ČR: Lány - letní sídlo prezidentů - VIDEO

Sérii dní ponořených do smogu vystřídal jeden, kdy tu a tam dokonce vysvitlo i sluníčko, aby vyhnalo ven na vzduch všechny, kteří už se pomalu smířili s nastupující zimou. Lány, známé hlavně díky venkovskému prezidentskému sídlu, byly lidí plné.

Lidi se do míst, které tak moc miloval a kde také roku 1937 zemřel první prezident Tomáš Garrigue Masaryk, rádi vrací, anebo jeho kouzlo prvně objevují. Lány skutečně působí uhlazeně - upravené ulice s tvorbou dávno zapomenutých, ale i moderních umělců, na pouličním osvětlení už se pohupuje vánoční výzdoba a všude je čisto a hned za hranicí obce Lánská obora.

Mimo sezonu - ZAVŘENO

Lánskou oboru, která je nejstarší nejen na starém kontinentu, ale i na celém světě, spravuje Kancelář prezidenta republiky, stejně jako Lánský zámek a přilehlý zámecký park. Jenže co je nám to Čechům platné, když do ani z jednoho ze zmíněných areálů nesmíme. Obora je přístupná jen částečně a zámek a zahrada mimo letní sezonu nejsou přístupné vůbec.

„Takhle to tady nefungovalo ani za Husáka, dřív se do zámeckého areálu smělo,“ rozčiluje se pán, který se svou manželkou přijel do Lán, hlavně kvůli romantickému zámku a zámecké zahradě. Jenže je listopad a tedy mimosezona, a za zavřenou branou se nekompromisně prochází voják se samopalem přes rameno. Jeho vystupování a vlastně i samotná přítomnost připomíná striktní předrevoluční časy.   

Posmutnělý manželský pár tak asi musel vzít za vděk vskutku originálně vyzdobeným rodinným domem, stojícím jen pár kroků od hospody na návsi. Na zeď někdo namaloval jelena a vlastně celé prostředí statného paroháče, včetně sovy a jiných lesních živočichů. Pohádkovou zahrádku, kde se místo dílny kutí v perníkové chaloupce, před kterou stojí socha kance a jelena.

Lánskou oborou, která patří už do chráněné krajinné oblasti Křivoklátsko, kdysi vedla lánská koněspřežka. Po železnici vedoucí z Českých Budějovic do Linze, to byla druhá nejstarší veřejná železnice v české historii. Lánská koněspřežka vedla z hlavního města přes Kladno, Stochov, právě do Lán. Součástí Lánské obory je také přírodní rezervace Svatá Alžběta a vodní nádrž Klíčava.

Nesmazatelný odkaz ikony české demokracie T. G. Masaryka

Lány zůstávají silně historicky propojeny s osobností prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka. Roku 1921 se Lány staly letním prezidentským sídlem a Masaryk si je zamiloval natolik, že po své abdikaci se tam přestěhoval i s celou svou rodinou.

Před muzeem, které dnes nese jeho jméno, stojí také jezdecká socha tatíčka národa, jak se Masarykovi přezdívá. S odkazem Masaryka to ale bylo léta špatné, do roku 1989 bylo dokonce trestné uctívat jeho památku. Až roku 2003 se podařilo Muzeu T. G. M. v nedalekém Rakovníku, sehnat peníze, zrealizovat své plány a úspěšně otevřít svou pobočku – Muzeum T. G. Masaryka v Lánech. Po revoluci byla prostřednictvím dobových fotografií a jiných dokumentů prvnímu prezidentu věnována výstava, která ale neměla své stálé místo.

Trvalo desítky let, než Češi formou muzea v Lánech vzdali hold filosofovi a státníkovi neobyčejného formátu jakým byl Tomáš Garrigue Masaryk, který je v Lánech pochován. Smutný fakt.

Baroko v křivoklátských lesích

Vysoká zeď a vojáci se zbraní v ruce dnes chrání letní sídlo prezidentů. Po Masarykově smrti zůstaly Lány víceméně opuštěné. Jen v době druhé světové války tam pobýval prezident Emil Hácha. Do Lán začal po Masarykovi pravidelně jezdit až bývalý prezident Václav Havel. Ve stopách obou demokratických prezidentů Masaryka a Havla kráčí taky současná hlava státu Václav Klaus, alespoň tedy, co se návštěv Lán týče.

Roku 1342 stávala v Lánech dřevěná tvrz, kterou v 16. století koupil císař Rudolf II. a zvelebil ji na lovecký zámeček. O pár desítek let později byl z renesančního stylu upraven do baroka. Pak přišli Valdštejnové a přistavěli první patro. Kníže Karel Egon II. z Fürstenberku později vyhnal zámek o štok výš a přesunul hlavní vchod na severní stranu. Svůj rukopis do podoby zámku v Lánech vtiskl v letech 1921 – 1924 také známý architekt Josif Plečnik.

Text/foto/video: Klára Svobodová