www.infoglobe.cz » Vietnam: Mui Ne – nejkrásnější písečné duny v JV Asii – VIDEO
Vietnam: Mui Ne – nejkrásnější písečné duny v JV Asii – VIDEO
Publikováno: 10.5.2016
Vždycky jsem se chtěl podívat na pořádnou poušť s písečnými dunami, jenže ani v Evropě, ani v JV Asii, kde trávím většinu času, žádnou nemáme. Takže když jsem poprvé viděl fotky z vietnamského Mui Ne, okamžitě mi bylo jasné, že tam musím vyrazit. Dobře, není to sice úplně poušť, ale písečné duny jsou tam pořádné.
4.40! Nejraději bych budík vypnul a zapomněl na to, že jsem se kdy rozhodl v takhle nekřesťanský čas vstávat. A ještě jsem si za to zaplatil. Ne, vždyť kvůli tomu jsem přece tady – východ slunce nad písečnými dunami. Rychle se vyhrabat z postele, vyčistit zuby, popadnout oba foťáky a honem do džípu, který už na nás čeká.
Po necelé půlhodince cesty vyprahlou krajinou přijíždíme na malé parkoviště, kde už stojí několik podobných džípů a další přijíždějí. Začíná se čím dál více rozednívat, takže bez váhání vyrážíme vstříc majestátním dunám. Chůze v jemném písku není úplně snadná, boří se mi do něj nohy a bolí z toho nárty. Nevadí, východ stihnu za každou cenu.
Na vrcholu už čeká skupinka asi 40 lidí, přicházím skoro poslední. Naštěstí včas. Zvláštně nafialovělá ranní obloha dodává bílé písečné scenerii lehce pohádkovou atmosféru, srdce fotografa jásá. O chvíli později už nad mořem vychází ohnivě rudé slunce a pomalu duny ozařuje svými paprsky. Jen škoda, že tu Vietnamci neustále vozí turisty na řvoucích čtyřkolkách.
Kdyby na mě nečekal řidič džípu a skupinka, se kterou jsem přijel, asi bych tu ještě hezkých pár hodin zůstal a jen se kochal tou nádherou. Jestli jsem už dlouho toužil podívat se na opravdovou poušť, teď je touha ještě stokrát silnější. Asi to po cestě z Asie vezmu přes Afriku…
Krátká zastávka u menších červených dun po cestě zpět k městu a o chvíli později již zastavujeme ve zdejší rybářské vesnici. Zdá se, že právě končí ranní šrumec a lidé z pobřeží pomalu odcházejí do svých domovů. Podle plánu bychom měli za 10 minut pokračovat, jenže já tady chci zůstat a vesnici pořádně prozkoumat. Opět narážím na to, proč tak nemám rád organizované výlety. Navíc se čím dál hlasitěji ozývá můj hladový žaludek, takže pár minut řidičovi posunky vysvětluji, že s nimi dál nepojedu. Zůstávám i s kamarádkou tady. Zpět do hostelu se bez problémů dostaneme sami, po celém pobřeží tu každou půlhodinu jezdí autobus.
Cestovatelská intuice nelhala – všichni se tady jen na pár minut zastaví, jinak ale ve vesnici téměř nejsou na turisty zvyklí. Snídáme vynikající Pho Bo, přičemž si nás celou dobu na mobil fotí místní děti a my samozřejmě fotíme je. O něco později už sedíme na kávě a pozorujeme Vietnamce, jak se zápalem hrají oblíbené čínské šachy Xiangqi.
Fascinují mě zdejší lodičky ve tvaru misky, na kterých se rybáři dopravují z pláže k lodím a zpátky – moc nechápu, jak může „kulatá” loď jet při pádlování rovně a netočit se pořád dokolečka. Asi na to mají nějaký speciální fígl.
Nasedáme na autobus a míříme k říčce, které tu říkají Fairy Stream. Sundat boty a hurá do mělké vyhřáté vody. Po chvíli vcházíme do kaňonu, který vypadá jak výrazně zmenšená napodobenina svého arizonského kolegy. Zkouším se vyšplhat po jednom z písečných sesuvů, ale zhruba v polovině už mě tak pálí nohy, že se s vděčností vracím zpět do potoka. Na konci kaňonu čeká malý vodopád a jezírko s rybičkami, které lidem okusují nohy. Po krátké pedikúře zdarma se vracíme zpět na začátek a míříme na oběd. Po cestě se ještě zastavujeme na pláži, kde fascinovaně pozorujeme kitesurfery, jak se nechávají unášet větrem a zároveň na prkně skáčou na vlnách.
Luxusní grilované ústřice a slávky, salát se syrovou rybou a k tomu mladý kokos. Dokonalé chuťové orgie za pár korun, tohle bych si nechal líbit častěji. Vždyť kde jinde vás kilo kvalitních ústřic vyjde na méně než sto korun?
Na západ slunce se opět vracíme do rybářské vesnice a tentokrát vyrážíme mimo hlavní silnici. Tady už jsme opravdová atrakce, místní vůbec nechápou, co tam děláme. Jeden malý kluk nám ukazuje, jak chytá písečné kraby. Skupinka dalších dětí se zase pořád chce fotit. A do toho rybáři pomalu nasedají do svých kulatých lodiček a chystají se na noční výpravu za obživou…
Neustálé troubení, babičky tlačící kola s květinami, Vietnamci na maličkých židličkách, jídlo, motorky, propletená změť drátů, motorky, francouzské kavárny, motorky s jídlem, motorky se židličkami, motorka vezoucí kus motorky... Vítejte v Hanoji! Neuvěřitelně bláznivém městě, které si buď zamilujete, nebo ho budete navždy nenávidět.
Už v minulém roce jsme vám přinesli video z horského „svatebního” městečka Da Lat ve Vietnamu. Náš redaktor se do něj ale vrátil znovu, aby projel jednu z nejlepších silnic na vietnamské motovýlety a mohl se s vámi podělit o zážitek.
Cat Ba je panenský ostrov na severovýchodě Vietnamu. Cesta sem byla ještě nedávno poměrně složitá, ale od září tohoto roku otevřeli novou silnici s mostem a dopravu na ostrov to výrazně zjednodušilo. Cat Ba je oblíbeným cílem turistů, proto je možné si v hotelech v Hanoji či Ninh Binhu zakoupit lístek přímo do města Cat Ba. Cesta z Ninh Binhu trvá 4 hodiny a z Hanoje 3 hodiny.
Přemýšlíte, která destinace je pro vás tou pravou? Kde vás čeká něco zajímavého a nevšedního? Kde je krásná krajina, výborná kuchyně, příjemní obyvatelé? Pro mě je volba jasná. Mým favoritem je Vietnam a já se pokusím v několika následujících článcích vás přesvědčit, že i pro vás je to správná volba.
Po příletu a prvním seznámení s Vietnamem vyrážíme na prohlídku Hanoje. Průvodce nás nejdříve vezme na náměstí Ba Dinh, které je známé především Ho Či Minovým mauzoleem.
Návštěvu jezera jsme si představovali jako takový relax po docela náročném dni. Skutečnost byla vážně odlišná a ten první zážitek si pamatuji dodnes. S dcerou a synem jsme prokličkovali místní dopravou a nebylo to vážně snadné. Řeka motorek nebyla k zastavení. Naivně jsme si mysleli, že třeba někdo přibrzdí, zastaví... Nečekejte, prostě dojděte na konec chodníku a statečně vyrazte tou nejkratší cestou na druhou stranu.
První den v Asii utekl velmi rychle, večer se přesouváme do útulného rodinného hotelu. Prostředí je přátelské, poradí vám s úsměvem na tváři, doporučí stravování, výlety, pomohou s dopravou nebo vám třeba koupí ovoce, po kterém toužíte. Alespoň zpočátku, než se rozkoukáte, pomoc jistě oceníte.
Jednodenní výlet do národního parku Bach Ma vzdáleného přibližně 40 kilometrů od Hue byl jeden z našich nejlepších dní strávených ve Vietnamu. Park byl založen roku 1991 a jeho jméno znamená bílý kůň. Rozkládá se na ploše 220 kilometrů čtverečních.
Nha Trang je prakticky nejznámějším turistickým střediskem ve Vietnamu, ne ani tak kvůli nějakým pamětihodnostem, toto pobřežní město provincie Khanh Hoa proslulo především díky své sedm kilometrů dlouhé písečné pláži s přilehlými ostrůvky. Město má přibližně 392 tisíc obyvatel a tento počet neustále roste.
Po náročné cestě nočním vlakem přijíždíme brzy ráno do města Da Nang, kde se však moc nezdržujeme. Nejdříve míříme do snad nejkrásnějšího vietnamského města – do lampionového Hoi An, ze kterého vyrážíme na výlet do zdejších Mramorových hor (The Marble Mountains, vietnamsky pak Ngũ Hành Sơn).
Navečer přilétáme na letiště v Ho Či Minově Městě (dříve známé jako Saigon). Už se stíháme pouze ubytovat, zavítat na rychlou večeři v rušných ulicích tohoto největšího vietnamského města a spát. Následujícího dne nás totiž čeká velmi zajímavý výlet s válečnou tematikou – jedeme se podívat do Cu Chi tunelů.
Dnes nás čeká náš poslední úžasný výlet ve Vietnamu, původně jsme zamýšleli návštěvu národního parku Ba Vi, ale z časových důvodů jsme museli náš program změnit, protože na tento park je potřeba si vyhradit alespoň dva dny. Nechali jsme si tedy poradit v hotelu a naplánovali výlet na místo, které ani nebylo uvedeno v našem knižním průvodci, ač je turisticky (i pro místní) velmi populární. Dnes tedy vyrážíme navštívit největší vietnamskou pagodu Bai Dinh a poté si pramicí projet nádherný komplex Trang An.
Da Nang (město téměř přesně uprostřed Vietnamu) bohužel skoro nikdo nezná. Běžný turista jím maximálně projede taxíkem z letiště do oblíbeného Hoi Anu... Strávil jsem v Da Nangu tři týdny a zařadil se k mým nejoblíbenějším místům v JV Asii (hned po Chiang Mai). A starou silnici ve směru na Hue označil dokonce i Jeremy Clarkson v pořadu Top Gear za „opuštěný střípek dokonalosti”. Nelze než s ním souhlasit.
Blížil se konec mého pobytu ve Vietnamu a zbývalo ještě jedno místo, které jsem zkrátka musela navštívit – kaodaistický chrám. Kaodaismus (vietnamsky Đạo Cao Đài) je poměrně mladé synkretické náboženství, které založil jihovietnamský úředník ve 20. letech 20. století.
Na to, jak cesty autobusem nemám rád, bych si tu mezi Nha Trangem a Da Latem klidně hned zopakoval. Dvousettisícové město Da Lat – nejoblíbenější místo vietnamských líbánek – totiž leží ve výšce kolem 1 500 m n. m. v Centrální vysočině. Silnice z pobřeží tak nabízí nespočet nádherných výhledů. A ještě mnohem lepší než autobus je cesta na motorce…
Po téměř hodinovém čekání na vízum konečně vyrážím z letiště vstříc hlavnímu městu země, na kterou jsem se opravdu hodně těšil. Sice se rovnou nechávám trapně taxikářem obrat o tři stovky, ale co už, to se prostě občas stane. Ruku na srdce, v Praze to dělají také. Už z letadla jsem viděl, jak ulicemi proudí doslova miliony motorek. Tady „dole” mi doprava přijde naprosto šílená. Ale ve srovnání se zhruba stejně velkým Bangkokem tu jsou minimální zácpy, a to zatím nemají ani metro, ani nadzemku. Politika extrémních daní pro auta očividně funguje.
Někdo ho miluje, někdo se zaříká, že se už nikdy nevrátí. Nic mezi tím neexistuje. Já rozhodně patřím do první skupiny – už od prvního dne, co jsem přiletěl do hektického Saigonu a odbočil do jedné z postranních uliček. V následujících několika týdnech nás proto čeká seriál, kde si představíme jednotlivá zajímavá místa. Na začátek si ale pojďme trochu přiblížit důležitá fakta o zemi.
Do Hanoje (vietnamsky Hà Nội) jsme se dostali opět vlakem. Na nádraží už nás čekali kamarádi a se vší pohostinností nás odvezli na motorkách k sobě. Hanoj byla založena na začátku 11. století pod jménem Thăng Long čili Město vzlétajícího draka. Podle legendy zde totiž prý tehdejší císař spatřil vzlétat draka a rozhodl se na tom místě založit město.
V oblasti Sa Pa v severozápadním Vietnamu je zdaleka nejpohodlnějším dopravním prostředkem motorka. Nemusíte se strachovat, že vám ujede autobus, že nepřijede taxík nebo že vás doveze řidič, který jezdí načerno, úplně někam jinam. A tak jsme si i my půjčili v Sa Pě motorku za pár korun na den a naplánovali výlet.
Řekne-li se v Praze „Sapa“, snad každý si představí známou tržnici na Praze 4. Pokud jste ovšem už pátrali, jak Sapa ke svému jménu přišla, jistě jste zjistili, že oblast jménem Sa Pa je tajuplným místem na severozápadě Vietnamu (při hranicích s Čínou).
V Hue, malebném císařském městě, nám zbýval poslední den. Hned časně zrána jsme vyrazili do ulic a jen tak se městem procházeli. Nemohli jsme tedy minout jednu z dominant, most Trường Tiền přes Voňavou řeku.
Ačkoliv by nadpis článku mohl znít urážlivě, ani v nejmenším jsme neměli v plánu císařské hrobky v okolí města Hue zneuctít jako v nějakém akčním filmu. Půjčená motorka ovšem velmi jednoduše vyřešila náš problém. Hrobky jsou totiž v okolí Hue roztroušeny v poměrně velkém okruhu a než se spoléhat na jakoukoli místní veřejnou i neveřejnou dopravu, je lepší zaplatit pár korun a motorku si zkrátka vypůjčit.
Po prvotním seznámení se s Hanojí jsme měli v plánu řadu dalších míst, která zkrátka nelze v hlavním městě Vietnamu minout. Hned prvním z nich bylo Ho Či Minovo mauzoleum (Lăng Chủ tịch Hồ Chí Minh).
Saigon (Ho Či Minovo Město) je často nazýván ekonomickým srdcem Vietnamu, ale tímto tvrzením bychom mu mohli nevědomky ukřivdit. Jeho historie samozřejmě není zdaleka tak bohatá jako historie dnešního hlavního města – Hanoje (Hà Nội), ale rozhodně má své neodolatelné kouzlo.
Pokaždé, když začínám mít pocit, že už o tamtom či onom konečně trochu vím, stane se něco, co mě přesvědčí, že se mám ještě co učit. Strávila jsem rok v Číně studiem a cestováním. Trochu namyšleně jsem začínala mít pocit, že už mě Asie nemůže nějak zásadně překvapit. Ještě štěstí, že jsem nenasedla na letadlo zpátky do Čech, ale na letadlo do Vietnamu.
Druhý den jsme se do Hoi Anu (Hội An) vydali nejen za světla, ale především za sucha. Sluníčko nás po ránu příjemně hřálo. Pěšky jsme došli až do historického centra a chystali se konečně na pořádnou prohlídku (ačkoliv i ta noční v dešti měla přece jenom něco do sebe).
Klub slovenských turistů, Fakulta informatiky РEVŠ a OZ Karpaty Vás zvou na 38. ročník mezinárodního setkání expedičních turistů a netradičních cestovatelů EXPEDICE 2024.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
