Hory a kopce

Fudžijama

Publikováno: 18.11.2008

Hora Fudžijama je se svou sněhovou čepicí nejslavnější z 2000 japonských sopek a pro místní náboženství šintó je posvátná. Vypíná se uprostřed nížin při tichomořském pobřeží ostrova Honšú až do výšky 3776 m.

Princezna bambusového květu, Konohama-saku-ja-hima (též Fudžihima), je sestrou bohyně slunce Amaterasu, božské pravládkyně japonských císařů. Jako bohyně ovládá krásnou a současně nebezpečnou horu: Fudžisan. Hora Fudži, jak se sopka v překladu nazývá, je posvátnou horou Japonska a současně symbolem země. Její souměrný kužel pokrytý deset měsíců v roce sněhem inspiroval celé generace malířů a básníkům mistrovským dílům. K nejslavnějším patří řezbářská série 36 dřevořezů Fudži, jejímž autorem je Kacušika Hokusai.

Náhle vybuchující sopka může šířit smrt a zkázu. Naposled se to stalo v roce 1707, kdy se po zemi rozlily asi 1,5 km široké a 30 km dlouhé proudy lávy. Hlavní město Edo, dnešní Tokio, vzdálené 100 km na západ, bylo pokryto dvaceticentimetrovou vrstvou popela. Této zkázonosné stránce hory odpovídá jméno, které jí dali s hlubokou úctou původní obyvatelé Japonska Ainuové: Fudži byla bohyní ohně. Téměř symetrická hora tyčící se nad rovinou spočívá v kráterech dvou předchozích generací sopek. Ty dokonale vyprázdnily své nitro naplněné žhavým magmatem při mohutných výbuších. Jejich vrcholy se sesuly do vzniklých propastí. Uvnitř těchto sesutých vrstev vznikla nad magmatickou žílou nová sopka – Fudži. Vznikala tak, že před 600 000 lety se začaly ukládat střídavé vrstvy tufu, popela lávy, a to až do doby před 300 000 lety, kdy hora získala zhruba svou dnešní podobu. Fudži dnes dosahuje výšky 3776 m a zaujímá plochu 908 km², největší z jejich asi 70 vedlejších kráterů, Hoei-san, vzniklý v roce 1707 na jejím úbočí, se nachází ve výšce 2702 m. Fudži je největší a nejkrásnější, zdaleka však ne jediná japonská sopka. Pohybem pevnin je pacifická kontinentální plošina před obloukem japonského ostrova stlačována pod východoasijskou půdní masu. Tyto obrovské pohyby jsou příčinou častých zemětřesení s katastrofickými následky a jsou příčinou vzniku asi 265 japonských sopek. 36 z nich je označováno jako aktivní, 20 sopek vyvinulo od roku 1900 větší činnost. Svatá hora Fudžisan je svým ideálním tvarem symbolem věčnosti, ztělesněním čistoty a průzračnosti duše. Centrální kráter, který má v průměru 600 m a je hluboký 200 m, se jmenuje Nai-in, což znamená svatyně. V roce 806 po Kr. zřídil na jeho vrcholu císař Heizei svatostánek boha Šinto, svatyni japonského náboženství – šintoismu. Na hoře se však usadili i buddhističtí mniši. Jako na všechna japonská přírodní posvátná místa byl i na Fudžijamu až do roku 1868 zakázán přístup ženám. Zvýšené národnostní uvědomění spolu se znovuožitím šintoismu vedly k tomu, že byly v roce 1911 zahájeny vlastenecké pouti k vrcholu Fudži. Každý Japonec měl jednou v životě absolvovat deset zastavení této cesty a prožít východ slunce na Fudži. Z klimatických důvodů to však příliš často není možné.

Nejlépe je hora přípustná v červenci a srpnu, kdy není sopka pokryta sněhem. Tehdy zlézá horu asi milión lidí v nekonečném řetězu. První, o němž se traduje, že na horu vystoupil, byl buddhistický mnich, který r. 800 vylezl na vrchol, aby zde hledal klid a ticho pro svou meditaci. Vrátil se s ožehnutými vlasy a šatem a vyděšeně tvrdil, že je kráter plný žhavé lávy. Dnes zde najdeme místo rozžhavené lávy jen sníh, popel a led.

Text: J.Štantejský a Monumente der Welt

Foto: Google Earth