Černobílá fotografie II. Jak začít...

Není to otázka nijak složitá, protože záleží jen na vás, jak si ji položíte a jak k ní budete přistupovat.

Mohlo by jít o velmi, dokonce značně vysokou položku, jestliže byste to vzali takříkajíc od podlahy a pořizovali si nové věci. Skutečně kvalitní filmový aparát není dnes o nic levnější než skutečně kvalitní digi, spíše naopak. Ale pokud vám můžeme něco doporučit, cestu tímhle směrem nemusíte zrovna zapomínat - ale zatím ji přinejmenším odložte až do doby, kdy zjistíte, že bez černobílého filmu a temné komory nemůžete žít. Když budete pro začátek skromnější, poznáte, že díra do peněženky vám vznikne jen velice maličká.

První, co vás bude zajímat, je samozřejmě fotoaparát.

A rychle zjistíte, že ten zpravidla vůbec nemusíte kupovat. Pravděpodobně vám totiž nepůjde o to, abyste černobíle zabírali sportovce časem jedna tisícina vteřiny a experimentovali s makro nebo mikrofotografií. Asi se vám bude jednat víc o snímky náladové, situační, záběry krajiny či jejích detailů a o portrét, který černobílý má vždycky něco navíc oproti barvě, jak vědí všichni profesionálové. A k tomu vám stačí přístroj, který najdete doma ve skříni či v zásuvce po otci nebo dědečkovi, nebo který si na neurčitou dobu půjčíte od někoho známého.

Nemusí jít zrovna o poslední zázrak techniky, u něhož si předvolíte v automatice vše, co se předvolit dá. Právě naopak. Tu skutečně tvůrčí práci, tu vlastní autorskou volbu zažijete spíše s přístrojem, u něhož se o vše máte starat spíše vy než technika. Tu techniku nemusíte ale brát zcela přezíravě, měcháče 6 krát 9 a s malým optickým hledáčkem jsou sice hezké ve vitríně sběratele, ale vás by přivedly k šílenství. Každý, kdo má s fotografií zkušenosti, pochopí, že ideální pro vás bude jednooká zrcadlovka na kinofilm - dnešní černobílé kinofilmy jsou takové, že z nich hravě získáte zvětšeninu 30.40 cm, o víc vám asi sotva půjde a mírná zrnitost černobílé fotky je v tomto formátu velice působivá.

A když říkáme jednookou zrcadlovku na kinofilm, míníme skutečně takřka jakoukoliv. Nemusí jít o světově proslulé a i v obchodech použitým zbožím drahé značky. Stejnou službu vám poskytnou někdejší endérácké Prakticy, jichž je u nás stále habaděj a povětšinou zahálejí. Ty měly vynikající Zeissovu optiku, kterou je hřích nechat zahálet. Když bude mít přístroj vestavěný expozimetr, a stačí jednoduchý, ne zónový, protože jeho údaje budete přizpůsobovat svému záměru, tím lépe. Starší postrádaly samostatné dálkoměrné zařízení, fotograf lupou nad matnicí kontroloval, co chce ostré a co ne. I když to asi budete mnohdy dělat taky, raději se poohlédněte po typu, který dálkoměr má, opět stačí jeho nejjednodušší provedení. Pokud bude u přístroje automatizované propojení času a clony, není to jistě na závadu. Ale právě bez téhle vymoženosti se obejdete nejsnáze - protože jakmile budete fotografovat „sám nebo sama“, nedáte si automatikou předpisovat. Naopak, pokud bez přehnaného vydání získáte kameru s výměnnými objektivy, můžete mluvit o velké výhře a taška s nimi přes rameno je krajně působivá. V dnešní době zoomů působí možná výměnné objektivy jako přežitek, ale jejich kresbě se žádný zoom nevyrovná a hlavně, nutí vás rozhodovat se, proč právě tenhle a ne jiný.

Kinofilmový přístroj je vám ovšem na nic, pokud si chcete dělat snímky doma, takže přicházíme ke zvětšováku. V dřívějších dobách existovaly takové, které byly vlastně přestavěnými staršími aparáty. Na ty už ke svému štěstí nenarazíte. Mít korunky za všechny papíry, které na nich naši pradědečkové zkazili, byli bychom boháči. Ale půdy této milé země jsou plné zaprášených zvětšováků 6 krát 6, u nichž stačí vyměnit optiku a použít vložku, a stejně bohaté jsou i nevyužívané zásoby tuzemských kinofilmových zvětšováků (velmi robustních a snadno ovladatelných), jež mohou stále sloužit víc než skvěle. U nich byste měli dát přednost těm, jež mají štěrbinové zaostřování. Je to jen věcí pohodlí, ale velmi užitečného.

Jestliže ovšem ve vašem okolí existuje zvětšovák na 6 mm film, mohli byste obrátit svou pozornost i k jinému typu přístroje, než jsou jednooké kinofilmové zrcadlovky - totiž k dvojoké zrcadlovce. Před druhou světovou válkou byl mezi nimi nejslavnější rolleiflex, ale v mnoha domácnostech je dnes ještě někde zabarikádovaný kdysi velmi oblíbený flexaret. Tento typ měl řadu provedení a vám bude vyhovovat kterékoliv. U všech má ovšem jednu velkou nevýhodu, totiž nevýměnný pevně zabudovaný objektiv, a do pokusů s různými předsádkami se asi pouštět nebudete. Výhodou dvojoké zrcadlovky je ale značná možnost volby výřezu výsledné zvětšeniny a pak ovšem to, že kdekoliv se s ní objevíte, je každému jasné, že nejste žádné ořezávátko.

Tím vlastně vaše technické vybavení končí – doplní jej pouze tři misky, dnes už určitě ne skleněné, ale z umělé hmoty, přičemž v zásadě platí, že čím menší jsou, tím víc trápení vám nadělají, a naopak. Zejména u misky na ustalovač si vyberte ten největší rozměr, pokud nechcete, aby vám u snímků časem ošklivě zažloutly okraje. Což nechce nikdo. Kutilové pak ještě přijdou na některý ze způsobů (je jich asi deset) jak zajistit postupnou a náležitě pomalou výměnu vody ve vaně, do níž budete své obrázky z ustalovače přemísťovat.

Třetí díl, bude věnován samotné základní technice získání fotografie, teorii převodu barev do šedého spektra, kontrastu, nasvícení fotografovaného objektu a základům foto portrétu. Další část fotoškoly černobílé fotografie očekávejte v úterý 29.července.

Text a foto: Jan Chaloupka