SR: Vysoké Tatry – prodloužený víkend plný dobrodružství IV.

S přítelem milujeme výzvy, a protože rádi vyzkoušíme něco nové, zdálo se mi spojení romantického pobytu na Lomnickém štítu s adrenalinovým zážitkem v podobě seznámení se s tímto – pro nás novým – sportem jako ideální dáreček.

Po poměrně náročné procházce, místy velice zledovatělým terénem ze Štrbského na Popradské pleso a zpět, jsme si dopřáli hodinový odpočinek. Mrholení ustalo, a tak jsme si mysleli, že nám už nic nestojí v cestě k novým zážitkům. Mýlili jsme se. Nárazový vítr byl chvílemi příliš prudký, což by pro nováčky jako jsme my, mohlo být skutečně nebezpečné. Náš domácí, u něhož jsme byli ubytováni poslední dvě noci našeho výletu, byl zároveň i naším instruktorem. Rozhodl se, že nás přesto odveze na louku za vesnicí, a až na místě uvidíme, zda bychom to mohli vyzkoušet i my, případně nám alespoň sám jako zkušený jezdec předvede, co vše bychom se mohli příště naučit. Vzal s sebou několik typů kitů. Nejmenší připomínal dětského draka, největší připomínal spíše paraglidingové křídlo, na jakém jsme si už v minulosti párkrát s přítelem sami zalétali. Kromě toho do auta nasoukal ještě rozloženou buginu a lyže na jízdu po trávě.

Kiteboarding – naše první pokusy

Každý, kdo má rád výzvy, skvělou zábavu a nebojí se zkusit něco nového, měl by kiteboarding rozhodně vyzkoušet. Už i u nás funguje více škol a různí soukromí instruktoři, kteří vás rádi a pod odborným dohledem do tohoto, na Slovensku ještě poměrně mladého sportu, zasvětí. Počasí nám sice nevyšlo úplně podle našich představ, a tak jsme se nakonec na bugine ani lyžích po trávě nepovozili, přesto první seznámení s kitem rozhodně stálo za to. Na loukách za podtatranskou obcí Batizovce jsou podmínky pro začínající „kitery“ skutečně ideální. Obrovský otevřený prostor je pro začátečníky nezbytný. Další důležitý předpoklad na zvládnutí základů tohoto sportu je mírný vánek. Protože nám dul poměrně silný nárazový vítr, začal nám náš instruktor po příjezdu na místo vysvětlovat základní teoretické informace, jež by měl ovládat každý, kdo chce powerkiting vyzkoušet. Potom jsme společně rozbalili nejmenšího draka. Skutečně šlo spíše o draka než o powerkitingové křídlo, ale na zvládnutí základů při tak silném větru to bylo asi jediné možné řešení. I tak jsme se nasmáli víc než dost. Ze začátku si drak s námi dělal doslova, co chtěl. Až po chvíli se nám ho podařilo zkrotit. Zatímco jsme si víceméně pohrávali s malým žlutým drakem, náš instruktor nám předvedl jízdu na bugině a na lyžích po trávě. Vítr se mezitím trochu uklidnil, až se změnil na mírný vánek, a tak instruktor rozhodl, že přece jen přejdeme na skutečný kite. Velký modrý kluzák připomínal paraglidingové křídlo, jen šňůry byly mnohem delší a ovládání podstatně jednodušší. Moje ruce mne už po zápasení s malým drakem nechtěly příliš poslouchat, a tak jsme se dohodli, že ovládání velkého si vyzkouší jen můj přítel. Nasoukal se do všech chráničů, které instruktor s námi dovezl, od přilby až po chrániče kolen. Nezdá se to, ale když se do něj opře vítr, kite získá skutečně nepředstavitelnou sílu a může vás celkem slušně povláčet po zemi, proto jsou chrániče nezbytné. K našemu překvapení bylo ovládání velkého komorového kitu poměrně jednoduché. Po několika nevydařených pokusech už nebyl problém udržet kite ve vzduchu a manévrovat s ním podle vlastního přání. Přestože přítel byl velice šikovný, k jízdě na bugině nebo na lyžích po trávě se nakonec nedostal. Čas pokročil, venku se ochladilo a také my jsme začínali cítit velkou únavu. Společně jsme všechno zabalili, naskládali do auta a unavení, ale šťastní, jsme se dotrmáceli zpět do penzionu. Tam jsme si připravili rychlou večeři, dali si bleskovou sprchu a bez ohledu na únavu opět vyrazili do (už den předtím otestované) místní krčmy. Ráno nás však čekala poměrně dlouhá cesta zpátky do Bratislavy, a tak jsme se nezdrželi dlouho. Dali jsme si jen nějaké to pivko, zahráli biliard a před spaním se ještě trochu prošli vesnicí, abychom se nadýchali čerstvého podhorského vzduchu a lépe se nám usínalo. Spánek nás přemohl okamžitě po ulehnutí do postele. Ráno jsme se už jen rozloučili s domácími, a musím podotknout , že jsme byli nadmíru spokojeni s ubytováním i s kurzem powerkitingu. Slíbili jsme, že se určitě někdy na podzim zastavíme na delší dobu. Kiteboarding nás velice láká a tento náš seznamovací rychlokurz nás jen přesvědčil o tom, že jsme opět narazili na další krásný – a myslím, že i dostupný – sport, který si určitě ještě někdy pořádně užijeme.

Text a foto: O. Kubáčková

Překlad: Jiří Výborný