ČR, Smržovka – viadukt, sáňky a pošťákova forma - VIDEO

Pod prvními letošními slunečními paprsky taje sníh, který dosud halil starší městské domy. Ze střech padá těžký sníh, z obrovských rampouchů stéká voda. Z lidí je cítit úleva, že zima pomalu odchází. „Tady v horách je to tvrdé. Nic moc se tady neděje, s prací je problém. Můj kluk studuje v Praze, tady žádné možnosti nejsou.“ Krčí rameny místní žena, usmívá se a zhluboka vdechuje „jarní“ vzduch. Kromě ní žije ve Smržovce bezmála 3 a půl  tisíce lidí. Většinou se mezi sebou znají a na okamžik se zastaví, aby spolu prohodili pár slov.

A pošťáka? Toho musí znát snad každý. Na konci města zrovna šlape do pedálů svého kola zasněženou silničkou do kopce směrem ke kostelu. Mladá žena na něj z okna roubené horské chalupy volá. „To je dneska krásně, co!“ Na chvilku se s ní zastaví a pak se znovu rozejde ke stylovým domům. Díky každodennímu rozvážení korespondence má dobrou fyzičku. Míjí hřbitov a bez povšimnutí i nejvýznamnější historickou památku, pozdně barokní kostel sv. archanděla Michaela, který stojí ve Smržovce od roku 1781.

Víceúčelový viadukt – líbí se turistům, slouží cestujícím i sebevrahům

Známý je také železniční viadukt, který se tyčí nad cestou z Tanvaldu. Kamenný most, klenutý do několika vysokých oblouků, může být krásnou podívanou pro turisty, ale taky zajímavým zpestřením pro místní. Hlavně pak tehdy, vybere si ho pro svou příhodnou výšku nějaký sebevrah. „Nedávno tady chtěl jeden skočit. Vlak kvůli němu nemohl jet dál a lidé kteří v něm cestovali na něj prý pokřikovali – tak už skoč, nemáme čas. Neskočil,“ konstatuje suše tatáž dáma, která si předtím stěžovala na tvrdý a zároveň nudný život ve Smržovce.

Sáňkovat se dá všude, za profíky ale musíte do Smržovky

Není sáňkování jako sáňkování. Děti, neposkvrněné sáňkařským sportem, by se na dráze ve Smržovce nejspíš přizabily. Sáňkařský sport se tam zabydlel už v roce 1912, kdy byla vybudována první dřevěná dráha. Přes kilometr dlouhá závodní dřevěno-betonová dráha, kterou sáňkaři využívají nyní, stojí na konci města od roku 1972. Přestože se jí říká nová, zachovale už nepůsobí. Jen při pohledu na široké koryto 400stupňové zatáčky se vám bezpečně začne zvedat hladina adrenalinu v krvi.

Text, foto: Klára Svobodová