ČR, Moravský kras – Kateřinská jeskyně

Ani na chvíli jsme nezaváhali a vydali se směrem k ní. Přibližně půl kilometru od parkoviště (na konci Suchého žlebu) se nachází administrativní budova s ​​pokladnou, kde jsme si zakoupili vstupenky. Odtud nám už stačilo jen pár kroků na to, abychom mohli pozorovat monumentální skalní gotický portál, který je zároveň vchodem do jeskyně. Ještě před vstupem do jeskynních prostor jsme si pod schody přečetli informační tabule, kde jsme se dozvěděli, že jeskyně je součástí staré výtokové jeskyně, o čemž svědčí stopy po proudící vodě a její erozní činnosti. Také, že je od roku 1910 otevřena kromě prosince celoročně nebo že byla objevena pracovní skupinou profesora Karla Absolona v roce 1909. Plni očekávání jsme tedy vstoupili dovnitř.

Po přivítání průvodcem jsme se poměrně krátkou skalní chodbou přemístili do Hlavního dómu jeskyně, který je vůbec největším podzemním prostorem v Moravském krasu a zároveň i největším veřejnosti zpřístupněným podzemním dómem v České republice. Jeho délka dosahuje úctyhodných 95 metrů, výška 20 metrů a široký je 44 metrů. Co se týče krápníkové výzdoby, ta je poměrně chudá. Díky nahromaděnému jeskynnímu materiálu uprostřed prohlídkové trasy, maketě jeskynních medvědů a osvětlení to byl pro nás i tak výjimečný zážitek. Ten se ještě víc umocnil, když průvodce zhasl světlo, pustil řev medvěda a následně hudební skladbu. Světla se postupně rytmicky rozsvěcovala a vytvářela tak úchvatnou kulisu. Díky výborné akustice se v dómu párkrát do roka konají koncerty. Během přibližně půlkilometrové prohlídky jsme viděli na zlomech a puklinách skalních stěn připevněná sklíčka, která tímto jednoduchým způsobem upozorňovala, zda nedochází k posuvům a tím k nebezpečí zhroucení stropu vlivem otřesů. Jelikož žádné ze sklíček nebylo prasklé, i naše nejmenší obavy pominuly.

Z Hlavního dómu jsme se přesunuli do tzv. Nové jeskyně, kde jsme měli možnost vidět symbol tohoto přírodního díla, a to barevně nasvícený útvar „Čarodějnice“. Následně jsme prošli „Bambusový lesík“, který tvořily až 4 metry vysoké a tenké stalagmity a další zajímavé krápníkové útvary připomínající ovečky, vodopád a leccos jiného...

Kromě přírodních krás byla jeskyně i zimovištěm pleistocenních zvířat, proto zde bylo nalezeno mnoho kostí, především již zmíněných jeskynních medvědů. Okružní cestou jsme je pozorovali i my. Prohlídka jeskyně nám trvala přibližně hodinku. Kromě získání znalostí a pokochání se jejími krásami jsme si při stabilních 8 °C a vysoké vlhkosti pročistili i plíce.

Zaujala nás i historie názvu jeskyně. Legenda říká, že je pojmenovaná po dívce, která pásla ovečky v jejím okolí. Když ji zastihla bouře, schovala se i s ovečkami do jeskyně. Když bouře pominula, vrátila se domů a zjistila, že jedna ovečka chybí. Myslela si, že se zatoulala v jeskyni, a tak se ji vydala hledat. Bohužel se v jeskyni ztratila a nikdy se již nevrátila. Jestli je to pravda, nebo ne – to necháme na vás.

Tuto přírodou vytvořenou krásku byste při toulkách Moravským krasem určitě neměli vynechat.

GPS: 49°21'38.0"N 16°42'35.5"E

Text a foto: Oskár Mažgút

Překlad: Stanislava Waniová