Expedice Annapurna 2012 II.: BC Lhotse

S Trávou (Honza Trávníček) máme v úmyslu jenom se tady aklimatizovat, nabrat vejšku, přespat alespoň dvě noci v CIII (postupný výškový tábor) – 7 300 m a potom co nejrychleji na Annapurnu. Tenhle plán mě napadl když hrozilo, že na "Anču" (Annapurna) pojedu úplně sám. Měl jsem větry z toho, že se budu jedinej pohybovat ne zrovna bezpečnou trasou ledopádů severní stěny. Jsme dva, a tak je veseleji a navíc podle všeho na Annapurně oproti loňsku je dost živo. Na předevčerejšek byl dokonce hlášenej pokus o vrchol – nevyšel. Vím to dobře, měl to být jeden z bratrů Mingmy, šéfa agentury, která nám dělá servis. Ale taky to vypadá, že lidi, kteří tam jsou teď se přesunou sem a budou se pokoušet o Everest a nebo Lhotse a my s Trávou tam budeme zase osamoceni, ale to ukáže až čas, nemá cenu teď řešit.

Cestu sem jsme měli trochu komplikovanou, tolikrát jsem snad nikdy na expedici nepřebaloval. Doma, na letišti v Praze, v Kathmandu, na hotelu na Annapurnu a na Lhotse, na letišti do helikoptery, v Lukle znova… Do Lukly se kvůli počasí několik dnů nelítalo, a tak jsme nakonec vzali vrtulník, protože nás tlačil čas. A podle všeho se ten den otočilo počasí a s ním odletělo i hodně letů…:-(. Ale my jsme konečně mohli k naší „mezihoře“. Šlo s náma i osm trekařů, který jsme postupně pro různý nemoci (nejvíc náběh na vejškovku) zanechávali cestou. Ale nebojte, jsou v pořádku. Do BC (basic camp - základní tábor) jsme dorazili jen Tráva, jeho Mirča a já, coby dozor nad děckama. To bylo včera, dnes šel Tráva dolu setkat se s ostatníma, vrací se večer, zítra chceme do CII.

V KTM (Kathmandu) se mě chytila bolest zad – a dost vydatná. Na osmy se leze blbě v předklonu. Ale Kristina, coby šikovná lékařka a specialistka na horskou medicínu a výškovou nemoc, mě vybavila dobrou lékárnou. Rozhodla se zkoumat vliv výšky na jedince. Podcenila ale element druhu Yeti, a tak to má teď z první ruky. Mimochodem, během jednoho z čekání na odlet v letištní hale jsem vyplnil první část testů k výzkumu toho, jak se z člověka stane horolezec a z horolezce vlivem vysoké nadmořské výšky dement (vypadá to na uzavřenej kruh). Podle jistých teorií totiž vlivem nedostatku kyslíku v „zóně smrti“ dochází k nevratným změnám na mozku. A tak je ze mne laboratorní krysa. Další testy by jsem měl dělat nad 7 000 m a potom doma už s tím zbytkem šedý hmoty. Původní tvatr je zachycen magnetickou rezonancí a posléze se porovná se skutečností. Zatím mě to trochu (teda snad) myslí, ale napadají mě divný myšlenky - jak kráčím nahoře tou nádhernou zemí.

Z Dingboche jsme nastoupali na hřeben, dočetli jsme se totiž, že jde odtud vidět Makalu – bylo, a měl jsem krásnej pocit, že jsem viděl zase osmu, která mne kdysi pustila nahoru. A nádherně jsme viděli pilíř, kterej lezli Čechoslováci jako jeden z prvních výstupů v Himálaji. Klobouk dolu před váma chlapi!!! Potom jsme sami tři traverzovali svahem a je to fakt skvělej pocit vysoko v horách. Svoboda, volnost, nádhera…! Nad náma kroužili orli a někde nahoře…?

Batoh mám trochu těžší než by jsem chtěl, ale xtým přebalováním jsem přišel o bezpečnej obal na můj ThinkPad, nenašel jsem odvahu notebook po loňský zkušenosti svěřit nosičům. A protože krom věcí na sebe a potravy nesu i spacák, ale pár kilo zabere i fotovýbava. Canon EOS600D s šedým objektivem EF 70-300 a další lahůdky jsou tou zátěží v batohu navíc.

Bohužel dnes v BC jsem při vybalování zjistil, že jsem nechal doma čtečku karet. A můj malej expediční ThinkPad ji na rozdíl od velkýho co mám doma nemá. A samozřejmě, že jsem nechal poprvé doma i všechny dráty od mých čtyř foťáků Canon i kamery…! Nějak to vyřeším:-)

Naštěstí můžu dobíjet baterie. Jsem neskutečně nadšenej z novýho solárního systému!
Jdu se projít do ledopádu, odešlu a napíšu jindy…

Radek 

Text/foto: Radek Jaroš, Jan Trávníček Expedice Annapurna 2012

Expedici ANNAPURNA 2012 sponzoruje HUMI outdoor