
Hrady, zámky, tvrze

Helfenburk
Romantické zříceniny hradu Helfenburk, někdy také označované jako Hrádek u Úštěku se nachází necelé 3 km jižně od městečka Úštěk v hlubokých lesích, které
se každoročně na podzim rozzáří zlatou, oranžovou a červenou barvou stromů.
Hrad, jehož trosky sváděly malíře a grafiky minulého století ke stále novým obrazům a skicám a okolní lid k tvorbě nejroztodivnějších pověstí, patří k těm, které ani dnešní vyspělá doba nezbavila kouzla romantiky a tajemné přitažlivosti. Jeho dějiny jsou úzce spojeny s významnými jmény české historie a ve stavbě samé se odráží vývoj české gotiky 14. a 15. století. Helfenburk je rozčleněn do vnitřního jádra a vnějšího opevnění, tedy dvo
u odlišných částí, které se liší nejen stavebně, ale také dobou svého vzniku. Pískovcový hřeben na němž stojí jádro hradu, se časem rozdělil průrvami na tři části, tj. západní, prostřední a východní. Dominantou ruiny je čtyřhranná věž s cimbuřím.
Historických zpráv o tomto hradu s jedinečnou atmosférou se nám mnoho nedochovalo. Hrad byl nejspíše ještě před rokem 1375 pod správou Hanuše z Helfenburka. Jako další ho vlastnil Jan Očko z Vlašimi, po jehož smrti, v roce 1380, připadl jeho synovci arcibiskupu Janovi z Jenštejna, říšskému kancléři Václava IV. Ten zde vybudoval vnější opevnění a vnitřní jádro nechal obehnat hradební zdí s cimbuřím. Hrad se tak dočkal celé řady stavebních úprav, díky nimž se z objektu stalo sídlo s důmyslně propracovaným obranným systémem. Jan z Jenštejna na Helfe
nburku pobýval až do své smrti, tedy do roku 1400. Poté hrad připadl pražskému arcibiskupství, které ho vlastnilo do roku 1431, kdy zde zemřel poslední arcibiskup Konrád z Vechty. Po jeho smrti se vystřídala na Hrádku řada pánů a tyto neustálé přesuny majetku vedly k celkovému úpadku hradu a proto byl již koncem 16. století připomínán jako pustý. Po třicetileté válce bylo dílo zkázy dokonáno, když lidé zapomněli i jeho název. Noví němečtí osadníci jej začali nazývat Affenburkem. Až v letech 1887 – 89 se hradu uja
l německý Excursions – Club. Ten po romantické přestavbě zpřístupnil věž a protáhl točité schodiště na ochoz s cimbuřím. Avšak po druhé světové válce hrad znovu upadl v nemilost osudu, když zarostl uprostřed listnatého lesa. Později, až do roku 1966, hrad začali pomalu obnovovat trampové, kteří pod vedením pracovníka litoměřického muzea Fr. Fišera provedli několik, pro stavbu nezbytných konzervačních prací. V současnosti je hrad majetkem města Úštěk
a stará se o něj skupinka dobrovolníků, díky níž jsou ruiny na pískovcové skále v dobře zachovalém stavu. Hrad je volně přístupný, pouze věž je otevřena jen o víkendech a svátcích.
Cestujete-li vlakem, tak se k Hrádku dostanete po žlutě značené turistické stezce z Úštěka. Ti, kteří přijíždějí autem, si mohou ušetřit značný kus cesty, vozidlo lze zaparkovat na volném prostranství nalevo od silnice z Úštěka na Ostré. Zde začíná červeně značený okruh okolím Hrádku. Cesta ke zřícenině je nenáročná, a ať už se na dalším rozcestí vydáte po kratší žluté a nebo zvolíte o něco delší červeně značenou turistickou stezku, tak nebudete litovat.
Text: Denisa Arvajová
Úprava: Pavla Voborníková
Foto: Google Earth


















