Bratislava: muzeum ve vojenském bunkru

V letech 1935-38 bylo na předměstí Bratislavy, v dnešní Petržalce, vybudované obranné opevnění, jež mělo být součástí plánovaného obranného pásma podél hranic tehdejší Československé republiky podle vzoru francouzské Maginotovy linie. Na malém území za Dunajem toto opevněné pásmo pozůstávalo z patnácti železobetonových bunkrů, vzájemně propojených příkopy a podzemním telefonním vedením.

Koncem roku 1938 však byly bez boje vydány německé armádě, která obsadila toto území na základě Mnichovského diktátu a už v říjnu 1938 si je přijel osobně prohlédnout Adolf Hitler. Po druhé světové válce část z nich zůstala v přísně střeženém vojenském pohraničním pásmu nepřístupna veřejnosti, jen několik z nich bylo zlikvidováno při stavebních pracích během výstavby nových sídlišť a dálnice.

Zkáza však čekala i bunkry, které v zakázaném hraničním pásmu zůstaly zachovány, protože po pádě železné opony byly vyrabovány a zdevastovány. O záchranu největšího z nich se nakonec zasloužila skupinka nadšenců z občanského sdružení „Zachráňme petržalské bunkre“, která v něm v roce 2009 otevřela improvizované muzeum.

Návštěvník se k němu dostane, vydá-li se po Kopčianské cestě od konečné zastávky autobusu směrem k rakouským hranicím do Kittsee. Za dálničním nadjezdem projdete okolo bunkru č. 9 s betonovým komínem a za ním zabočíte doprava na první vyasfaltovanou cestu, která zřejmě kdysi sloužila pro rychlý pohyb vozidel pohraničníků, podél řídkého lesíku, před nímž ještě vede druhá podobná cesta, ta však odbočuje do rakouského vnitrozemí.

Mezi oběma cestami se ještě zachovalo několik sloupků, upozorňujících na hraniční pásmo. Přibližně po kilometru se tato cesta stáčí doprava k obnovenému vojenskému hřbitovu z první světové války, ukrytému v háji, z něhož mezi stromy prosvítá velký bílý kříž. Celou cestu lze projet i autem, jen poslední úsek těsně kolem hřbitova vede po poli, takže na jaře nebo za deštivého počasí je těžko průjezdný.

Prvorepublikový československý státní znak na sloupu a atrapy drátěných a protitankových překážek naznačují, že hned za zatáčkou se nachází cíl naší cesty – bývalý velitelský bunkr BS 8 s názvem „Hřbitov“. Určen byl pro třicítku vojáků, kteří tu mohli v úkrytu bránit republiku i delší dobu. Bunkr, se dvěma pancéřovými věžemi, byl vybaven vlastním elektroagregátem, studnou, zařízením na filtraci vzduchu a samozřejmě i kanóny a střílnami pro lehčí zbraně.

Velká část původního zařízení, které se dalo odmontovat, je dnes nenávratně pryč, ale mnoha exponáty vypomohla nadšencům některá muzea, Vojenský historický ústav i jednotlivci. V jednotlivých místnostech ve dvou podlažích (horní bylo bojové, pod ním byly ubytovací prostory) jsou dnes instalovány expozice věnované dějinám a účelu obranného opevnění v Petržalce, ale i pamětným událostem z listopadu 1989, kdy se v těchto místech hroutila železná opona. V jedné místnosti jsou zase shromážděny různé exponáty spojené s armádní tématikou a samostatná část s ukázkami munice je zaměřena na výchovu mládeže před náhodnými pyrotechnickými nálezy.

Návštěva bunkru je nepochybně mimořádným zážitkem zejména pro rodiny s dětmi, škoda jen, že okolí historické památky hyzdí obludná skládka odpadu v sousedství. V letním období (od dubna do konce října) je bunkr otevřen každý den odpoledne, v zimním období pouze o víkendech nebo po předcházející dohodě. Vstupné je dobrovolné.

Text a foto: Jiří Výborný