Slovensko: Michalovce I. – Pohled do historie

Území východoslovenských Michalovců bylo díky své výhodné poloze, na břehu Laborce a křižovatce obchodních cest, osídleno již ve starší době kamenné. V období mladší doby bronzové se staly díky svým surovinovým zdrojem severovýchodním centrem obchodu s mimokarpatskými oblastmi. Dějiny Michalovců jsou poznamenány přítomností Keltů na tomto území a také římskými vlivy. Později, v období stěhování národů, přesněji v 6. století, se zde usídlily slovanské kmeny, což dokazují četné archeologické nálezy. Období raného feudalismu mapují naleziště v lokalitě Hrádok a na nynějším Kostelním náměstí.

Poprvé se Michalovce vzpomínají v privilegiu představeného budinského chrámu a kapituly v roce 1244 jako Myhal. Název je zřejmě odvozen od duchovního patrona kostela nebo šlechtického vlastníka. Později se město vzpomíná jako Nogmihal, tedy Velký Michal, Nagymihály nebo Michalowcze. Výhodná poloha zajistila, že již v 15. století se Michalovce staly městem a postupně přibývaly výsady jako právo mýtného, sobotní trhy a výroční jarmark. Michalovce byly v 15. století významným tržním střediskem. Další historie je vcelku jednotvárná až do začátku 18. století, kdy nastalo období úpadku. V tomto období zaniklo mnoho obcí, ba i hrad, který byl dosud centrem města a sídlem rodiny Sztárayovců. V roce 1766 proběhlo v Michalovcích sčítání, z něhož se zachovaly výsledky: 11 urozených, 59 svobodných, 1752 poddaných, 6 větrem hnaných a 16 Romů.

Z úpadku se město dostalo až v 19. století, zejména díky rozkvětu řemesel a průmyslu. Na počátku 20. století už Michalovce úplně ztratily povahu zemědělského města. Nacházely se zde závody na zpracování zemědělských produktů, textilu, strojírenské a stavební podniky.

Příště: Historické stavby města 

Text: Zuzana Megerssová

Zdroj a foto: Město Michalovce

Překlad: Stanislava Waniová