Středoamerické Kordillery
Nejvyšší horou Středoamerických Kordiller – vyhaslá sopka Cerro Chirripó (3820 m) – leží ve vulkanickém pohoří Cordillera de Talamanca v jihovýchodní Kostarice. V Kostarice a Panamě se v tomto pohoří zdvihá několik známých vulkánů, jako např. Irazú (3432 m), Blanco (3578 m) nebo Cerro Pando (3420 m). V Hondurasu dosahují Kordillery v Montagne de Selque 2590 m, nikaragujská část je nižší (do 2000 m). K oblíbeným turistickým destinacím oblasti Střední Ameriky (jejíž státy bývají někdy posměšně označovány jako „banánové republiky“) se řadí právě nejvyšší hora Středoamerických Kordiller Cerro Chirripó, z které lze při dobrém počasí vidět dva oceány, Atlantský a Tichý. Na vymodelování tamního terénu mělo velký vliv zalednění ve starších čtvrtohorách, jenž postihlo nejvyšší partie pohoří, přičemž ledovce zde zanechaly mohutné morény a ledovcová jezera.
Příroda oblasti Středoamerických Kordiller je velice rozmanitá, žijí tu tisíce různých druhů fauny a flóry. Například v Panamě žije v jednom národním parku na 800 druhů ptáků, v dalším národním parku na území Kostariky bylo napočítáno cca 2000 druhů rostlin na jednom kilometru čtverečním. Rostlinstvo lze rozdělit do čtyř základních typů, dle výšky, ve které roste: tropické deštné pralesy (do 850 m), pásmo věčně zelených listnatých a jehličnatých lesů (850 – 1650 m), mlžné lesy se stoprocentní vlhkostí (nad 1650 m) a pásmo alpinské vegetace s mechy a zakrslými keři (nad 3300 m). Co se týče fauny, z větších savců lze zmínit jaguáry, pumy, oceloty, lenochody, pásovce, kapybary, tapíry, jeleny a mnoho druhů opic. Stejně jako v Jižní Americe, i v té Střední je velkým problémem mýcení pralesů. Jednotlivé státy se alespoň snaží rozšiřovat plochy chráněných oblastí a národních parků, například 27% území Kostariky má statut národního parku či rezervace.
Tropické klima, které je pro Střední Ameriku charakteristické, se tu projevuje vysokými teplotami a častými srážkami. Roční období zde nejsou určována teplotní periodicitou, nýbrž množstvím srážek. Přibližně od dubna do listopadu zde panuje období dešťů – zima, zbývající suchá část roku je léto. Srážky jsou hodně vydatné, v některých místech dosahují až 6000 mm ročně. V nížinách (do 1000 m n.m.) panují přes den velká vedra, dosahující v průměru 29-32°C, ovšem v polohách nad 3000 m teplota klesá k nule. Vzhledem k vysokým srážkám je celá Střední Amerika bohatá na vodní toky. Lze tu narazit na malebná jezera, například morénová jezírka pod vrcholem Chirripó nebo zatopený kráter vulkánu Poás. Největším sladkovodním jezerem celé Střední Ameriky je Lago Nicaragua, z jehož vod se tyčí do výše 1610 m aktivní vulkán Conceptión a menší vulkán Madera. Pro zajímavost – žije zde sladkovodní žralok, který se jinde nevyskytuje.
Obyvatelé středoamerických republik představují různorodou paletu ras, nejčastěji tu narazíte na kreoly (míšence). Původními obyvateli byli indiáni, ti však byli postupně vytlačeni do rezervací. Od dob španělské koloniální říše zde žije početné procento bělochů (Španělé, Italové), ovšem na míšení ras se podíleli i Číňané a další Asijské národy.
Text: J. Štantejský a Světová pohoří
Foto: marksmith227, Jorge Esteban Segura, Mario Alexis Gonzáles, jkulessa, Jorge Esteban Segura, elisa43, Magaly Rojas Méndez, Nao Iizuka
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek