ČR: Praha, Karlův most - vidět ho se probouzet - VIDEO

Turisti den co den

Je půl sedmé ráno a po staletí starý Karlův most se probouzí do dalšího dne. Zatím po něm šlape jen pár vášnivých fotografů, jejichž objektivy ranní rozbřesk milují, dupe několik sportovců – běžců, a taky těch, kterým se poněkud natáhl večírek. Na Karlově mostě nechybí ani oranžové úklidové komando se svým vozítkem, jedním z minima, které nemusí respektovat zákaz vjezdu.

Už o hodinu a půl později po mostě rázuje početná skupina Asiatů. Jejich maličkatý průvodce zde nasadil svižné tempo a tak se ve „starobylé uličce“ přetínající Vltavu a sešikované třicítkou soch a sousošími, legračně mihotá jeho důležitý deštník. Žádná zastávka u sochy, na které je zlatý kříž, jenž plní přání na počkání, žádné hluboké dojmy. Cvak, cvak. Asie prostě nemá to ráno na srdce Evropy čas.

Kdyby Karlův most mohl, nad zrychlenými cizinci by asi jen mávl rukou. Leccos za ta léta, co tam stojí, pamatuje a tak ho kromě velké vody a nutných rekonstrukcí nezaskočí asi nic. Zásadní opravou, kterou UNESCO označilo jako necitlivou, prochází most v posledních pěti letech. Památkáři by opravu Karlova mostu měli stihnout do roku 2020.

Základní kámen a vejce

Nutnost stavět most přinesla povodeň roku 1342, která strhla původní Juditin most. Základní kámen nového kamenného mostu nechal král Karel IV. položit roku 1357, přesně 9. 7. v 5.31. Samozřejmě, že podobnost číslic není náhodná. Číselné řady, které se v pyramidovém tvaru spojí číslem devět, měly mostu přinést slávu a dlouhý život. No a dnes není pochyb o tom, že to Karel IV. tehdy vypočítal bez chybičky.

Na stavbu, do které se podle legendy přidávala i syrová vejce, dohlížel významný architekt Petr Parléř. Na most dlouhý 515 a široký devět a půl metru, ale prý nebylo vajec dost ani v celé Praze. A tak se na pomoc přihnali lidé z nedalekých Velvar. V obavě, aby se ale vejce cestou nerozbila, je prý uvařili a na tvrdo do Prahy dopravili.

Úsměvných nebo záhadných vyprávění, které se váží ke Karlovu mostu, existuje spousty. Pravdou ale zůstává, že se stavbou dělníci skončili roku 1402. Těžko odhadovat, kdy se tehdy chodilo do důchodu, jasné ale je, že produktivní věk jednoho člověka celou akci nepokryl. Do práce se podle archeologických průzkumů chodilo po mostě Juditině, resp. po jeho zbytcích. Spadl sice při povodni, zachovaly se ale části jeho konstrukce a tak mohl sloužit aspoň jako dřevěná lávka. Když byl pak Karlův most dostavěn, Pražané ho nechali strhnout.

Ani Karel IV. ani Petr Parléř se dostavby Karlova mostu nedožili. Spousty záhad kolem Juditina mostu pomohly objasnit povodně v roce 2002, kdy se koryto řeky o několik metrů prohloubilo a archeologové tak mohli prozkoumat tehdy použité technologie.  

Čtvero mostních bran, tři věže

Součástí Juditina mostu byla i jedna z Malostranských mosteckých věží, ta menší. Přestavbou, jejíž součástí bylo i celkové snížení věže, prošla roku 1591. S větší a starší věží z období vlády Jiřího z Poděbrad je spojena mezivědní branou z počátku 15. století. Z druhé strany most svírá Staroměstská věž, jejíž spodní část byla dostavena ještě za života Karla IV.

Zákazy vjezdu lidé porušují. Snad nikdo, kromě poklízečů s povolením, by si ale netroufl zajet až na Karlův most. I když rok 1965, kdy tudy projelo poslední auto, není zas tak vzdálený. Celou dopravní kapitolu odstartovala roku 1883 koňka. Katastrofální povodeň přišla do Prahy v září 1890 a strhla několik mostních pilířů Karlova mostu. Oprava trvala pouhé dva roky. Roku 1905 se po mostě proháněly tramvaje, které později vystřídaly přece jen o něco lehčí autobusy.

Na Křižovnickém náměstí, které zdobí socha Karla IV. je každý den otevřené muzeum Karlova mostu. Tam se návštěvníci můžou podívat mj. na film o historii Karlova mostu.

Text/foto/video: Klára Svobodová