Vientiane

 Hlavní město Laosu kopíruje zákrut řeky Mekong, uprostřed něhož je centrální obchodní čtvrť. Většina státních úřadů, hotelů, restaurací a historických chrámů je zde. Názvy ulic bývají většinou pouze v laoštině, zkratkou pro ně je „Th“ (thanom).Hlavními ulicemi v centrálním obvodě jsou Th Samsenthai a Th Settharthirat, kde stojí některé z nejproslulejších chrámů; a Th Fa Ngum, jenž vede podél řeky.

 Nejvýznamnějším národním památníkem jest Pha That Luang (posvátná vznešená stupa) – je symbolem buddhistické víry i laoské svrchovanosti. Její budování začalo v roce 1566, přičemž postupně okolo ni vznikly čtyři waty. Do dnes „přežily“ pouze dva a to Wat That Luang Tai a Wat That Luang Neua. Kolem stupy, která má 45m vede křížová chodba s vysokými stěnami a malými okny. Křížová chodba měří na každé straně 85m a jsou v ní různé obrazy Buddhy.

 Nedaleko řeky Mekong, konkrétněji u Wat Si Saket se nachází bývalý panovnický chrám laoské monarchie – Haw Pha Kaew. V překladu název znamená „obraz Buddhy z drahokamů“. Dnes byl přeměněn na muzeum a už není posvátným místem.

 Laoské národní centrum naleznete na Th Samsenthai. Bylo postaveno v roce 1925 jako rezidence francouzského guvernéra. Uvidíte tu např. sbírku historických zbraní a artefaktů.

 Patuxai je památníkem obyvatel Laosu, kteří padli v předrevolučních válkách. Naleznete ho v severní části města.

 

Severní Laos

 Přibližně 425km na sever od hlavního města leží Luang Prabang a s 22 000 obyvateli je hlavním městem provincie Louangphrabang. Město bylo v roce 1995 zařazeno na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO.

 Za návštěvu rozhodně stojí Královský palác (Haw Kham), ovšem při vstupu si nezapomeňte sundat boty a schovat fotografické aparáty (fotografování je tu zakázáno). Palác byl původně postaven v roce 1904 vedle řeky Mekong jako rezidence pro krále Sisavangvonga a jeho rodinu. Na freskách na stěnách uvidíte výjevy tradičního laoského života od francouzského umělce Alixe de Fautereaua.

 Další pěkný chrám zasvěcený Buddhovi Wat Xieng Thong (Chrám Zlatého města) leží blízko cípu poloostrova, který vytváří řeky Mekong a Nam Khan.

 Pokud toužíte spíše po „zeleni“ než památkách, navštivte provincii Hua Phan. Je to odlehlá hornatá oblast v severovýchodní části země. Například město Sam Neua (ležící ve výšce 1200m n.m.) je jedním z nejméně navštěvovaných provinciálních hlavních měst.

 Muang Sing leží na samém severu Laosu a je „významným“ producentem zakázaného opia. Z budov, jenž tu zůstaly stát z francouzského období, je 75 let stará cihlo-sádrová pevnost, kde kdysi pobývaly marocké a senegalské jednotky. Nyní slouží laoské armádě.

 

Jižní Laos

 Provincie Savannakhet je významnou obchodní křižovatkou mezi Laosem a Vietnamem a Thajskem. Nalézá se tu mnoho koloniálních franko-čínských budov.

 Historicky významnou je Ho Chi Minh Trail – síť polních stezek a štěrkovaných silnic vedoucích po podél laosko-vietnamské hranici. Stezka se využívala hlavně ke konci šedesátých let minulého století, kdy po ní putovalo přes 600 000 severovietnamských armádních jednotek. Také tu bývalo několik protileteckých stanovišť.

 V provincii Salavan na řece Se Set je několik vodopádů a tradiční laoské vesnice. Mezi místními obyvateli  je několik poměrně neznámých Mon-Khmerských skupin – Ta-oy, Lavai, Alak, Laven, Katang, Ngai, Tong, Pako...

 Na západním břehu Mekongu na jihu země se nachází provincie Champasak. Tato oblast je důležitá pro zemědělce, protože povodí Mekongu je zde značně rozlehlé. Pěstuje se tu káva, kaučuk, banány a různé ovoce. Pěkným místem je Si Phan Don (Čtyři tisíce ostrovů). Jelikož se v období dešťů řeka rozšíří až do 14km, vznikají tu různorodé vodopády a při období sucha zase ostrůvky.

 

Text: Jakub Štantejský

Foto: Google Earth

 

zpět