Francie – výšlap na Mont Blanc I
Cesta do Francie (pod bílého velikána) trvá asi 11 hodin. Dosavadním cílem bylo městečko La Fayet, odkud jezdí zubačkový vláček Tramway du Mont Blanc pod Mont Blanc. Ten vás za neuvěřitelných 70 minut vyveze z 580 m n. m. do 2 372 m n. m. Z horní stanice se jde po svých do 3 167 m n. m. (i tento přesun dá pořádně zabrat, my ho šli 4 h), kde se nachází chata Tete Rousse a jediný možný oficiální kemp – Base Camp. Stanuje se tam přímo na kamenech, ale i tak se tam dá najít komfortní plac na nadcházející noci. V chatě je také možné přespat i si něco zakoupit, ale velké vyvařování nečekejte (nám nabídli pizzu a polévku). S nápoji zde problém není.
Další den je dobré absolvovat aklimatizační výstup na chatu Gouter (3 815 m n. m.), která sedí na vrcholku příkrého masivu. Cesta k chatě vede přes suťoviska a přes velmi obávaný úsek Grand Couloir (stále zde padají kameny) a následně přímo vzhůru k chatě přes skály a balvany. Po většinu délky není cesta zajištěná lanem, ale úplně bezpečná není – připomíná ferratu obtížnosti B. Pro větší bezpečnost chodí lidé navázaní k sobě lanem už zde na kamenech (ideální počet na navázání jsou tři). Cesta vede přímo ke staré chatě Gouter, kde začíná bílý ráj.
Pohled na bílou plochu je okouzlující. Cítili jsme se tam báječně a hrozně jsme se na pochod po ledovci těšili. Člověk si tam také udělá představu o začátku sněhové cesty. Mačky jsme si nevzali, a tak jsme se pomalu vraceli zase zpět dolů. Cesta nás vyloženě bavila. Na tomto úseku ročně zemřou desítky lidí, ale nám to přišlo v podstatě bezpečné (to je ale člověk vyspalý a odpočatý). O pár hodin později jsme názor změnili, protože jsme byli svědky smrtelného pádu člověka do Grand Couloiru (i z kempu je totiž čitelný pohyb lidí na stěně). Helikoptéra byla na místě do pár minut a okamžitě bezvládné tělo odvezla. Úsměvy nám ztuhly a nadšení vystřídal veliký strach. Museli jsme polknout a jít pomalu spát, před sebou jsme měli náročný den.
Zásadní je předpověď počasí. Obecně se ví, že se musí vyjít brzy, aby se člověk vyhnul odpoledním mrakům. V den našeho výstupu nehlásili úplně ideální počasí, proto jsme vstali v 1 hodinu ráno, najedli se, udělali čaj, nasadili helmy s čelovkami, expediční boty a ve 2 hodiny vyrazili vzhůru za sněhovým dobrodružstvím. Cesta k chatě Gouter je v noci a v obuvi na led o něco náročnější, ale člověk už ji trochu zná. Po dvou hodinách cesty jsme se ocitli na okraji sněhu. Nasadili jsme mačky a vzali do ruky cepíny. Možná dobře, že (takhle pro začátek) ve tmě nevidíte srázy kolem vás. V dálce vidíte světla čelovek stoupající vzhůru k nebi, proto přesně víte, kudy máte jít.
V podstatě se zde nedá ztratit, leda byste vycházeli úplně první. Nekonečné stoupání vzhůru je hrozné, opravdu hrozné. Během tohoto úseku, který považuji za psychicky jeden z nejnáročnějších, se rozednělo. Může zde nastat první problém s dechem a první problémy v odlišném tempu lidí navázaných na jednom laně. Krásný výhled na světla měst pod horou vás bude trochu konejšit. Ač musí být motivace vysoká, nevzdávejte to! Až spatříte Mont Blanc, okamžitě chytnete druhý dech. V dalším článku budeme pokračovat ve výstupu.
Text a foto: Martina Brožková
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek