Itálie: Lago di Garda - Arco - Nago

Jak se ke skalnímu útvaru dostat? Od jezera vyjedete z Torbole nahoru do městečka Nago. Místní vás rádi navedou ke zdejšímu hřbitovu. Jednou z možností je nechat auto právě na parkovišti v ulici, kde je hřbitov a ke skalnímu útvaru dojít pěšky příjemnou procházkou cca 20 min mezi vinicemi, než se dostanete k lesu, nebo se dá dojet přímo pod les, kde začíná kamenitá cesta podél vápencového útvaru. Uličky mezi vinicemi jsou však velmi úzké a trefit tu správnou je pro lidi, kteří jsou v oblasti poprvé opravdu boj. Od hřbitova se musíte dát na jihovýchod, kde pod lesem stojí jediný dům, jako pán vinic, po jeho levé straně je malé parkoviště, kde začíná ona kamenitá stezka ke skalám, kde není náhodou, že potkáte nějaké bikery.

Skalní útvar je typický převážně kolmými až mírně převislými stěnami. Vytrvalostní lezení tedy vyžaduje dobrou techniku nohou, která přispívá k dobré ekonomice svalů předloktí (jelikož stěny dosahují až 30 m, je opravdu nutné netahat vše silově rukama).

Útvar je členěn do několika bloků, jak je vidět na fotografii. K nejníže položenému bloku dojdete od začátku lesa po 15 minutách chůze. Blok je to velmi příjemný. Jelikož se nachází nejblíže a jsou na něm i velmi lehké cesty, je opět s oblibou navštěvován rodinami s dětmi i agenturami, avšak ne v tak hojném počtu jako na Belvederu, protože cesty jsou vytrvalostní.  Pro začátečníky i středně pokročilé je většinou v odpoledních hodinách problém najít volnou cestu, zatímco těžší cesty - 6c a výše budou určitě k mání. Lidé se sem vypravují spíše v odpoledních hodinách, jelikož dopoledne a kolem oběda sem nesvítí slunce. Začátečníkům a mírně pokročilým tedy doporučuji vyrazit sem na dopoledne, aby měli možnost vyzkoušet všechny cesty.

Vydáte-li se pěšinou dále podél masivu, lidí bude určitě ubývat. Cesty jsou zde těžší (většinou 6b - 7c) a na výšku 30 metrů si netroufne každý lezec. I tak se zde najdou nějaké lehčí cesty (5b, 5c). Jako prvolezec jsem si zde užila své. Lehčí cesty jsou zde hodně olezené a vápenec je tedy nepříjemně uklouzaný, což však není jediná nástraha. Samotný masiv se nachází na kopci. Vylezete-li ještě o 15 m nad lesy, otevře se vám krásný výhled na jezero z dech vyrážející výšky. Pro lidi, kteří jsou zvyklí na lezení na umělých stěnách je to opravdu naprosto jiný "level" lezení. Chce to hodně odvahy, nekoukat se na jezero a věnovat se plně stupům a chytům a jít do toho s jistotou. Jedině tak je možné uspět a užívat si následný pocit úspěchu s tak neuvěřitelným výhledem. Je to slast, která opravdu stojí za to.

Co se týče kempování v přírodě, pro to tu prostor moc není. U nejnižšího bloku jsme zahlédli ohniště, ale zda si někdo troufne zde přenocovat, to nevím. Dole v městech u jezera je mnoho kempů, avšak jak jsme se sami (v květnu) přesvědčili, kempy jsou plné a rezervace předem je zde nutností. Taktéž počítejte s tím, že jsou kempy velmi drahé.

Text/foto: Martina Brožková