Východní Slovensko, Bukovské vrchy III – putování divočinou
Sestup jsme začali po široké lesní cestě, která byla vybudována z dnes již zaniklé obce Ruské v roce 1861. Postupně se nám otevíraly krásné výhledy na travnaté louky svažující se z okolních kopců. Netrvalo dlouho a lesní kamenitá cesta se proměnila v asfalt a začaly se objevovat první domky. Jednalo se ale spíše o jakési přístřešky podobné maringotkám s malými zahrádkami než o rodinné domky. Na některých z nich vlály i vlajky, které měly nejspíše značit rusínskou příslušnost. Přestěhovali se sem lidé z obce Ruské, která se v této lokalitě nacházela. Ta bohužel v roce 1986 spolu s dalšími šesti obcemi zanikla v souvislosti s výstavbou vodárenské nádrže Starina, která leží asi 8 km směrem na jihovýchod. Z původní obce se zachoval jen obecní a vojenský hřbitov, malá kaplička a několik málo domů.
Zbytek cesty proběhl v poklidu. Jen na rozcestí Smrekovica jsme potkali policejní pohraniční hlídku, která se nás hned ptala, odkud a kam jdeme. Když zjistili naši totožnost, pokojně nás nechali pokračovat. Asi po půl hodině chůze jsme již na obzoru viděli obec Runina, kde jsme plánovali přenocovat.
Kamarád Milan a jeho souputníci, které jsme shodou okolností potkali v sedle pod Ďurkovcem, měli k našemu štěstí zaplacené ubytování v budově místní hospody. A protože byli ještě stále na polské straně, mohli jsme přespat místo nich. Pan hospodský byl velmi příjemný pán a po vysvětlení celé situace nás bez jakýchkoliv byrokratických záležitostí pustil dovnitř. Protože jsme byli všichni po treku velmi unavení, pozdní odpoledne a večer jsme již strávili jen popíjením místního piva Šariš a hraním společenských her.
Runina je malá zapadlá vesnice na okraji Bukovských vrchů s 54 stálými obyvateli. Byla založena v přibližně stejné době jako dnes již vylidněná obec Ruské (na konci 16. století). Skladbu současného obyvatelstva tvoří především starší usedlíci v důchodovém věku. Mladší lidé pracují buď v lese, kde se těží dřevo, nebo se již odstěhovali do větších měst. Z místních zajímavostí stojí za zmínku pravoslavný kostel z roku 1956, který nahradil původní dřevěný kostel z roku 1796, a vedle něhož se nachází i klasická dřevěná kaplička. O kus dál pak leží vojenský hřbitov, kde jsou pochováni ruští vojáci padlí během první světové války v roce 1917. Hřbitov je pěkně udržovaný a sestává z asi 60 hrobů, které však nenesou žádná jména. Totožnost padlých vojáků se už bohužel nepodařilo nikomu dohledat.
Následující den jsme si celou vesnici a její okolí prošli. Z vojenského hřbitova jsme pokračovali přes pole a dále po lesní kamenité cestě nahoru směrem ke Třem studničkám. Legenda říká, že se zde roku 1927 zjevila malému chlapci Panna Maria. Místní pramen, který je rozdělený do třech studní, má prý léčivé účinky. Proto sem v následujících letech začali putovat věřící a doufali v ozdravné účinky místního pramene. Kvalita vody byla výborná a mohu ji určitě vřele doporučit. Vedle pramene byla v roce 2012 vystavěna i velmi pěkná pravoslavná kaplička Panny Marie, kde se dnes příležitostně slouží mše.
Zpět do vesnice jsme se dostali po žluté a následně zelené turistické trase. Sbalili jsme si všechny věci, rozloučili jsme se s panem hostinským a pospíchali vyhlížet odpolední autobus, který zde jezdí jen jednou denně. Naštěstí jel včas, a tak jsme nasedli směr Snina a těšili se, co nám přinese naše další putování po Vihorlatu, o kterém se dovíte opět za týden.
GPS: (Runina) 49°04'23.0"N 22°24'17.2"E
Text a foto: Vojtěch Bližňák
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek