Česká Sibiř na lyžích
Do Sedlecké kotliny je krásný výhled z nejvyššího bodu těchto kopců, Javorové skály (723 m n. m.) a také z horní stanice lanové dráhy na monínské sjezdovce (o které jsme již psali), zřejmě nejdelší sjezdovce ve středních Čechách. Kraj nabízí v létě výlety jak pro pěší turisty, tak cyklisty. V zimním obodbí, povede-li se zima, je možné projít kraj křížem krážem na běžkách. V okolí horní stanice sjzedovky jsou dokonce upravené stopy a celkově zde můžeme naběhat téměř 100 km po cestách necestách a „horských“ pláních v nadmořských výškách mezi 600–700 m n. m.
Při dostatečné sněhové pokrývce můžeme vyrazit z Borotína, ale výchozím bodem může být pro libovolný okruh třeba i Jistebnice nebo Veletín. Zvolené kruhy mohou dosahovat denní dávku mezi 20 až 40 km, podle libovůle či fyzické zdatnosti lyžařů. Vybere si každý. Krajina je přitom mírně zvlněná, nečekají nijak strmá stoupání ani prudké sjezdy, a tak pozornost je nutné věnovat jen kořenům v lese, pokud sněhu není nazbyt. I míst k odpočinku či ohřátí za třeskutého mrazu najdeme dost a není problém proložit výlet na běžkách například obědem v některé útulné hospůdce.
psáno Ounuš), která je vesnickou památkovou rezervací a byla zdeZ Borotína je vlastně jediné delší stoupání přes Boratkov a Sychrov k Libenické křižovatce. Zde je i parkoviště pro, kdyby jste chtěli zahájit výlet právě tady. Odbočka odsud vede přes Větrov také na Střezimíř, který také může být výchozím bodem. Jeho výhodu je i přítomnost železniční stanice, takže můžeme nechat auto doma a zvolit alternativu vlaku. Stopa pak jen mírně stoupá přes louky a občas lesem přes osadu Ostrý na křižovatku Brtný. Odsud se lze vrátit přes Nehonín zpět do Borotína nebo Střezimíře či odbočit vlevo na Jistebnici. Ale je škoda
vynechat vrcholovou partii Čertovy hrbatiny. Stopa jen mírně stoupá, několikrát křižujíc většinou zasněženou (ale i posypanou) silnici na Ounuz vedoucí až ke kempu Javorová skála, který je v provozu i v zimě včetně občerstvení. Zde se nám budou plést dva vysílače, pokud dojdete k tomu nad kempem můžete sjet mírným sjezdem do Veletína a občerstvit se v hospůdce Za pecí. Ovšem odsud se pak vracíme zpět k vrcholu, pokud nechceme sjet do Sedlec-Prčice a cestu ukončit, protože klesneme dolů. Vystoupat zpět však nečiní nijak velké problémy. Od Javorové skály se hravě dostaneme na louky kolem horní stanice sjezdovky, kde bývají upravené stopy.
Ovšem najít příjezd ke sjezdovce neznáme-li to tu, není nijak jednoduché. Není totiž od běžeckých stop vůbec vidět. V jednom cípu lesa vede úzká cesta a asi 150 m vyjedeme k horní stanici sedačkové lanovky. Sjíždět dolů kvůli občerstvení se však nevyplatí a tak se raději vrátíme na běžecké stopy, prohlédneme si vesničku Ounuz (na místním kamenném kříži z roku 1901 je například točena pohádka "Honza málem králem". Rázovité stavby rozhodně stojí za prohlídku. Podle času zvolíme pokračování cesty. Můžeme se zastavit u Cunkova v pensionu U bizona na párku a pokračovat podél Aleniny Lhoty, kde u rybníčka nás překvapí vodník sedící na borovici a sjet přes Skalku nebo Nehonín do Jistebnice (kratší trasy se dají zvládnout pohodlně za 2 hodinky, rychlým tepmpem hravě i za hodinu) anebo zvolit delší trasu přes Nadějkov, Slabov a Sv. Máří Magdalenu opět do Jistebnice. Trasa je asi o polovinu delší. V Jistebnici je možnost oběda či odpočinku v místní restauraci. Pokud zde nezůstaneme do večerních hodin, můžeme pokračovat dál a dokončit velký okruh z Jistebnice přes Nehonín buď do Borotína, Střezimíře nebo Libenic, podle toho, kde potřebujeme cestu zakončit kvůli dopravě domů.
A tak pokud se vám nechce jezdit na „tlustých“ lyžích celý den jeden kopec, můžete využít úzkých prkýnek a poznat kraj kolem.
Text/foto: Vojta Jančar
Diskuze u článku (0) |
Vložit nový příspěvek