Itálie, Dolomity – jak jsem propadla jejich kouzlu III.
Naleznete zde mnoho předmětů, které Messner posbíral během svého života. Velká část expozice je věnována historii horolezectví, dále se seznámíte s úspěšnými horolezci, ale i s těmi, kteří svůj život obětovali horám. Můžete si tu prohlédnout, jak se postupně měnilo vybavení expedic – to, jakou výstroj měli horolezci dříve, je až neuvěřitelné.
Zrovna při naší návštěvě zde R. Messner připravuje oslavu svých 70. narozenin a mě se podaří ho dokonce zahlédnout.
Na závěr dne se ještě zastavíme v hlavním městě regionu – v Bolzanu, které nás zaujme zejména svou architekturou.
Dolomity jsou krásné, a tak vše hrozně rychle utíká. Před námi je poslední den, poslední trek a také krásný okruh v oblasti Tre Cime di Lavaredo. Symbolem Dolomit jsou bezesporu tři Lavaredské skalní štíty – Cima Grande, Cima Ovest a Cima Piccola. Tyto tři „zuby“, jak se jim také říká, lákají turisty v zimě i v létě.
Autobus nás všechny odváží do vesnice Moso Moos, která je výchozím bodem. Bohužel počasí dnes není úplně nejlepší. Je zataženo, viditelnost slabší. Z parkoviště procházíme kolem rozlehlé louky a míříme přímo do restaurace – příjemný začátek výšlapu. Při kochání se přírodou nám průvodkyně sdělila, jaké nástrahy budeme dnes překonávat – základní převýšení je 800 m. Přiznám se, že jsem netušila, co to obnáší. Vyrazila jsem špatně vybavena a už po chvíli jsem na konci výpravy, vůbec nestíhám držet tempo. Naštěstí se ale ke mně připojí malá skupinka, díky které se mi jde hned lépe. Výšlap zvládám i díky trekovým hůlkám, na které nedám dopustit.
Začínám vnímat okolí a užívám si pohled do krajiny. Cesta se mírně klikatí a já před každou zatáčkou doufám, že za ní už je vrchol. Naštěstí po chvíli stojíme před chatou, ale to je bohužel jediné, co je vidět. Přes mlhu na ty impozantní skalní štíty ani náhodou nevidím. Ale nepropadám beznaději a jdu si na chvíli sednout do chaty, kde už je část naší skupiny.
Celou dobu bedlivě sleduji, co se děje za okny a najednou, světe div se, mraky se rozplynuly a já si konečně mohu užít pohled na Tre Cime. Stálo to za to! Okamžitě popadnu fotoaparát a jdu lovit ten nejhezčí snímek. Kousek od restaurace je malý kostelík, odkud jsou záběry obzvlášť vydařené. Také pohled od chaty je zajímavý, to pro změnu mohu pozorovat Torre di Toblin (2617 m n. m.) a Paterno (2744 m n. m.), které se tyčí přímo za ní. Oba jsou častým cílem zdatných turistů, kteří je pomocí lan a žebříků zdolávají.
Já jsem svůj vrchol dnes již dosáhla. Tři štíty se nám ukázaly opravdu jen krátce, kazí se počasí a je třeba vydat se stejnou cestou zpět. Pomalu klesáme, někdy snadným, jindy náročnějším terénem. Déšť je chvílemi intenzivnější, kameny kloužou, je třeba velká opatrnost. Fotím jen velmi sporadicky, spíše se snažím dodržet určité tempo a vrátit se včas k našemu příjemnému startovnímu místu – chatě Fondo Valle. Kousek před ní narazím na část skupiny, která absolvovala celou trasu, následuje krátká zastávka na malé občerstvení a již rychle do autobusu, máme před sebou noční návrat do ČR.
Jedno je mi jasné, návštěva Dolomit to určitě nebyla poslední!
GPS: 46°37'06.5"N 12°18'18.0"E
Text a foto: Magdaléna Radostová
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek