ČR: Staroměstské náměstí v Praze

O Staroměstském náměstí

Počátky Staroměstského náměstí sahají do hluboké historie Prahy samotné a za dobu své existence vystřídalo několik jmen. Z počátku lidé říkali oblasti Prahy kolem náměstí jednoduše Mezihradí, protože Praha se říkalo mohutnému hradu na druhém břehu Vltavy, který byl na dohled od druhého hradu – dnešního Vyšehradu. Postupem času, jak se rozrůstala zástavba, vznikalo náměstí, které bylo označováno jako Velké a sjížděli se sem kupci nejen z Evropy, ale také z oblastí Asie. Obchodníci však začali vyžadovat ochranu pro své zboží, svůj doprovod a také chtěli mít i nějakou zábavu. Proto vedle náměstí vznikl knížecí dvorec, který byl oplocený – „otýněný“, a pokud kupci chtěli využít tohoto pohodlí, museli zaplatit poplatek – „ungelt“. Tak se uchytila jména, která známe dnes – Týn a Ungelt. Velké náměstí po dlouhou dobu bylo jen tržištěm a zastávkou na cestě k hradu na druhém břehu řeky.

Postupem času se však z něho stalo místo významných událostí. Roku 1437 zde byl popraven Jan Roháč z Dubé, poslední husitský hejtman, se svými šedesáti věrnými druhy. Roku 1621 zde bylo popraveno sedmadvacet českých pánů za vzpouru proti habsburskému císaři Ferdinandovi. Dnes je na radniční zdi k vidění seznam popravených. Další tragédií, která se na náměstí odehrála, bylo zavraždění českých vlastenců příslušníky SS v květnu 1945 a v této době byla v bojích zasažena Staroměstská radnice a poškozen byl i orloj. Náměstí zažilo ale i radostné události – svatby (například roku 1570 svatba dcery císaře Maxmiliána), konaly se zde různé kejkle nebo sem přicházely významné osobnosti, jako Frederik Chopin, Albert Einstein, Ludwig van Beethoven, které uchvátila atmosféra místa.

Život na náměstí se však točil hlavně kolem trhů, kde si lidé mohli koupit velké množství zboží – kromě potravin také drobné zvířectvo, kalendáře, hračky, šatstvo a tak dále. Nebylo neobvyklé, když se zde konala loutková divadla, vystupovali zde různí šarlatáni, „dobrodruzi“, kteří se svým vyprávěním snažili strhnout publikum, vystupovali zde pěvci, aby zazpívali své balady… 

Staroměstská radnice a orloj

Radnice začala vznikat na konci 30. let 14. století, kdy Jan Lucemburský vydal privilegium, které staroměstským obyvatelům stavbu povolilo.

Pověst praví, že orloj sestrojil mistr Hanuš a svojí prací předčil očekávání konšelů. Když se doslechli, že začal pracovat na novém stroji, který měl být lepší než ten předchozí, nechali ho oslepit. Mistr Hanuš pak jednoho dne k orloji přišel, nahmatal jakousi páčku, otočil ji a stroj přestal pracovat. Dlouho pak trvalo, než se našel někdo jemu podobný, kdo by hodiny dokázal opravit.

Skutečnost je však jiná. Autory orloje byli Mikuláš z Kadaně a Jan Ondřejov řečený Šindel, kteří hodiny sestrojili na začátku 15. století a svým dílem předčili orloje v Milánu, Modeně, Padově, Londýně, Štrasburku nebo Paříži.

Stroj byl tak komplexní, že občas bylo těžké sehnat schopné muže, kteří by jej dokázali rozhýbat. Na konci 18. století byla situace dokonce taková, že se uvažovalo o jeho rozebrání a následném prodání do starého železa. V polovině 19. století se pak objevil návrh pražských hodinářů, aby původní orloj byl odstraněn a nahrazen menším a modernějším strojem. Teprve v 60. letech 19. století byl konečně rekonstruován díky purkmistru Václavu Bělskému.

Kostel Matky Boží před Týnem

Dnešní svatostánek v podobě gotické trojlodní baziliky stojí na místě románského kostela z 11. století zasvěceného Panně Marii, při němž stál špitál. Ve druhé polovině 14. století započala přestavba, která se však během husitských bouří zbrzdila, avšak chrám se stal hlavním kališnickým kostelem. Po bitvě na Bílé hoře se chrám dostal do rukou katolíků, kteří z něj odstranili veškeré utrakvistické symboly, včetně sochy Jiřího z Poděbrad, na jejíž místo byla ve 20. letech 17. století postavena socha Madony od sochaře Kašpara Bechtelera.  Dnes v chrámu mohou návštěvníci spatřit hrob věhlasného dánského astrologa Tycha de Brahe, překrásný obraz Panny Marie z ruky malíře K. Škréty, baldachýn ve stylu pozdní gotiky od M. Rejska, původně nad hrobem biskupa Augustina Luciána z Mirandoly, cínovou křtitelnici z roku 1414 patřící ještě k původnímu vybavení kostela, Týnskou madonu a sousoší kalvárie z 15. století a v neposlední řadě lze v kostele vidět také varhany vyrobené v letech 1670-1673, které jsou nejstaršími dochovanými varhanami v Praze.

Text: Maxim Kucer

Foto: J. Štantejský