ČR: Votice – sv. Martin klepe na dveře

„Pivo středověké receptury!“, „Kdo koupí, neprohloupí!“, křičí černovlasý mladík. Půllitry s pivním mokem má vyskládané na dřevěném tácu, ale kelímky rychle mizí v rukou kolemjdoucích. Opodál se v ošatkách prodává ještě teplý chléb s domácími škvarky nebo sněhově bílým sádlem posypaným voňavou pažitkou. Za rohem se na pomoučeném vále dělají trdelníky, které se otáčejí na rožni až do medového zbarvení. Nezbývá než je obléknout do skořicových šatů a ochutnat mlsným jazýčkem tu lahodnou chuť.

Město Votice leží na České Sibiři, takže se tady opravdu dlouho na sníh čekat nemusí. Středočeská pahorkatina vévodí celému území a Votice jsou důležitým průsečíkem okolních přilehlých měst – Tábora, Sedlčan, Benešova a Vlašimi. Město bylo známé díky tkalcovství, hrnčířství a soukenictví. Dnes jsou Votice důležitou křižovatkou při cestě k zimnímu středisku Monínec. Veliká pole v okolí často využívají milovníci adrenalinového sportu – snowkitingu. Pokud se raději věnujete pěší turistice, pak doporučuji červenou turistickou stezku, která vás přes Louňovice pod Blaníkem dovede až na Velký Blaník, kde dle pověsti spí rytíři, kteří vyjedou na pomoc, až bude Čechům nejhůře.

Děti si mohou vyzkoušet středověká řemesla s pravou atmosférou doby. Napnout luk a skolit šípem namalovaného divočáka se překvapivě prckům daří na jedničku. Vedle tohoto stánku si malé slečny zkoušejí poradit se třemi tyčkami. Inu, i žonglování je někdy velkým oříškem. Kluci se vydávají ke stanovišti s dřevěnými meči, mačetami a sekyrkami. Před zbraněmi stojí rytířská výzbroj zámeckého strážce a veliká nůše s hnědými praky ruční výroby. Také si jeden kupuji a na bezpečném místě zkouším jeho funkčnost. Kamínek spadl do vody, ale slyšela jsem pouze žblunknutí, dopadnout jsem ho neviděla. Praky jsou perfektně vyztužené, proto i tak dlouhá čára letu.

Před pódiem se připravuje program středověkých her. Dva muži v komických botách a hnědých úborech s bílými vestami předvádějí své zbraně – pistoli i bambitku. Nakonec se přiváží i kanon, zapálí se šnůra se střelným prachem a ohlušující rachot donutí všechny přihlížející zacpat si uši.

Svatomartinské víno je první víno nového ročníku, které se hrdě otevírá 11. listopadu na počest svátku svatého Martina, který přijíždí na bílém koni a přináší s sebou i bílou sněhovou pokrývku. Ne vždy to vše časově klapne, ale vzduchem už voní nejen červené a bílé hrozny, ale i zimní sněhové vločky. Vína se prodávají pod společným označením na etiketě a musejí splňovat předem jasná kritéria. Na samolepkách se nachází označení „Svatomartinské“ a obrázek svatého Martina na bílém koni. Historie tohoto vína sahá až do dob císaře Josefa II., syna věhlasně známé Marie Terezie. Sedláci si v té době připíjeli prvním vínem a hodovali při pečené huse. Krásné, když se tradice uchytí a dodnes přetrvává.

Svatomartinská vína můžete ochutnat pouze z následujících odrůd:

Bílé víno – Müller Thurgau,Veltlínské červené rané, Muškát moravský

Růžové víno – Modrý Portugal, Zweigeltrebe a Svatovavřinecké

Červené víno – Modrý Portugal, Svatovavřinecké

GPS: 49°38'20.4"N 14°38'29.9"E

Text: Šárka Vacková

Foto: Šárka Vacková, Wikimedia Commons: Palickap, Palickap (2), Palickap (3)