ČR: Praha, Karlův most - vidět ho se probouzet - VIDEO
Publikováno: 6.3.2012
Pražský Karlův most je po píseckém druhým nejstarším dochovaným kamenným mostem v Česku. Unikátní památka, zapsaná na Seznam kulturního dědictví UNESCO, denně přiláká tisíce turistů. Jeho atmosféru milují cizinci a našinci jsou na tento skvost náležitě pyšní.
Turisti den co den
Je půl sedmé ráno a po staletí starý Karlův most se probouzí do dalšího dne. Zatím po něm šlape jen pár vášnivých fotografů, jejichž objektivy ranní rozbřesk milují, dupe několik sportovců – běžců, a taky těch, kterým se poněkud natáhl večírek. Na Karlově mostě nechybí ani oranžové úklidové komando se svým vozítkem, jedním z minima, které nemusí respektovat zákaz vjezdu.
Už o hodinu a půl později po mostě rázuje početná skupina Asiatů. Jejich maličkatý průvodce zde nasadil svižné tempo a tak se ve „starobylé uličce“ přetínající Vltavu a sešikované třicítkou soch a sousošími, legračně mihotá jeho důležitý deštník. Žádná zastávka u sochy, na které je zlatý kříž, jenž plní přání na počkání, žádné hluboké dojmy. Cvak, cvak. Asie prostě nemá to ráno na srdce Evropy čas.
Kdyby Karlův most mohl, nad zrychlenými cizinci by asi jen mávl rukou. Leccos za ta léta, co tam stojí, pamatuje a tak ho kromě velké vody a nutných rekonstrukcí nezaskočí asi nic. Zásadní opravou, kterou UNESCO označilo jako necitlivou, prochází most v posledních pěti letech. Památkáři by opravu Karlova mostu měli stihnout do roku 2020.
Základní kámen a vejce
Nutnost stavět most přinesla povodeň roku 1342, která strhla původní Juditin most. Základní kámen nového kamenného mostu nechal král Karel IV. položit roku 1357, přesně 9. 7. v 5.31. Samozřejmě, že podobnost číslic není náhodná. Číselné řady, které se v pyramidovém tvaru spojí číslem devět, měly mostu přinést slávu a dlouhý život. No a dnes není pochyb o tom, že to Karel IV. tehdy vypočítal bez chybičky.
Na stavbu, do které se podle legendy přidávala i syrová vejce, dohlížel významný architekt Petr Parléř. Na most dlouhý 515 a široký devět a půl metru, ale prý nebylo vajec dost ani v celé Praze. A tak se na pomoc přihnali lidé z nedalekých Velvar. V obavě, aby se ale vejce cestou nerozbila, je prý uvařili a na tvrdo do Prahy dopravili.
Úsměvných nebo záhadných vyprávění, které se váží ke Karlovu mostu, existuje spousty. Pravdou ale zůstává, že se stavbou dělníci skončili roku 1402. Těžko odhadovat, kdy se tehdy chodilo do důchodu, jasné ale je, že produktivní věk jednoho člověka celou akci nepokryl. Do práce se podle archeologických průzkumů chodilo po mostě Juditině, resp. po jeho zbytcích. Spadl sice při povodni, zachovaly se ale části jeho konstrukce a tak mohl sloužit aspoň jako dřevěná lávka. Když byl pak Karlův most dostavěn, Pražané ho nechali strhnout.
Ani Karel IV. ani Petr Parléř se dostavby Karlova mostu nedožili. Spousty záhad kolem Juditina mostu pomohly objasnit povodně v roce 2002, kdy se koryto řeky o několik metrů prohloubilo a archeologové tak mohli prozkoumat tehdy použité technologie.
Čtvero mostních bran, tři věže
Součástí Juditina mostu byla i jedna z Malostranských mosteckých věží, ta menší. Přestavbou, jejíž součástí bylo i celkové snížení věže, prošla roku 1591. S větší a starší věží z období vlády Jiřího z Poděbrad je spojena mezivědní branou z počátku 15. století. Z druhé strany most svírá Staroměstská věž, jejíž spodní část byla dostavena ještě za života Karla IV.
Zákazy vjezdu lidé porušují. Snad nikdo, kromě poklízečů s povolením, by si ale netroufl zajet až na Karlův most. I když rok 1965, kdy tudy projelo poslední auto, není zas tak vzdálený. Celou dopravní kapitolu odstartovala roku 1883 koňka. Katastrofální povodeň přišla do Prahy v září 1890 a strhla několik mostních pilířů Karlova mostu. Oprava trvala pouhé dva roky. Roku 1905 se po mostě proháněly tramvaje, které později vystřídaly přece jen o něco lehčí autobusy.
Na Křižovnickém náměstí, které zdobí socha Karla IV. je každý den otevřené muzeum Karlova mostu. Tam se návštěvníci můžou podívat mj. na film o historii Karlova mostu.
V Jeruzalémské, nenápadné ulici kousek od Jindřišské věže v Praze, se schovává skvost mezi pražskými stavbami – Jeruzalémská nebo také Jubilejní synagoga. Pamětníci ji můžou znát také jako Velkou synagogu.
Tak o tomto místečku, které zabírá jen čtyři čtverečné kilometry, mnozí zasvěcení mluví jako o nejkrásnějším ze středních Čech. Někteří mu nadřazují ještě proslavený Karlštejn nebo starobylý Tetín.
Praha je hlavním a současně největším městem České republiky, ve kterém jsem se narodila a žiji zde dodnes. Rozkládá se na území 496 čtverečných kilometrů, má přes 1,2 milionu obyvatel a je považováno za jedno z nejkrásnějších měst Evropy.
Židovské město by mělo být povinnou zastávkou nejen pro turisty, ale také pro domorodce. Právě spousta Pražáků kolem něj chodí se zavřenýma očima, jakoby zaslepeni všedními povinnostmi, nejspíš nevědomky opomíjí historicky velmi cennou část svého města.
V našem putování po tradičních i méně tradičních místech České republiky se dnes zastavíme ve stověžaté Praze, nad kterou bdí jedna z výrazných novodobých dominant – žižkovská věž.
Hlavní město České republiky je zajímavé samo o sobě. Nabízí množství památek i historických uliček. Dějiny tudy skutečně procházely. Vidět Prahu ovšem můžete i z trochu jiného úhlu pohledu – vydejte se ji poznávat netradičně – plavby po Vltavě jsou možné po celý rok. Během plavby parníkem vás čeká i zajímavý výklad, kde se dozvíte o památkách i takové informace, o kterých jste dosud možná vůbec neslyšeli.
Vila na pražské Kampě se po letech dočkala svého otevření. Její čtyři patra se postupně proměnila v multižánrové centrum. Expozici Jana Wericha najdete v prvním patře a o historii celého ostrova Kampa se dozvíte ve sklepení.
Praha nabízí k vidění mnoho nádherných památek, náměstí i zákoutí. Tentokrát vás zavedeme do městské části Holešovice, známé hlavně díky Výstavišti. Avšak my svou pozornost zaměříme na Veletržní palác.
Václavské náměstí zná každý Čech. Dokonce i ten, který českou metropoli a její obyvatele z duše nenávidí. Rivalita mezi Prahou a zbytkem Česka není žádným tajemstvím.
Petřínská rozhledna. Pražskou kopii pařížské Eiffelovy věže zná každý pořádný Čech. Francouzi z ní mají srandu, pro mnohé Pražáky je Petřínská věž čistokrevnou stavbou se svým vlastním příběhem, žádnou napodobeninou.
Toto náměstí bezesporu patří k nejikoničtějším místům, která můžete v Praze navštívit. Pokud jste se tam ještě nedostali, určitě nebudete litovat, když se tam půjdete podívat.
Pražské Strašnice – jen málokdo by tam zabloudil hledat nějaký turistický cíl. A přece – jedním takovým by pro mnohé obdivovatele architektury mohla být strašnická Trmalova vila, která dnes slouží jako muzeum. V letech 1902 – 1903 ji vystavěl architekt Jan Kotěra, zakladatel moderní české architektury.
Ať je jakékoliv počasí, kolem Karlova mostu a na Kampě se to pořád hemží turisty. Den, kdy teplota klesla 3 stupně pod nulu a občas sněží, nevyjímaje. Tohle místečko schované pod Karlovým mostem nabízí tisíc pohledů. Kampa se neokouká, krásná je v každé roční době.
Vždycky, když se šlo se školou do Národního muzea, děti to vnímaly spíš jako trest, ale pořád menší zlo, než učení. Až když člověk patřičně dozrál a dokázal si dávat si věci do souvislostí, hledat analogie mezi minulostí a budoucností, pak teprve dokázal ocenit hodnotu všeho, co Národní muzeum ukrývá, resp. ještě nedávno ukrývalo.
Kostela stojícího na Bíleneckém náměstí v Praze Dolních Chabrech si nelze nevšimnout. Tahle menší románská stavba má jakési zvláštní kouzlo a všechny, kdo o něm něco málo ví, k sobě přitahuje jako magnet.
Náměstí Bratří Synků, kdysi Metodějovo a Riegrovo náměstí, je centrem pražské čtvrti Nusle. Pro náměstí o čtvercovém půdorysu, které protínají tramvajové koleje, je charakteristická parková úprava, která zde byla již dříve, ale oproti dnešku zde stálo také tržiště.
Karlovo náměstí, největší náměstí v Praze, jedno z největších v Evropě a na světě vůbec, se nachází v pražské části Nové Město. Náměstí má obdélníkový tvar o rozloze 80 550 čtverečních metrů.
Novoroční číslo časopisu Krásy Slovenska přináší zajímavý rozhovor s geografem z Geografického ústavu Slovenské akademie věd - RNDr. Jánem Hanušinem, CSc., pozve vás napříč Kubínskou holí na Oravské Maguře a představí tajemné Javorníky.
Takovýto dokumentární film zatím nemá žádná řeka na světě. Jenom náš Hron! Legendami opředený vrchol Královy hole, tam začíná příběh, který se bude rozprostírat na dlouhých několika sto kilometrech. V jejich útrobách se nachází horská voda, která si hledá cestu, aby mohla dávat život dolinám. Přesně těmito slovy vás uvítá nově vzniklý film světového charakteru.