Osobnost lezeckého instruktora

Nutně totiž neznamená, že pokud je člověk dobrým lezcem, bude také dobrým instruktorem. Takovému „pseudoučiteli“ mohou chybět nějaké didaktické dovednosti a znalosti. Hlavně s dětmi, které přirozeně vyžadují víc pozornosti, neumí dobře pracovat, a pak jen těžko udrží jejich soustředěnost v momentech, které jsou v lezení důležité.

Základem je dokonalé jištění

Prioritou číslo jedna zůstává bezchybné jištění. Ještě předtím je ale nevyhnutelné, aby se začátečník dobře oblékl do sedacího úvazku, což je ale kapitola sama o sobě. Kontrola začátečníků někým z profíků je proto naprosto nezbytná.

„Správné jištění je v lezení úplný začátek. Zlozvyky, které si lidé bohužel v začátcích snadno osvojí, se později velice špatně odbourávají,“ vysvětluje Kamil Korejs. Mezitím se do sedáku obléká skupinka asi desetiletých svěřenců, kterou má na starosti. Odchytává jednoho po druhém, aby je zkontroloval. Hned několik dětí udělalo chybu a sedák si obléklo nesprávně. Možná ve spěchu, aby už už byly na stěně. Právě takové „uspěchané“ nedostatky ale bývají fatální.

Instruktor stále ve střehu 

„S motivací dětí nebývají problémy. Někdy je spíš naopak potíž je usměrnit,“ usmívá se Korejs. O motivaci v pravém slova smyslu se pak podle něj dá hovořit, až v momentě, přiblíží-li se třeba první závod.

Postrkují se, smějí, ale většina z nich se dokáže v klíčový moment soustředit na nový úkol, který jim Kamil nenásilně předhodí – ať je to nová cesta, lezení se zavázanýma očima nebo třeba odskok od stěny do sedáku. Lekce má šťávu a děti se baví až do jejího konce. Zároveň jim ale nedovolí rozptýlit se tak, aby zapomněly na zásady bezpečnosti, a to i přestože jsou děti roztroušeny po celé lezecké stěně. Kamil Korejs je instruktor na svém místě.

Text: Klára Svobodová