lokace:
Česká republika
Partneři:
Fotoškola
Jak vybrat fotoaparát a příslušenství I.
S nástupem digitální techniky se začaly objevovat hlasy věštící „soumrak klasické fotografie“ a s tím spojeného kino filmu. Do jaké míry se tyto prognózy naplnily, vidíme již dnes. Podle statistik prodejců se od „digiboomu“ v roce 1995 samozřejmě masivně zvýšil počet majitelů digitálních fotoaparátů. V prvních letech nové techniky se po celém světě prodalo okolo 280 000 digi strojů. V posledních letech se toto číslo již zdá skutečně velmi směšné. Přední výrobci fotoaparátů plánují roční produkci na víc jak deset milionů kusů určených na celosvětový trh. Klasická fotografie je sice na ústupu moderní technice, ale i v této kategorii existují skupiny věrných a to zejména z řad profesionálních fotografů, kterým digitál nesmí do domu. Foto výrobci tak stále vytvářejí nové filmové aparáty, doplněné o vymoženosti nejnovějších technologií užitých v digi technice, což se dá považovat za dobrý kompromis.
V současnosti již není aktuální otázka z nedávného přelomu tisíciletí, zda se při každoročním zdokonalování technologií vyplatí kupovat nový digi fotoaparát. Toto uvažování bych považoval přímo nezdravé, protože pak by jsme si nemohli defacto pořídit nic. Až budete uvažovat nad koupí aktuálního modelu té či oné značky, počítejte s tím, že za týden a možná i dřív se objeví prototyp modelu nového a obsahujícího většinou revoluční technickou vymoženost a to celé za srovnatelnou cenu, kterou stál váš právě zakoupený stroj !
Pro koho vlastně hledáme fotoaparát ?
Vzhledem k šíři trhu a nabízeným modelům již není cena rozhodujícím faktorem, naopak by jsem se měl zaměřit na užitnou hodnotu. V potaz je potřeba vzít i to, kdo bude fotoaparát používat a zda-li zvládne jeho základní či pokročilá nastavení a nebo naopak, zda-li nemá námi vybraný fotoaparát příliš málo funkcí pro kreativní a schopné uživatele. Velmi ošemetné někdy může být i použití fotoaparátu jako dárku. Pokročilý uživatel asi nebude nadšen z třímegapixelového kompaktu s „plastovou“ optikou, stejně jako věci neznalý začátečník neocení profi zrcadlovku za čtvrt milionu.
První otázkou tedy zůstává, pro koho fotoaparát kupujeme a jaké fotografické znalosti a zkušenosti, plus samozřejmě ochotu učit se nové věci, daná osoba má. Prarodiče jistě potěší malý kompaktní digi fotoaparát, ale jeho hlavní výhodu, tedy dodatečné upravovaní fotografií na PC, asi senioři příliš neocení, ač se jedná o dárek bezesporu zajímavý. Častý je však příklad, kdy se do fotografování pustí hned dvě generace, tedy rodič a potomek. Pak existuje řada možností, jak vyhovět potřebám obou skupin zároveň. Začínající fotograf, kterým bude v našem případě například syn, bude tento koníček nejspíš provozovat v návaznosti na tutéž hobby, kterou provozoval jeho otec. Může tedy zdědit jistou část techniky po svém otci, což je naprosto logické, ale ona technika již mnohdy nemusí stačit a nebo se léty již proměnila v muzejní exponát, který mladého fotografa spíš odradí. Na řadu tedy přichází výběr vhodného, uživatelsky náročnějšího, ale zároveň levnějšího modelu. Tuto kategorii dnes zastupují fotoaparáty, které se pohybují v cenovém rozpětí již od 3tisíc, ovšem zde se právě projevuje onen zmíněný akční potenciál jednotlivých modelů, tedy to, co je na nich možné nastavit. Ač si není začátečník zcela jist svými schopnostmi, stojí za to najít takový model, který nabízí i pokročilá poloautomatická a manuální nastavení, mezi která patří: S (Tv) – nastavení rychlosti závěrky, A (Av) – nastavení hodnot clony, M – nastavení hodnot clony,závěrky i dalších parametrů, které se liší podle daného modelu té které značky.
Kolik megapixelů?
Tím co nového potencionálního zákazníka zajímá asi nejvíc jsou především megapixely, aneb nadmíru přeceňovaná vlastnost. Můžete se setkat s tvrzením „čím víc megapixelů, tím lépe“. To ovšem platí jen tehdy, pokud uvažujete o zhotovení snímků výrazně větších než klasických 15 x 20 cm. Dnes má i nejlevnější kompaktní fotoaparát rozlišení 5-6 megapixelů, které jsou pro zmíněný formát (a všechny menší) naprosto dostačující, dokonce tolik pixelů ani nevyužijete. Vyšší hodnoty okolo 7-12Mpx jsou především výhodou pro dodatečné výřezy a potlačení šumu a chyb způsobených vyšší citlivosti ISO, která se používá zejména při nočních režimech na delších expozicích, ale o tom až jindy. Pro fotografie běžného formátu 9x13 a 10x15 cm vystačíte bohatě jen se dvěma, třemi megapixely. Nemluvě o zobrazení fotografií na PC, kde by teoreticky stačil i 1 Mpx. U běžných amatérských fotoaparátů se používají tak malé snímače s tak vysokou hustotou pixelů, že jednoduché objektivy již nedokáží ani vykreslit tak malý bod aby nepřekryl několik sousedních buněk snímače. Malá plocha buněk snímače způsobuje nedostatečný zisk signálu, růst šumu a ten výrobci musejí redukovat, čímž ztrácejí kresbu, kterou získali vyšším rozlišením snímače. Honba za megapixely je především honem na zákazníka. Kruté, ale je to tak…
jako důkaz poslouží i tato tabulka, jajíž hodnoty jsou platné pro většinu digilabů
A co objektiv?
Za důležitější než počet megapixelů osobně považuji rozsah přiblížení a oddálení, tedy zoom objektivu. Ten se nejčastěji udává se v násobcích od 3-10x , ale v praxi jsou zásadnější hodnoty „ohniskové vzdálenosti“, která udává interval oddálení a přiblížení v milimetrech. Na snímek z aparátu s hodnotami 35 až 105 mm, odpovídající 3x zoomu není možné obsáhnout takovou plochu např. v malé místnosti, jako při použití rozsahu 28 až 84 mm, který je také v kategorii 3x zoom. Zde je potřeba si ověřit, je-li celé přiblížení dílem optiky, či digitálního procesu. U prvně jmenovaného není problém, u druhého není možné garantovat ostrost a kvalitu snímku, jelikož se jedná o automatické zvětšení výřezu zaznamenávaného obrazu.
Pro velké přiblížení je zase důležitá druhá hodnota ohniskové vzdálenosti. U nejlepších kompaktů se pohybuje okolo 500 mm a za dobrých světelných podmínek si s nimi můžete troufnout na foto lov do přírody, stejně jako na letecký den. Obecně pak platí, že nejkvalitnější fotografie, s jasnou ostrou linkou pořídíte s objektivy, které mají pevnou ohniskovou vzdálenost v rozmezí 10-200mm , jsou také často dražší a konstrukce odpovídá použití výhradně k DSLR zrcadlovkám. Pro kvalitní zrcadlovky je také potřeba zvolit vhodný typ objektivu. Kdo vyžaduje spíše univerzálnost, nabízí se mu celá řada typů, převážně od té značky, která je i výrobcem vlastněného těla fotoaparátu. Nabízí se i mnoho jiných „neoriginálních“, avšak dostatečně kvalitních modelů objektivů, např. z produkce populárního výrobce zn. Sigma, která nabízí širokou škálu skel na nejznámější značky fotoaparátů, při zachování velmi slušné kvality a dílenského zpracování. Ale zpět k tématu univerzálnosti. Za uni rozsah ohniskové vzdálenosti se dá označit např. rozpětí 17-85mm, 28-135mm a za vyzkoušení stojí i teleobjektivy se zoomem 70-300mm, 18-200mm atd. atd. Bohužel u těchto obrů si konstrukční náročnost bere svou daň na kvalitě obrazu, který při bližším zkoumání může nést následky zkreslení mnoha použitých skel a díky své náročné konstrukci se po čase mohou objevit následky celkového mechanické namáhání samotného zoomu. Není od věci čas od času, nebo po nějaké náročné akci nechat svůj fotoaparát vyčistit v
servisním místě značky Vašeho stroje a příslušenství. Univerzální objektivy jsou však stále nejrozšířenějším typem osazení zrcadlovek a EVF, často jsou zároveň lehké a není nutné s sebou nosit další sklo, které by zabíralo místo a samozřejmě i něco vážilo. Nesmíme také zapomenout na přepočet ohniskové vzdálenosti, jelikož klasický kinofilm má jiný koeficient než digi snímač. Jde vlastně o konstrukční vlastnost těchto dvou typů snímání, o tzv. Crop faktor, označující koeficient zvětšení, kterým se přepočítává ohnisková vzdálenost, jakou by měl objektiv (se stejným zorným úhlem) na kinofilmovém fotoaparátu. Je nutné tedy hodnotu přepočíst podle toho, jaký typ fotoaparátu hodláme daným objektivem osadit, v průměru se jedná o zvětšení 1,5 na zrcadlovkách Nikon, Sony, Pentax, Samsung a dříve Konica-Minolta. Canon má zvětšení 1,6 (u EOS 1D je koeficient cca 1,3) a Olympu, Panasonic a Leica mají koeficient dokonce 2x. Nasadíme-li tedy například 28mm objektiv na digitální fotoaparát Nikon (koeficient 1,5) bude se jevit jako objektiv 1,5x delší, tedy 42 mm atd. Při koupi náročnějšího fotoaparátu a optiky je tedy potřeba na tento fakt brát ohled, abychom později nebyli překvapeni výslednou minimální a maximální šíři požadovaného záběru. Toto vše mě přivádí k otázce:
A jak vlastně funguje digitální fotoaparát?
Už víme, že digitální fotoaparáty nefungují stejně jako klasické 35mm fotoaparáty, ve skutečnosti mají digitály mnohem blíže ke skenerům, kopírkám a faxům. Digitální fotoaparáty používají speciální fotocitlivé čipy nazývané také CCD (součástka s nábojovou vazbou – charged couple device). Tento speciální čip reaguje na světlo a má schopnost převést napětí z této reakce na číselný ekvivalent. Průchodem světla přes zelený, červeny a modrý filtr mlže být reakce změněna odděleně pro každé barevné spektrum. Když jsou zjištěné hodnoty softwarem vyhodnoceny a zkombinovány, může fotoaparát určit specifickou barvu každého bodu obrázku. Jelikož je obrázek ve skutečnosti pouze sbírkou numerických dat, je dodatečná počítačová úprava daleko snazší a efektivnější, než např. scanování kinofilmu, ale i to je dnes na velmi slušné úrovni. Klíčovým momentem je zde požadavek na dostatek světla, jelikož některé starší a jednoduší digi fotoaparáty si s nedostatkem světla či s prací v horších světelných podmínkách neuměly poradit a výsledné snímky, vytvořené většinou za přispění blesku, jen málokoho pro digitální fotografii nadchly. Ale to již u dnešních modelů neplatí, nebo aspoň ne docela. Fotografování za horších světelných podmínek zvládají o mnoho lépe dražší
EVF a DSLR zrcadlovky, u kterých je větší nabídka možností, jak si nedostatek světla kompenzovat některou z vestavěných funkcí. Zpátky k tématu. Potom, co CCD čip vytvoří obrázek, odešle data do jiného čipu, který slouží k převedení dat do interního formátu, který mlže být buď „čistý“, tj. surový nezpracovaný snímek bez tzv.komprimace, která vytváří např. nám známý formát Jpeg, kde již může nastat ztráta kvality, podle toho, jak si tuto vlastnost sami nastavíme. Takto zformátované snímky si fotoaparát uloží do své interní Flash paměti, která uchovává data i bez produ. Tento proces trvá jen několik vteřin, podle velikosti a složitosti interních úprav snímku, jako je automatická redukce šumu ISO při delších expozicích atd. Zkrácení doby zpracování na minimum postřehnutelného je jedním z nejaktuálnějších požadavků na digitální techniku, ale ta je již schopna, ve své středí a vyšší třídě, tento proces zpracování dat zkrátit na dobu téměř nepostřehnutelnou. To je dáno rychlou vyrovnávací pamětí, která umožňuje vytvořit a uchovat hned několik snímků v těsné posloupnosti. Teprve poté se snímky zapisují do pomalejší paměti. Moderní výkonné stroje jsou schopné zachytit na sekvenci 30 a víc snímků, což je využitelné zejména ve sportovní fotografii.
Paměťové karty
Velikost, rychlost a kvalita, trojice nejdůležitějších vlastností paměťové karty, kterým byste měli při výběru věnovat pozornost. Důležité je samozřejmě brát ohled i na typ přístroje, pro který je daná paměťová karta určena. Mezi nejrozšířenější typ karty patří Secure Digital (SD), které se běžné používají v Mp3 přehrávačích, PDA a digi videokamerách. Nevýhodou těchto karet je jejich 
prozatím menší záznamová kapacita, pohybující se v rozmezí 1-2GB. Mezi pokročilejší patří SD karty High Definition (SDHC). Rychlé, velkokapacitní (4-16GB) a úměrně tomu i dražší. Nesmíme zapomenout ani na skřítka, kterému se říká xD. Ultra-kompaktní kartička s vysokým datovým tokem, která je navzdory svým miniaturním rozměrům dostupná až do kapacity 2GB. Technologie Type M dovoluje kartám xD-Picture Card další vývoj až do kapacity 8GB! Karta xD-Picture Card byla vyvinuta s ohledem na miniaturizaci kapesních fotoaparátů, které bojují o každý centimetr prostoru. 2GB karta stojí cca 1000 Kč a většinou jí lze získat i jako součást zvýhodněných balíčků, které nabízí asi každý foto prodejce. Mezi nejčastější otázky patří: Kolik fotek na tu či onu kartu dostanu? Odpověď je i zároveň není jednoduchá. Je logické, že na větší kartu se vejde více fotek, ale přesný počet závisí až na konkrétním model fotoaparátu, zvolené kvalitě fotografie a samozřejmě rozlišení. Tím pak vzniká nekonečná řada možných odpovědí, které se konkretizují až při kombinaci vybraného fotoaparátu a karty, kterou Vám jistě rádi předvedou prodejci v kamenných obchodech či zodpoví majitelé na diskusních internetových fórech ke konkrétnímu typu foťáčku.
Rychlost zápisu, o které se zde zmiňujeme, je závislá především typu použité záznamové karty, která by měla rychlý zápis umožňovat. Mezi nejrychlejší karty patří modely např. Cheetah od Pretecu a řada Extrem z produkce Sandisk, která ve své top verzi nabízí až 16 gigabajtů kapacity s rychlostí zápisu od 20MB/s až 40MB/s, což je nadmíru dostačující, pakliže uvážíme, že fotografie na maximální rozlišení mívají od 3 do 5MB. Obě paměťové karty jsou typu Compact Flash (CF), který se používá u fotoaparátů z řad DSLR, od kterých se očekává rychlá odezva při práci s mnoha megapixelovými snímky. Podle vašich možností doporučuji zvážit variantu osazení fotoaparátu některou z více kapacitních karet. Mezi 2 GB a 4 GB kartami je dnes již minimální rozdíl v ceně, která se pohybuje od 1200 do 1800kč. Na 8 až 12GB kartu si připravte 3 až 6tis Kč. Pakliže hodláte vyrazit na expedici, kde nebude možné pravidelně zálohovat fotografie, informujte se o možnosti využít služeb šikovného zařízení, kterému se říká databanka či fotobanka. Databanka, kterou pořídíte nejčastěji s kapacitou 80-160GB, kopíruje data z paměťové karty na vestavěný disk. Jedná se tedy o kombinaci pevného disku s displayem na prohlížení fotek a čtečky, která podporuje karty CF, CFII, SD, MMC, MS/MS Pro, xD, může přehrávat Mp3 a video, existují i modely FM tunerem. Multifunkční zařízení Vás vyjde na 4-13tis. Kč, podle funkcí a kapacity disku. Pakliže budete často manipulovat s 
fotografiemi mezi aparátem a PC, doporučuji investovat cca 300kč do interní čtečky karet, která se instaluje na čelní panel PC tak, kde dříve bývala běžně disketová mechanika. Čtečky, ať už externí či interní, pracují rychle se všemi typy běžně dostupných záznamových médií.
Na trhu jsou i další typy karet, ale tento výčet by měl být pro Váš výběr naprosto dostačující. Pravidlem by mělo být, že je před nákupem dobré zvážit i vyšší kapacitu, než jsme původně uvažovali, jelikož rozdíl v ceně může být vzhledem k lepšímu výkonu nepodstatný a rozhodně se zde vyplatí jít o krok dál…
V dalším setkání se zaměříme na jednotlivé třídy fotopaparátů. Podrobněji si rozebereme kompaktní EVF, tedy nepravé zrcadlovky a samotné DSLR - digital single lens reflex, jednooké digitální poloprofi a profi zrcadlovky. Představíme si hlavní výrobce fototechniky a další z řady nezbytných příslušenství - tentokrát stativy.
připravil Jan Chaloupka
| Diskuze u článku |
