Královské město Slaný - VIDEO

Kdysi hradbami opevněné město si oblíbil Václav II., který někdy kolem roku 1300 Slaný povýšil na královské město. Proč se ale Slaný jmenuje Slaný, to je záhadou dodnes. Podle legendy, jejíž autorem je Václav Hájek z Libočan, se u Slaného nalézal pramen slané chuti. Se zprávou o jeho nálezu měl údajně přispěchat sluha Holot, který pracoval ve službách knížete Nezamysla. Voda, která se nemusela solit, rozmařilého pána nadchla natolik, že v místě, kde pramen vyvěral, nechal vybudovat město. Pohádkový příběh o vzniku názvu Slaný sice vyvracejí geologické průzkumy, kdo ale chce, ať tomu věří.

Sen o hornickém městě

Jaká je tedy realita? Město Slaný funguje jako důležitý dopravní uzel. Zácpy na silnici směrem na Prahu jsou na denním pořádku. Komunistické sny z konce 70. let minulého století o Slaném, coby hornickém městě, se rozplynuly po roce 2001. Obří budovy a důlní šachty byly nakonec zlikvidovány, aniž by vydaly jediný gram uhlí. Co se holt nestihlo splnit v první pětiletce, nemělo šanci na přežití. Místní přišli o práci a taky o vidinu zajištěné prosperity města. Mnozí slánští teď musí jezdit za prací do Prahy.

Náladu ale neztrácí. V ulicích je slyšet smích. Lidé se zastavují a povídají si mezi sebou. Sněhová nadílka zůstává na slánských ulicích tématem číslo jedna. O upravených chodnících se totiž dá hovořit jen s nadsázkou. Místní překračují hromady sněhu a horečnatě komentují to, čím se musí brodit. Pravdou je, že to nemají jednoduché. Z chodníku na silnici se dá suchou nohou vkročit jen málokde. V místech, kde to jde, se právě zastavují ti, kteří se tam náhodou setkali. Zácpy se tedy tvoří i na slánských chodnících. Z místních je ale cítit jakási soudržnost. 

Zasněženému náměstí dominuje radnice. Svoje kouzlo má ale každý dům, který ho obklopuje. Mezi nimi samozřejmě budova Vlastivědného muzea nebo Velvarská brána, která je dnes spolu s Černou baštou jediným pozůstatkem fortifikace města ještě z předhusitské doby. Zmíněné Vlastivědné muzeum, stojící v rohu náměstí, kdysi sloužilo jako kolej piaristů. Dnes je uvnitř knihovna a výstavní prostory. Pár set metrů od něj nepřehlédnete renesanční Modletický dům a kostel sv. Gotharda. Na opačné straně města stojí za návštěvu Klášter bosých karmelitánů.

Slánské nahoru a dolů

O důležitosti města rozhodla jeho strategická poloha. Slaný stojí přímo v cestě vedoucí od německých hranic směrem na Prahu. Ze Slaného je to pak do hlavního města jen 25 kilometrů. Není tedy divu, že královské město muselo v minulosti dělat zásadní rozhodnutí. A tehdejší páni je také dělali, ohni ale neporučili. Plamenná apokalypsa se do Slaného přihnala roku 1371. Tehdy vyhořelo celé město a v ohni zemřely tisíce lidí. O obnovu požárem zdevastovaného města se zasloužil Karel IV., který dal Slanému jisté výsady a hlavně nějaké ty peníze.

Později, za husitských válek, se město Slaný názorově přiklonilo k Praze. Dobyli ho Táborité, kteří nakonec bitvu s Pražany prohráli. Slaný se pak spolu s Louny a Žatcem poddalo prozatímní zemské vládě. Historicky zásadní pak byla doba pobělohorská. Tehdy bylo město znovu zničeno.

Text/foto/video: Klára Svobodová