Lipnice

   Jako jeho zakladatel bývá považován Ctibor z Lipnice, z rodu pánů z Cimburka. Od něj hrad koupil Raimund z Lichtenburka z rodu Ronovců. Roku 1370 se Lipnice na chvíli dostala do majetku Karla IV. Ten jej roku 1376 zastavil pánům z Poděbrad a z Kunštátu a krátce po nich ji získali páni z Landštejna. Na počátku 15. století hrad opět změnil majitele, kterým se stal Čeněk z Vartemberka, významná politická osobnost předhusitské doby.

     Po husitských válkách jej získal rod Trčků, kteří z něj učinili středisko rozlehlého panství. Burián Trčka z Lípy se zasloužil o pozdně gotickou přestavbu hradu. Mistři Václav a Petr, kteří práce řídili, se umělecky orientovali na Sasko. Po smrti Buriána pokračovali v pracích jeho dědicové Mikuláš a Jan, za kterých hrad získal gotickou a renesanční podobu.

    Hrad na první pohled působí značně monumentálně, což se například projevilo i ve velikosti paláce (40 x 20 metrů) s obrovským sálem v přízemí. Nechybělo ani mohutné opevnění s dvěma bastiony, přičemž nárožní bastion sloužil pro osazení děl. Posledním z Trčků, kteří hrad vlastnili, byl Adam Erdman, avšak konfiskací jejich majetku mizí navždy z dějin hradu. Roku 1634 dostal hrad Matouš, svobodný pán z Verner, bylo to za věrné služby císaři. O hrad se přestávalo

pečovat a v 18. století postupně pustl a roku 1869 přišla zkáza v podobě požáru. Do roku 1945 se o opravy staral Klub českých turistů. Pak se vlastníkem hradu stal stát a památková péče přistoupila k stabilizaci kritických částí hradu. Počátkem sedmdesátých let začala velkorysá rekonstrukce.

     Lipnice se pojí i s dějinami české literatury. Jaroslav Hašek na ní pobýval a zplodil zde své životní dílo – Osudy dobrého vojáka Švejka – a několik menších povídek. Právě domek pod hradem připomíná jeho pobyt a návštěvník si může všimnout i spisovatelova památníku.

Otvírací doba:

Text: Maxim Kucer

Foto: Wikimedia Commons, Matěj Baťha, č.2, Dezidor, č.2, č.3, č.4, č.5, č.6