ČR: Úštěk, Helfenburk a kalvárie v Ostrém

Jádrem městečka je Mírové náměstí s jezuitským kostelem sv. Petra a Pavla a Pikartskou věží. Možná si vzpomenete na scénu útěku před ruskými tanky nebo Zuzanu Norisovou tančící v dešti ve filmu Rebelové. Kulisu těchto scén tvoří právě tato městská památková rezervace. Úzká ulička za farou hrála snad v pěti filmech a štítové domy s podloubími na západní straně náměstí vám vnuknou dojem, že středověk ještě neskončil. Nad skalním sklepením jsou zde vystavěné kamenné a hrázděné štítové domy s loubími. Statut města má Úštěk od r. 1361, místo je ale osídleno mnohem déle.

Základy lidských obydlí jsou tesány v pískovcové skále. Je zde ulice tzv. Ptačích domků, které tvoří dřevěné přílepky k tří až čtyřpatrovým skalním obydlím a mající vzhled ptačích hnízd. Z jedné strany shlížejí z vysoké skály a z druhé strany do ulice jsou to jen nizoučké domky, kterým dosáhnete na okap. A žádný skanzen, jsou dosud obydlené. Ovšem projdete-li kterýmkoli domem z náměstí do zadního traktu, ocitnete se na teráskách mnohdy propojených schodišti, někde využitých jako zahrádka restaurace, jinde dosud zanedbaných, ale vždy s překvapivým výhledem do údolí a na rub města.

Skutečnou legendou je ale místní podzemí. Pod celým náměstím jsou v pískovci vytesané tří až čtyřpodlažní sklepy, dříve porůznu průchozí. S kýmkoli se zde dáte na toto téma do řeči, ten vám bude vyprávět, že zná pamětníka, který v dětství sklepením probíhal, a dokonce jednou chodbou prolezl až na kalvárii! (Případně na Helfenburk.) Urban legends, ale kdo ví?

Vy ale nehledejte podzemní chodbu na kalvárii, vydejte se tam po silnici. Barokní poutní místo, jehož historie sahá na počátek 18. století, je viditelné i z náměstí. Ves Ostré je vzdálená cca 2 km a odsud pak kousek do prudkého kopce vede křížová cesta zakončená monumentálním barokním schodištěm, dříve osazeným sochami. Schody končí na vrcholu u dvou symetricky vystavěných kostelíčků, mezi nimiž je symbolická kaple Božího hrobu. Místo je vybrané skutečně dokonale, tak jak bylo v baroku pravidlem. Je odsud krásný výhled do krajiny, na město Úštěk s jezerem Chmelař a charakteristický vrch Sedlo. Kalvárii s kostelíčky v hodině dvanácté před jejím totálním zánikem zachraňuje občanské sdružení Společnost pro obnovu památek Úštěcka. Před rokem 2005 bylo místo tak zarostlé, že kaple nebyly přes své dominantní postavení v krajině vůbec vidět. A film, ve kterém si místo „zahrálo“? Hlídač č. 47 režiséra Filipa Renče.

O další tři kilometry dál (ale tam už musíte pěšky) je mezi skalami půvabná zřícenina skalního hradu ze 14. stol. Helfenburk, zvaný také Hrádek u Úštěka. Celý areál má doslova pohádkové parametry a je přístupný – zachované vnější hradby, zbytky paláce s 57 m hlubokou studnou i věž. Vystoupejte do věže po uzoučkém točitém schodišti a rozhlédněte se po zalesněném okolí, je pěkně vidět i kalvárie. Až se budete s dětmi dívat na pohádky Anička s lískovými oříšky, Dešťová víla nebo např. slavné romantické historické drama Nehynoucí láska, určitě v nich Helfenburk poznáte.

V Úštěku také žila židovská obec, kterou tak jako jinde stihl dramatický osud. Zůstala zde však synagoga, v nedávné době opravená a také židovský hřbitov, kterému se po letech devastace nyní pod patronací Federace židovských obcí opět dostává péče. Za městem směrem na Lhotu je k němu vyznačená cesta osazená informačními panely s fotografiemi a popisy tristních osudů židovských památek a pietních míst v Ústeckém kraji.

A ještě závěrečný tip: byla by škoda nedojít od židovského hřbitova pár set metrů do osady Lhota. Zůstala zde zachovaná náves se souborem tzv. podstávkových domů, prostou zvoničkou a barokním sloupem (božími muky, dat. 1773) z doby, kdy bylo ještě zvykem stavět modlitební místa k pokání za spáchané bezpráví.     

GPS: 50°35'04.8"N 14°20'36.7"E

Text a foto: Radka Snížková