ČR, Vyšehořovice: tvrz strážená "jezeďáky" - VIDEO

pro formát flv není dostupný prohlížeč

Malá vesnička Vyšehořovice, kde se všichni znají jménem, disponuje neobvyklým počtem památek. Kdyby se jejich koncentrace přepočítala na velikost obce či počet jejích obyvatel, půjde zřejmě o českou raritu. V dohledné vzdálenosti stojí od sebe goticko-renesanční tvrz, románsko-gotický kostel a zvonice – všechny jmenované památky, bohužel, ve velmi špatné kondici. Ve Vyšehořovicích stojí také fara a socha sv. Jana Nepomuckého, které svým zevnějškem zdobí svou vesnici.

Tvrz zachráněná „jezeďáky“

Největší kliku měla gigantická tvrz z poloviny 13. století, která za socialismu sloužila jako skladiště všeho možného nepotřebného, ne-li jako skládka JZD, jehož součástí se po znárodnění stala. Paradoxně, díky tomuto „zakonzervování“ částečně odolala neustále působícím povětrnostním vlivům a tím, že byla za branou, také vandalismu, a stala se tak jednou z mála památek, kterou komunisti, i když nevědomky, pomohli zachránit. Potlesk si ale zaslouží práce, vytrvalost a nadšení lidí ze Sdružení přátel Vyšehořovické tvrze, kteří se dnes spolu s majitelkou snaží ze všech sil vrátit tuto středověkou usedlost k životu.

Pro laika hromada kamení nad jakousi prohlubní, pro odborníky ale vstupní brána s padacím mostem. Opředená legendami o duších zemřelých vojáků, kteří v bitvách bránili tvrz do posledního dechu, čeká na rekonstrukci nároží, které ji obklopovalo. Na vysvětlenou je třeba dodat, že prý spadla pokaždé, když se někdo pokoušel tvrz zprovoznit – podle legendy za to můžou duše padlých vojáků, podle expertů jde jednoduše o narušenou statiku celé tvrzi. 

Odborně a s láskou

Rekonstrukci objektu má na starosti mistr kameník Milan Tichý: „Každým rokem se vyhodnocovaly problémy stavby a řešily se pracemi, které ji dokázaly podržet ve svém původním objemu. Je to náročné především finančně, a tak to jde pomalu,“ vysvětluje.

Podívejte se na krátký rozhovor s odborníky! 

pro formát flv není dostupný prohlížeč

Svou srdeční záležitost přijel obhlédnout taky archeolog Jaroslav Špaček: „Letos bychom měli dobudovat zřícené nároží a vlastně celou část jihovýchodního paláce, pak mu dáme i střechu,“ sděluje nám plány rekonstrukce. Oba odborníci nás s nadšením provází zříceninou paláce obklopující prostor, kdy kdysi stávala vysoká věž, popisují, kde co stávalo, co se už podařilo obnovit a na čem bude ještě spousta práce.

Práce s kamenem, práce mravenčí

Každý kámen se musí vzít několikrát do ruky, porovnat s fotodokumentací, najít rub a líc než se vsadí na své nové místo. Kousek po kousku se tak znovu staví zborcené masivní stěny, podobně jako domeček z kostek, do kterého někdo drknul, a vy teď ten stejný musíte stavět znovu. Milan Tichý ukazuje, kde stával padací most, černou kuchyni nebo trávu nahoře na hraně fortifikací, která slouží jako dokonalá izolace chránící vrstvy zdiva pod sebou.

Materiál, který se používá k rekonstrukci tvrze, je většinou původní. „Bylo štěstí, že většinou zůstal na svém místě, paradoxně díky tomu, že tvrz byla součástí JZD. Pro srovnání mě napadá Kunratická tvrz, kde jsou v zemi jen nějaké základy obvodových zdí, tady je ten obrovský objem pohromadě. To je to bohatství a taky vysvětlení toho, proč to má takovou hodnotu,“ říká Milan Tichý.

Podium, které stojí mezi paláci, jak se prostoru mezi zdmi říká, svědčí už o současném společenském dění ve Vyšehořovické tvrzi a nepřímo také o rostoucím povědomí lidí, nejen z blízkého okolí. „Důležité je, aby si místní lidé uvědomili hodnotu takových věcí, a uměli si jich vážit. Památky, které je obklopují se jedině tak můžou zachovat pro další generace,“ vysvětluje Tichý, jeden z hybných článků sdružení. „Počítáme s tím, že obnovíme střechy a v místě, kde stála strážní věž, plánujeme postavit rozhlednu,“ dodává zapáleně a doufá, že by tudy jednou mohla vést taky cyklostezka.

Text/foto/video: Klára Svobodová