ČR: Praha – Židovské město I: Starý židovský hřbitov

Jak dlouho žijeme spolu?

Podle historiků lze dějiny židů na Moravě vysledovat až k roku 906, v Praze pak k roku 965. Postavení židů upravují privilegia Přemysla Otakara II. v pol. 13. století a dnešní pražský Starý židovský hřbitov mezi ulicemi Široká a U Starého hřbitova tu existuje už nejméně od 15. století, přičemž měl prokazatelně ještě nejméně dva předchůdce. Přestože soužití židů a křesťanů nebylo nikdy pokojné, patřila pražská obec od 17. století přes všechny katastrofy k těm v Evropě nejpočetnějším, a to až do nešťastného roku 1939.

Obřadní síň

U vchodu na Starý židovský hřbitov stojí novorománská opuková budova obřadní síně z roku 1908. Uvnitř je umístěna sbírka fragmentů nejstarších náhrobních kamenů ze 14. stol. a nesmírně zajímavá expozice 15 obrazů z 18. století zachycujících zvyky a obřady spojené se smrtí a pohřbíváním, jež dokumentuje činnost pohřebního bratrstva založeného roku 1564 rabínem Eliezerem Aškenazim.

Starý židovský hřbitov, nejtajemnější místo v Praze

Ale teď už na samotný hřbitov! Náhrobní kameny se tu hustě tisknou jeden ke druhému To proto, že hřbitovní parcelu po celých 350 let, kdy se tu pohřbívalo, už nebylo kam dále rozšiřovat a mrtvé bylo tedy nutné vršit na sebe. Z důvodu úspory místa se pohřbívalo většinou bez rakví do nejméně 56 cm vysoké vrstvy hlíny. Starší náhrobní kámen se pak vždy povysadil. Rodiny nejsou pohřbeny pohromadě, vždy se totiž pohřbívalo tam, kde bylo místo. Staré hroby není dovoleno rušit, proto se nikdy nedozvíme, zda jsou zde 3, 4, nebo snad dokonce 12 pohřebních vrstev, jak se traduje. Je tu celkem 12 000 náhrobních kamenů, pohřbů tu však proběhlo mnohonásobně více.

Náhrobní kameny jsou popsány hebrejským písmem, nejstarší jsou buď prosté obdélníky, nebo zakončené štítem, či obloukem. Ten úplně nejstarší dosud přečtený náhrobek nese datum 1439 a patří učenému básníku Avigdoru Karovi, synu Izákovu. Renesanční náhrobky už byly více zdobené a od roku 1600 se začínají objevovat tumby. Rakev však není v nich, ale až pod nimi v zemi. Dále nesou novější náhrobky vyobrazení symbolů, které vyjadřovaly příslušnost mrtvého k určité rodině nebo jeho pozemský úkol či společenský status. Pozorně se dívejte, spatříte konvičku, lva, vlka, hrozen vína nebo piniovou šišku…

Určitě si všimnete také náhrobků vsazených ve vnitřní zdi, pocházejících ze staršího hřbitova ve Vladislavské ulici. Ten byl zrušen už v roce 1489.

Rabi Löw

Kroky všech návštěvníků vedou k místu u zdi proti hlavnímu vchodu, kde stojí tumba učeného rabi Jehudy Liwa ben Becalel, pravděpodobně nejproslulejší židovské osobnosti, jež je zde pochována. Budete ho jistě znát pod jmény rabi Löw nebo také Maharal. Za života byl respektovaným náboženským učencem a pedagogem, autorem mnoha filozofických spisů.

V českém prostředí je známá a populární legenda, podle které je tvůrcem Golema, hliněného obra, jenž byl oživován šémem a plnil příkazy toho, kdo jej oživil. Golem prý spočívá dodnes na půdě Staronové synagogy, a i když ho tam zatím nikdo neobjevil, baví nás věřit v jeho existenci. Ale není to jediná pověst, která se k Maharalovi váže. Podle jiné se prý jeho tumba v roce 1655 sama posunula, aby udělala místo jeho vnukovi Šemuelovi.

Říká se, že v moci učených židovských nebožtíků je prý plnit lidská přání. Můžete to zkusit: přání napište na malý papírek, položte na náhrobek a zatižte malým kamínkem. Je dobré podpořit své snahy modlitbou a vzdáním úcty mrtvým.

Tolik příběhů…

Mramorová tumba se dvěma lvy patří Hendel Baševi (zemř. 1628), které se říkalo „matka chudiny”. Její manžel byl primasem židovské obce a prvním židem v Čechách, který byl povýšen do šlechtického stavu.

Jiná tumba patří Mordechaji Maiselovi (zemř. 1601), staviteli Maiselovy synagogy, byl primasem pražského Židovského Města.

Na pahorku nefel stávala dříve židovská nemocnice, která shořela při požáru roku 1689. Od počátku 18. století se zde pohřbívaly děti, které zemřely krátce po narození. Také jsou zde pohřbené přenesené ostatky z části hřbitova, jež byla zrušena kvůli stavbě budovy Uměleckoprůmyslového muzea.

Přestože je hřbitov dnes spíše turistickou atrakcí než tichým místem odpočinku, jeho kouzlo trvá. Můžeme-li radit, vyberte si k jeho návštěvě spíše dopolední hodiny mimo návštěvnickou špičku. Ticho a samota k takové vycházce patří.

V příštím díle si prohlédneme pražské synagogy.

GPS: 50°05'23.6"N 14°25'04.1"E

Text a foto: Radka Snížková