n. m. v Centrální vysočině. Silnice z pobřeží tak nabízí nespočet nádherných výhledů. A ještě mnohem lepší než autobus je cesta na motorce…
Někdo ho miluje, někdo se zaříká, že se už nikdy nevrátí. Nic mezi tím neexistuje. Já rozhodně patřím do první skupiny – už od prvního dne, co jsem přiletěl do hektického Saigonu a odbočil do jedné z postranních uliček. V následujících několika týdnech nás proto čeká seriál, kde si představíme jednotlivá zajímavá místa. Na začátek si ale pojďme trochu přiblížit důležitá fakta o zemi.
Do Hanoje (vietnamsky Hà Nội) jsme se dostali opět vlakem. Na nádraží už nás čekali kamarádi a se vší pohostinností nás odvezli na motorkách k sobě. Hanoj byla založena na začátku 11. století pod jménem Thăng Long čili Město vzlétajícího draka. Podle legendy zde totiž prý tehdejší císař spatřil vzlétat draka a rozhodl se na tom místě založit město.
První den v Asii utekl velmi rychle, večer se přesouváme do útulného rodinného hotelu. Prostředí je přátelské, poradí vám s úsměvem na tváři, doporučí stravování, výlety, pomohou s dopravou nebo vám třeba koupí ovoce, po kterém toužíte. Alespoň zpočátku, než se rozkoukáte, pomoc jistě oceníte.
Cat Ba je panenský ostrov na severovýchodě Vietnamu. Cesta sem byla ještě nedávno poměrně složitá, ale od září tohoto roku otevřeli novou silnici s mostem a dopravu na ostrov to výrazně zjednodušilo. Cat Ba je oblíbeným cílem turistů, proto je možné si v hotelech v Hanoji či Ninh Binhu zakoupit lístek přímo do města Cat Ba. Cesta z Ninh Binhu trvá 4 hodiny a z Hanoje 3 hodiny.
Vietnam určitě není destinace, kam by se jezdilo vyloženě za lezením, ale pokud už ve Vietnamu budete, určitě lezecké oblasti vyhledejte. My jsme se vypravili na ostrov Cat Ba a mohu ho lezcům jedině doporučit.
Při návštěvě jižního Vietnamu určitě podnikněte výlet k deltě mohutné řeky Mekong. Řeka pramení v Číně a teče skrz pět států, právě zde však ústí do moře. Tato oblast láká turisty především na plavby lodí, plovoucí market, ale také na svérázný život na březích řeky. Její hnědá voda nevypadá úplně vábně, ale místní ji i tak využívají k běžným činnostem – k mytí, praní atd. V řece nejsou nebezpečná zvířata, proto se v ní dá i koupat.
Přemýšlíte, která destinace je pro vás tou pravou? Kde vás čeká něco zajímavého a nevšedního? Kde je krásná krajina, výborná kuchyně, příjemní obyvatelé? Pro mě je volba jasná. Mým favoritem je Vietnam a já se pokusím v několika následujících článcích vás přesvědčit, že i pro vás je to správná volba.
Návštěvu jezera jsme si představovali jako takový relax po docela náročném dni. Skutečnost byla vážně odlišná a ten první zážitek si pamatuji dodnes. S dcerou a synem jsme prokličkovali místní dopravou a nebylo to vážně snadné. Řeka motorek nebyla k zastavení. Naivně jsme si mysleli, že třeba někdo přibrzdí, zastaví... Nečekejte, prostě dojděte na konec chodníku a statečně vyrazte tou nejkratší cestou na druhou stranu.
Jednodenní výlet do národního parku Bach Ma vzdáleného přibližně 40 kilometrů od Hue byl jeden z našich nejlepších dní strávených ve Vietnamu. Park byl založen roku 1991 a jeho jméno znamená bílý kůň. Rozkládá se na ploše 220 kilometrů čtverečních.
Nha Trang je prakticky nejznámějším turistickým střediskem ve Vietnamu, ne ani tak kvůli nějakým pamětihodnostem, toto pobřežní město provincie Khanh Hoa proslulo především díky své sedm kilometrů dlouhé písečné pláži s přilehlými ostrůvky. Město má přibližně 392 tisíc obyvatel a tento počet neustále roste.
Blížil se konec mého pobytu ve Vietnamu a zbývalo ještě jedno místo, které jsem zkrátka musela navštívit – kaodaistický chrám. Kaodaismus (vietnamsky Đạo Cao Đài) je poměrně mladé synkretické náboženství, které založil jihovietnamský úředník ve 20. letech 20. století.
Vždycky jsem se chtěl podívat na pořádnou poušť s písečnými dunami, jenže ani v Evropě, ani v JV Asii, kde trávím většinu času, žádnou nemáme. Takže když jsem poprvé viděl fotky z vietnamského Mui Ne, okamžitě mi bylo jasné, že tam musím vyrazit. Dobře, není to sice úplně poušť, ale písečné duny jsou tam pořádné.
V oblasti Sa Pa v severozápadním Vietnamu je zdaleka nejpohodlnějším dopravním prostředkem motorka. Nemusíte se strachovat, že vám ujede autobus, že nepřijede taxík nebo že vás doveze řidič, který jezdí načerno, úplně někam jinam. A tak jsme si i my půjčili v Sa Pě motorku za pár korun na den a naplánovali výlet.
Řekne-li se v Praze „Sapa“, snad každý si představí známou tržnici na Praze 4. Pokud jste ovšem už pátrali, jak Sapa ke svému jménu přišla, jistě jste zjistili, že oblast jménem Sa Pa je tajuplným místem na severozápadě Vietnamu (při hranicích s Čínou).
Po prvotním seznámení se s Hanojí jsme měli v plánu řadu dalších míst, která zkrátka nelze v hlavním městě Vietnamu minout. Hned prvním z nich bylo Ho Či Minovo mauzoleum (Lăng Chủ tịch Hồ Chí Minh).
V Hue, malebném císařském městě, nám zbýval poslední den. Hned časně zrána jsme vyrazili do ulic a jen tak se městem procházeli. Nemohli jsme tedy minout jednu z dominant, most Trường Tiền přes Voňavou řeku.
Ačkoliv by nadpis článku mohl znít urážlivě, ani v nejmenším jsme neměli v plánu císařské hrobky v okolí města Hue zneuctít jako v nějakém akčním filmu. Půjčená motorka ovšem velmi jednoduše vyřešila náš problém. Hrobky jsou totiž v okolí Hue roztroušeny v poměrně velkém okruhu a než se spoléhat na jakoukoli místní veřejnou i neveřejnou dopravu, je lepší zaplatit pár korun a motorku si zkrátka vypůjčit.
Druhý den jsme se do Hoi Anu (Hội An) vydali nejen za světla, ale především za sucha. Sluníčko nás po ránu příjemně hřálo. Pěšky jsme došli až do historického centra a chystali se konečně na pořádnou prohlídku (ačkoliv i ta noční v dešti měla přece jenom něco do sebe).
Pokaždé, když začínám mít pocit, že už o tamtom či onom konečně trochu vím, stane se něco, co mě přesvědčí, že se mám ještě co učit. Strávila jsem rok v Číně studiem a cestováním. Trochu namyšleně jsem začínala mít pocit, že už mě Asie nemůže nějak zásadně překvapit. Ještě štěstí, že jsem nenasedla na letadlo zpátky do Čech, ale na letadlo do Vietnamu.
Saigon (Ho Či Minovo Město) je často nazýván ekonomickým srdcem Vietnamu, ale tímto tvrzením bychom mu mohli nevědomky ukřivdit. Jeho historie samozřejmě není zdaleka tak bohatá jako historie dnešního hlavního města – Hanoje (Hà Nội), ale rozhodně má své neodolatelné kouzlo.
Ať vám Velikonoce přinesou hodně radosti, zdraví, klidu i splněných cestovatelských tužeb. Běžte se ve dnech volna projít do přírody a načerpejte novou energii.
Klub slovenských turistů, Fakulta informatiky РEVŠ a OZ Karpaty Vás zvou na 38. ročník mezinárodního setkání expedičních turistů a netradičních cestovatelů EXPEDICE 2024.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.