ČR, Třebíč – nejmladší zářez na pažbě UNESCO

Bazilika sv. Prokopa

Nádherná středověká stavba byla založená už ve 13. století nad řekou Jihlavou jako klášterní kostel benediktinského opatství. Původní kostel byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie, ale do života konventu fatálně zasáhla válka Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem, konvent zanikl, po roce 1525 byl kostel odsvěcen a využíván asi 200 let i ke světským účelům. Sousedící benediktinský klášter byl v 16. století Vadštejny přebudován na zámek, ve kterém dnes sídlí Muzeum Vysočiny.

Bazilika, ač v baroku rekonstruovaná, dožila dnešních časů převážně v podobě, v jaké byla založena. Nese stopy románského i gotického stylu, odborníci si ji cení pro patrné vlivy francouzské i německé stavební školy. Co uhrane každého laika, je krása vnitřního prostoru.

I ti, kteří uvnitř dosud nebyli, mohou vědět, jak bazilika vypadá, a to z mnoha historických filmů, které se tu natáčely a které se pro svou estetiku a výpravnost těší zájmu a oblibě filmových diváků. V nedávno uvedeném filmu Hlas pro římského krále představovala bazilika katedrálu Notre-Dame ve scéně, kdy se žení Karel IV. s Blankou z Valois. V historickém dramatu Jan Hus si zase zahrála bazilikální krypta ve scénách výslechu Jana Husa v Kostnici. A jistě postřehnete stejné interiéry i v dalších historických dramatech, např. V erbu lvice, Markéta Lazarová, Podivný host…

Dovnitř se vstupuje impozantním románským portálem (podobným tomu svatoštěpánskému ve Vídni) tzv. Rajskou bránou, za níž se ocitáte ve 13. století. Vnitřní prostor je trojlodní a má barvu tmavého kamene – žuly a pískovce. Mimo dobu pravidelných bohoslužeb si můžete prostor prohlédnout buď sami, nebo s průvodcem. Provází se česky, anglicky a německy. To doporučuji, dozvíte se spoustu zajímavostí a detailů o výzdobě kostela, barokních sochách, kazatelně a křtitelnici a vzácném novogotickém oltáři. Pak určitě zajděte do krypty. Jde o nejstarší část stavby, dokonce s původní výdřevou v některých polích klenby. Čtrnáct zdobených sloupů nese pětibokou křížovou žebrovou klenbu nezvykle rozlehlého prostoru, kde se budete krásně bát. Hezký zážitek je tu třeba Noc kostelů, během které uvidíte kryptu osvětlenou svíčkami a zažijete zde společnou modlitbu. Při takové mimořádné příležitosti je přístupná také „trpasličí“ galerie, ochoz v horní části obvodového zdiva presbytáře. Vchází se na něj malými dvířky po úzkém točitém schodišti a sestupuje symetricky na druhé straně. Celý ochoz je opravdu titěrný, prostě trpasličí.

A nakonec tajemství – v labyrintu podzemních klášterních chodeb je ukrytý benediktinský poklad. Když se k Třebíči blížila Žižkova vojska, opat nařídil všechny cennosti řádně zabalit a ukrýt. Přestože Žižka plenit nikdy nepřijel, poklad zůstal pro jistotu ukrytý a posléze byl dokonce zapomenut. Ale pšššt, nechte si to pro sebe.

Židovská čtvrť

Na dohled od baziliky mezi řekou a zeleným svahem kopce Hrádek leží pozoruhodně zachovalá čtvrť, která byla kdysi židovským ghettem. Jde o jedinou židovskou památku (kromě Jeruzaléma) zapsanou samostatně na seznam UNESCO. Je zde celkem 120 domků uspořádaných tak, jak od 17. století vznikaly. Malé, trochu stísněné až pitoreskní baráčky slouží stále jako bydlení, ale v mnohých jsou kavárny a restaurace, kde je příjemné posedět. Projděte si křížem krážem všechny uličky a otevřené průchody a až dobloudíte k informačnímu centru, navštivte sousedící Zadní synagogu. Na její ženské galerii je vystavený model celé čtvrti 1 : 100 tak, jak vypadala v roce 1850. Z infopanelu si můžete pustit výklad k některým významným stavbám. Se synagogou sousedí dům Seligmanna Bauera, kde je malé muzeum košer řeznictví. Ve čtvrti bylo vše – radnice, synagogy, škola, mikve, špitál, šlachta… Jen nečekejte skanzen, domy jsou obydlené a nedostanete se tedy úplně kamkoli. Kdo je zvědavý na detaily a zajímá ho historie soužití židů a křesťanů v Třebíči, může si projít 12 zastavení naučné stezky Po stopách opatů a rabínů. Vede městem, takže na infopanely narazíte i náhodně.

Z židovské čtvrti proklouzněte některou z uliček mezi zadními dvorky dozadu na Hrádek. Směrovky vás dovedou k židovskému hřbitovu. Máte-li atmosféru takových míst rádi, bude se vám tu líbit. Náhrobní kameny nejsou přesně spočítané, jen odhadem jich je 3 000, hebrejské nápisy na náhrobcích dosud čekají na své přečtení a rozbor. Nejstarší náhrobek je prý z roku 1625. Kde se pohřbívalo do té doby? Nikdo neví. Tajemství je tu, jak vidíte, ještě dost.

A nakonec na rozhlednu

Na celou Třebíč vám stačí jeden den. Doporučuji ještě prohlédnout si celé město z výšky, takových možností je tu víc. Na Hrádku je hned několik vyhlídkových míst, je to pěkná odpočinková procházka v zeleni nad řekou. Cesta vás povede kolem Žižkovy mohyly a zříceniny městské obranné věže.

Asi se budete chtít podívat i na Karlovo náměstí do centra města. Z něho už je to jen pár kroků k městské věži u kostela sv. Martina, na kterou se dá vystoupat a z výšky 35 m vidět Třebíč jako na dlani.

A třetí možnost je na jižní straně města rozhledna na Kostelíčku, vystavěná na torzu městské vodárenské věže. Vede sem zelená turistická značka a z centra je to po ní asi půlhodina cesty.

Parkování: ideální polohu má placené parkoviště na Žerotínově náměstí na začátku židovské čtvrti GPS: 49.2169292N, 15.8761339E, je ale poměrně malé. Zámecká parkoviště jsou zde: 49.2160772N, 15.8743431E a zde: 49.2175925N, 15.8702364E nebo je možné parkovat na Karlově náměstí (placené).

Text a foto: Radka Snížková