Lezci jako zvláštní živočišný druh? - VIDEO

pro formát flv není dostupný prohlížeč

Tak třeba oproti atletům, kteří se právem považují za inteligenty, jejichž sport číslo jedna - atletika má přívlastek královský sport, je dnes lezení, zábava otevřená takřka všem. Jen těžko si také představit, že by atletické ovály a spousta dřiny kvůli setinám vteřiny nebo jednomu centimetru k sobě přitáhly masy nadšenců. Lezení v dnešní komerční podobě takovou moc ale má.

Ryzí lezci se vzdávají komerci

Dokud nebyly ve městech lezecké stěny, byli lezci velice specifickou skupinou. Lidé s pevnými zásadami, kteří hledali uspokojení v dobývání velehor nebo vrcholů kouzelných skal. Lidé, kteří bojovali s přírodou, ale hlavně sami se sebou. Lidé vnitřně velmi vyzrálí a silní, ale také ti, kteří za své sny mnohdy zaplatili životem. Ve skupině těch, která si říká lezci, takových zbylo jako šafránu.

„Lidí, kteří lezou ve skalách nebo v horách mají potřebný životní nadhled. Tím, jak v lezení řeší problémy spojené s bezprostředním ohrožením života, tak takové ty běžné problémy, které nás ostatní mohou rozhodit, přecházejí laxně a jak jsem říkal s nadhledem,“ hodnotí své kolegy Kamil Korejs. „Není to ale pravidlo, tím spíš ne u těch, kteří jednou týdně zajdou na stěnu. Týká se to hlavně lezců, kteří tomu dávají vše a jsou do lezení opravdově zabraní,“ upřesňuje své myšlenky.

Lezení se sice přiblížilo lidem, ale neznamená to, že by tím ztratilo na svém kouzlu. Jen ne každý kdo leze, o sobě může prohlásit: „Jsem lezec srdcař a klidně zemřu, abych dosáhl na vrchol.“

Text: Klára Svobodová