Příběnice - zřícanina - Česká republika

Příběnice - zřícenina

Typ lokality: Hrady, zámky, tvrze

Kontinent: Evropa

Stát: Česká republika

Lokace: Tábor

U řeky: Lužnice

Příběnice

Pro vodáky splouvající řeku Lužnici není pojem Příběnice,  gotického hradu v jednom z nejromantičtějších údolí řeky Lužnice neznámy. Vybaví si k němu i pojem Tábor, Harachovka či Lužničanka.

Hrad, či vlastně hrady, již dnes sice nejsou moc vidět, jejich historie je ale bezesporu zajímavá a v mnoha ohledech velmi poučná. Například při zamyšlení,  proč nestojí ve své kráse a mohutnosti dodnes.

První zmínky o existenci hradu jsou z roku 1281. Na svou dobu velmi rozlehlý hrad, patří v této době jihočeským Vítkovcům. Prvním známým majitelem příběnického panství je Vítek z Příběnic. Po něm se roku 1259 stává majitelem zakladatel Rožmberka, Petr Vok.

Hradní komplex Příběnic patřil ve své době k nejnáročnějším šlechtickým stavbám. Zahrnoval nejen hrad a obvyklé předhradí, ale také poplužní dvůr a podhradí opevněné latránem. Počítá se k němu i hrad Příběničky, postavený na druhém břehu řeky Lužnice. Jednalo se o velmi neobvyklé sídlo, plně vystihující tehdejší moc Vítkovců, se kterou měli problémy se rovnat i někteří králové.

Samotný hrad byl postaven na levém břehu řeky Lužnice. Ta zde vyváří úzký meandr, velmi dobře známý vodákům splouvajícím Lužnici.

Jeho čtyři základní částí stály na ploše zhruba 150 x 30 m. Jako první byla mohutná osmiboká, na půdorysu cca 14 m široká věž, spolehlivě chránicí stavby za sebou. Její zdí byly 3,5 m široké. Přístup vedl portálem v prvním patře. Schody v této výšce se bezpečně vešli do zdi, aniž by narušili její obrannou funkci. Za dvorkem, „za věží“ se nacházely čtyři křídla palácové budovy, spolu s kaplí sv. Vojtěcha. Tu nechal zřídit Petr z Rožmberka v polovině 14. stol.

V severním koutě dalšího nádvoří stála  čtyřhranná věž, vysunutá až na okraj skály a kontrolující tak celou řeku, hluboko pod sebou.

Přístup do hradu byl parkánem podle západního boku. Následoval příkop s mostem a úzký vstupní koridor.

Obranu přístupu v 15. stol. ještě zesílila nová parkánová hradba a v ní dvě bašty.

         Další část přístupové cesty, která se před hradem rozdělila, sestupovala k ostrohu. Pod hradem jí však zastavila hradba, postavena kolmo dolů od vstupní brány hradní. Po asi 30m se muselo přejít přes další bránu v další hradbě a teprve poté se poutník dostal do podhradí. Zde mohl přejít po mostě na pravý břeh a (čekala-li na něj) navštívit sličnou pannu v Příběničkách. V menším hradě, postaveném zde k zesílení celé obrany.

Zajímavé je, že pilíře mostu byly spatřeny za velmi nízkého stavu vody na počátku 19. stol.

Stejně zajímavá, jako část stavební, je i 150-ti letá historie tohoto šlechtického sídla.

V době svého vzniku, mohutné a krásné sídlo silného a sebevědomého šlechtického rodu, zde zpočátku stálo v poklidu a míru.

Než přišly bouře husitské.

Tehdy patřil hrad dalšímu z Jindřichů z Rožmberka, odpůrcem krále Václava IV. Jindřich se zúčastnil zajetí krále v květnu 1394. A tak Příběnice měly možnost stát se na čas královským vězením.

Jeho syn, Oldřich, nejdříve na svém panství dokonce nařídil přijímání pod obojí. Později se stal přívrženec krále Zikmunda a přešel ke katolíkům. Poté, co se mu nepodařilo dobýt Tábor, neúspěšně obléhaný, nechal pochytat kněze  pod obojí na celém panství. Nevadilo mu, že je sem nedávno pozval a Příběnice se staly opět věznicí. Mezi jinými, zde byl uvězněn i známý táborský kněz Václav Koranda.

Vězňové se však dokázali osvobodit a  domluvit s táborskou posádkou a tak byly Příběnice i Příběničky dne 13. listopadu 1420 Tábority dobyty. Koranda sám od té doby již jen kázal. Ze strachu, že někoho zabil, přestal sloužit mše.

A historie Příběnické věže je znovu historie vězení, tentokrát sloužící novým  pánům.

Zajímavé zamyšlení přináší např. věznění Bohuslava za Švanberka, které: „...dokázalo přivést ho na víru pravou a on stal se věrným zastáncem přijímání podobojí. Poté i jedním z předních táborských hejtmanů...“

Určitě veseleji pohlížela velká hradní věž na společné soužití neoblečené náboženské sekty Adamitů. Ty se usadili na hradě i podhradí a vesele se k sobě měli. Společné vlastnictví přivedli do takové dokonalosti,  že měli společné i manželství.

Naneštěstí bratr Žižka pro ně neměl pochopení a na jaře 1421 jich kolem 50 zde nechal upálit a zbytek vyhnal.

Tím již spěje historie  Příběnic, jako hrdého hradu, ke svému konci.

Oldřicha z Rožmberka totiž ztráta tohoto majetku ještě víc připoutala ke králi Zikmundovi, ale z Táborem, vzhledem k jeho síle, se snažil udržovat velmi křehké, několikrát obnovované, příměří. A tak poslední smlouva z 3. června 1437, již po bitvě U Lipan,  sice zabrané statky Rožmberkům vrací. Podmínkou ale je, že oba příběnické hrady musejí být rozbořeny. Což se za přispění místního lidu stalo.

zpracoval: Kucka Oliver

foto: Wikipedie, Google